5 C 103/2025-26 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Dne 10. 1. 2025 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 25 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 25 000 Kč od 8. 4. 2018 do zaplacení, a s 25,85 % úrokem ročně z částky 25 000 Kč od 7. 3. 2017 do zaplacení. V návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel 7. 3. 2017 smlouvu o úvěru č. , hodnota, se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, na základě nichž mu byl poskytnut téhož dne bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, který měl vrátit spolu s příslušenstvím ve 13-ti splátkách, když poslední splátka byla splatná k 7. 4. 2018. Následně tuto pohledávku nabyla společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na základě smlouvy o prodeji části závodu uzavřené dne 6. 9. 2018 mezi touto společností a původním věřitelem, uvedená společnost postoupila pohledávku smlouvou ze dne 11. 12. 2019 společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, a ta pohledávku postoupila smlouvou z 9. 6. 2021 žalobci. Žalovaný dluh nesplnil a žalobce se domáhá zaplacení jistiny dluhu 25 000 Kč, smluvního úroku z této jistiny 25,85 % ročně od 7. 3. 2017 a zákonného úroku z jistiny od 8. 4. 2018. Ve věci vydaní elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil.2. Z listin předložených soudu žalobcem soud zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , byla dne 7. 3. 2017 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta hotovostní částka ve výši 25 000 Kč za podmínek ve formě sjednaných úroků, poplatků a splátek. Žalovaný měl dluh vrátit v 13-ti měsíčních splátkách celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 43 250 Kč, navýšení o 18 250 Kč se stávalo z poplatku za uzavření smlouvy 1 000 Kč, poplatku za zprávu úvěru 5 500 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek 4 750 Kč a dále z úroků, které představovaly 25,85 % ročně, měsíční splátka činila 3 250 Kč. Z dalších částí úvěrové smlouvy vyplývá sjednaná smluvní pokuta 0,1 % denně. Dále žalobce soudu doložil své právní nástupnictví po úvěrovém věřitele, a to v návrhu uvedenými smlouvami o prodeji části podniku a o postoupení pohledávek.3. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dne 7. 3. 2017 smlouvu mající dle jejího obsahu charakter smlouvy o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o. z.) mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smlouvy spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud na základě provedeného dokazování ve formě konstatování obsahu smlouvy shledává její neplatnost z následujících důvodů. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.4. V daném případě došlo při uzavírání shora uvedené smlouvy k ujednání, které se týká povinností žalovaného zaplatit žalobci s úvěrovou částkou i další částky, které byly ve smlouvě specifikoványjako úroky, shora uvedené poplatky, byl sjednán úrok při roční úrokové sazbě 25,85 %. Pokud se jedná o takto sjednaný úrok, vyplývá ze statistiky České národní banky, že průměrná úroková sazba při takovémto druhu úvěru v den uzavření smlouvy činila 9,05 % ročně a lze tedy konstatovat, že sjednaný úrok ve smlouvě takovýto obvyklý úrok výrazným způsobem převyšuje a to i v rámci trojnásobku obvyklého úroku dle ustálené judikatury v takovýchto případech a je tedy svou výší v rozporu s dobrými mravy. Nelze odhlédnout od dalších povinností žalovaného3 5 C 103/2025ve vztahu k hrazení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím úvěru, vedením úvěrového účtu, a hotovostním inkasem splátek, které v souhrnu dosahují částky 11 250 Kč, tedy 45% úvěrové jistiny. Veškeré povinnosti žalovaného v celkovém souhrnu způsobují dle názoru soudu zjevnou nevyváženost úvěrové smlouvy. Právní předchůdce žalobce si do předtištěného formuláře smlouvy o úvěru zakotvil shora uvedené poplatky. Administrativa by však u tohoto typu smluv neměla být s ohledem na charakter smlouvy nákladná, s ohledem na předtištěnost smlouvy a jednoduchost a rychlost vyplnění smlouvy by měla být jednoduchá, rychlá a z hlediska evidence z větší části elektronická. Je tedy zřejmá neúměrnost těchto poplatků, a to i při srovnání s bankami, u nichž je, jak je obecně známo, mnohem nižší, pohybující se v jednotkách procent výše úvěru. Vlastně žalovaný pouze za to, že mu byl úvěr poskytnut má zaplatit další tři poplatky ve shora uvedené výši představující téměř polovinu úvěrové jistiny. Je zřejmé, že se jedná pouze o skryté a tedy nepřípustné navýšení dohodnutého úroku za účelem navýšení zisku věřitele. Z toho je zcela zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy, která zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný smlouvu v popsané podobě uzavřel. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro její platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem, bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je shora uvedená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smlouvy vždy jeden celek.5. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy má žalobce nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, neboť ze strany žalovaného nedošlo k vrácení toho, co od žalobce na základě neplatné smlouvy získal. Na základě smlouvy z 7. 3. 2017 získal žalovaný od žalobce částku 25 000 Kč a tedy míra jeho bezdůvodného obohacení je dána touto částkou. Za této situace tedy při konstatování absolutní neplatnosti smlouvy a konstatování nároku žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení soud ukládá žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 25 000 Kč s v návrhu požadovanými úroky z prodlení z této částky ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data 26. 1. 2024, když vychází z toho, že žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu 15. 1. 2024 na adresu jeho trvalého bydliště, ve které vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky ve lhůtě sedmi dnů. Ve smyslu § 573 o. z. se má za to, že zásilka došlo žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tedy 18. 1. 2024 a tedy sedmi denní lhůta k plnění uplynula dnem 25. 1. 2024. Žalobce by měl od 26. 1. 2024 nárok na úrok z prodlení 14,75 % ročně, požaduje jej však v návrhu pouze ve výši 8,5 % ročně. Za této situace soud návrhu vyhověl pouze částečně, uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu návrh zamítl.6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný , může mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. I když soud konstatoval neplatnost smlouvy, posoudil nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení, je nutno konstatovat, že žalobce měl neúspěch pouze v části žalovaného příslušenství žalované jistiny, a za této situace mu soud přiznává právo na náhradu nákladů řízení se sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 000 Kč, odměny za dva úkony právní služby uskutečněné do 31.12.2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva) po 300 Kč, odměny za jeden úkon právní služby uskutečněné po 1.1.2025 (podání návrhu) ve výši 400 Kč, tří paušálů po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k datu uskutečnění4 5 C 103/2 025jednotlivých úkonů (§ 14b). Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši 2 300 Kč a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce. Soud přiznává žalobci náklady řízení ve smyslu § 14b uvedené vyhlášky, neboť se j