5 C 178/2024-37 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 17 725,21 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 16 675 Kč od 30.6.2023 do zaplacení, když v návrhu uvedl, že mezi účastníky byla dne 30.5.2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 13 000 Kč s možností postupného čerpání, nedílnou součástí této smlouvy jsou Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za zvolené služby. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky žalobce vyplněním žádosti a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. V návrhu žalobce uvádí, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, jakým způsobem byla distančním způsobem smlouva uzavřena. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. , č. účtu, dne 30.5.2023 ve výši 13 000 Kč, žalovaný se zavázal společně s touto částkou žalobci zaplatit poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč do 29.6.2023, ničeho nezaplatil. Kromě zaplacení uvedených částek v celkové výši 16 675 Kč požaduje žalobce i zaplacení smluvní pokuty 1 050,21 Kč, která byla mezi účastníky ve smlouvě sjednána v rozsahu 0,1% denně, žalobce ji počítá ze zůstatku úvěru za období od 30.6.2023 do 28.9.2023.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, na rozdíl od žalovaného žalobce svou neúčast omluvil. Soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud v průběhu jednání konstatoval listiny předložené soudu žalobcem. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 30.5.2023, uzavřené mezi účastníky, vyplývají skutečnosti uváděné žalobcem v návrhu, tedy sjednání úvěru 13 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 3 510 Kč, poplatku za službu Presto 165 Kč, splatnost jistiny a poplatků do 29.6.2023. Současně soud konstatoval součásti smlouvy ve formě Sazebníku a Všeobecných obchodních podmínek, konstatoval, že pro případ prodlení žalovaného byly sjednány účelně vynaložené náklady v rozsahu 35 Kč denně, maximálně 490 Kč měsíčně, v rozsahu 105 Kč za jednu zaslanou upomínku. Ve smlouvě je uvedeno, že byla sjednána zápůjční úroková sazba 0 %. Pro případ prodlení žalovaného byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Současně soud konstatoval z listin předložených žalobcem, že sjednaná částka byla na účet žalovaného odeslána, konstatoval doklady týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve formě dokladů o jeho příjmech, ověření totožnosti apod.. Ze zprávy , právnická osoba, soud zjistil, že částka 13 000 Kč byla opravdu na ve smlouvě uvedený účet připsána, jeho majitelem je žalovaný.4. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jedná se o poskytnutí finančních prostředků žalobcem za účelem dosažení zisku, jedná se o opakované poskytování finančních prostředků za tímto účelem. Sice je ve smlouvě uvedena nulová úroková sazba, ovšem dle názoru soudu vůči jistině značně vysoký sjednaný poplatek tento úrok v sobě skrývá, je to patrné i z listin předložených soudu žalobcem, kde v údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru je jasně uvedeno, že částky 13 000 Kč a 3 510 Kč jsou splatné k 30. dni ode dne čerpání úvěru, úroky budou splatné jednorázově ke dni splatnosti společně s jistinou, i v čl. 3 Sazebníku je uváděn pojem úrok dle smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jedná se o poplatek, který představuje přibližně 27% jistiny.5. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z.3 5 C 178/2024soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.6. Jak již soud uvedl, považuje mezi účastníky sjednaný poplatek v rámci snahy žalobce o dosažení zisku za faktický úrok, který představuje 27% jistiny. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní činila dle statistiky České národní banky v době uzavření úvěrové smlouvy 6,78 % ročně. Sjednaný poplatek, který představuje 27 % úvěrové jistiny nepochybně výrazným způsobem tuto obvyklou úrokovou míru přesahuje. Na tom nemění nic skutečnost, že poplatek není pouze úrokem, představuje pravděpodobně i určité náklady žalobce spojené s uzavřením smlouvy, poskytnutím úvěru a vedením úvěrového účtu, ovšem jedná se o smlouvu uzavíranou tzv. dálkovým způsobem, administrativní náklady v rámci uzavření smlouvy a jejího vedení nemohou být nijak vysoké, splatnost byla dána v rozsahu pouhého měsíce. Pokud se jedná o další ujednání úvěrové smlouvy, jedná se o ujednání týkající se sankcí pro případ prodlení žalovaného, které soud uvedl shora. Smluvní pokuta sice svou výší neodporuje dle ustálené judikatury dobrým mravům, ovšem ve svém komplexu společně se sjednaným vysokým poplatkem, dalšími poplatky ve formě účelně vynaložených nákladů, různých poplatků v rámci vymáhání pohledávky, způsobují zřejmou nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy zakládající nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se smlouva jako celek dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy, o tom svědčí i RPSN 1733%. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný smlouvu v této popsané podobě uzavřel. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro jejich platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je mezi účastníky uzavřená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s tím, že tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože jednotlivá ujednání smlouvy tvoří jeden celek.7. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy tedy žalobce nemá nárok na zaplacení částek z důvodu a v rozsahu, jak je uvedeno v návrhu, ale má nárok na zaplacení pouze bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, neboť ze strany žalovaného provedenou platbou nedošlo k úplnému vrácení toho, co od žalobce na základě neplatné smlouvy získal. Na základě smlouvy z 30.5.2023 získal žalovaný od žalobce částku 13 000 Kč, žalobci ničeho zaplatil. Za této situace výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného činí částku 13 000 Kč a soud tedy uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Současně soud ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci i úroky z prodlení z této částky od 8.6.2024 do zaplacení. Soud vychází z toho, že žalovaný byl k zaplacení částky z předmětné úvěrové smlouvy vyzván předžalobní výzvou z 30.5.2024, v ní byl vyzván k zaplacení částky do tří dnů, soud vychází z toho, že se musí jednat o lhůtu počítanou od doručení výzvy. Soudu bylo doloženo, že tato předžalobní výzva byla podána k poštovní přepravě 30.5.2024 a tedy ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě 4.6.2024 a za této situace uvedená třídenní lhůta4 5 C 178/2024k plnění uplynula 8.6.2024. Výše úroků z prodlení je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazbou 14,75% ročně. Soud tedy za této situace uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu návrh žalobce zamítl.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu