5 C 64/2025-17 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 35 950,58 Kč s 12,75% úrokem z prodlení z částky 17 391,33 Kč od 2.11.2024 do zaplacení, když v návrhu uvedl, že mezi účastníky byla dne 22.4.2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr až do výše 52 600 Kč s možností postupného čerpání, nedílnou součástí této smlouvy jsou Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 17 000 Kč dne 22.4.2024, zvolila si při uzavření smlouvy volitelné služby „, podezřelý výraz, “ za poplatek 252,54 Kč a „, podezřelý výraz, “ za poplatek 165 Kč, splatila pouze ve třech dílčích platbách 110,89 Kč na jistině. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobce smlouvu vypověděl a žalovaná se 2.11.2024 dostala do prodlení s úhradou celého úvěru a dluží žalobci částku ve výši 35 941,54 Kč sestávající se z jistiny 16 889,11 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 292,94 Kč (1,99% z vyplacené tranše), smluvního úroku 18 550,21 Kč (sazba 0,93% denně z nesplacené části jistiny), poplatku za službu „, podezřelý výraz, “ 65,88 Kč (původní výše 252,54 Kč) a poplatku za službu „, podezřelý výraz, “ 143,40 Kč (původní výše 165 Kč). Dále žalovaná žalobci dluží částku 9,04 Kč představující smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky, je vypočtena za období prvých 90 dnů prodlení od 3.8.2024 do 1.11.2024.2. Ve věci elektronický platební rozkaz vydán nebyl, a to s ohledem na vysokou úrokovou sazbu spotřebitelského úvěru, a tedy nutnost provedení dokazování ohledně posouzení otázky platnosti úvěrové smlouvy. Věc tedy byla převedena do rejstříku C a ve věci bylo nařízeno jednání, k němuž se účastníci nedostavili. Soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud v průběhu jednání konstatoval listiny předložené soudu žalobcem. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 22.4.2024, uzavřené mezi účastníky, vyplývají skutečnosti uváděné žalobcem v návrhu, tedy sjednání úvěrového rámce 52 600 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99% z vyplacené tranše, smluvního úroku 0,933% denně, poplatku za službu „, podezřelý výraz, “ 165 Kč za expresní vyplacení, poplatku „, podezřelý výraz, “ 3,66 Kč denně za možnost odkladu splátek o 60 dnů, sjednaných sankcí pro případ prodlení žalované ve formě smluvní pokuty 0,1% denně, hrazení účelně vynaložených nákladů v případě upomínání 35 Kč denně, maximálně však 490 Kč za jeden měsíc, poplatku za upomínky ve výši 105 Kč za jednu upomínku, datum splatnosti 22.5.2024 ohledně prvé denní splátky, data splatnosti 12.10.2025 ohledně úvěru. Současně soud konstatoval z listin předložených žalobcem, že úvěrová částka 17 000 Kč byla na účet žalované odeslána, konstatoval doklady týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované ve formě dokladů o jejích příjmech, ověření totožnosti apod.. Ze zprávy , právnická osoba, . , adresa, soud zjistil, že částka 17 000 Kč byla opravdu na ve smlouvě uvedený účet připsána, jeho majitelkou je žalovaná. Současně zjistil, že žalovaná z tohoto svého účtu na účet žalobce odeslala 22.5.2024 částku 4 918 Kč, dne 27.6.2024 částku 5 000 Kč a dne 8.8.2024 částku 2 000 Kč, tedy celkem 11 918 Kč.4. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.). Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě nárokuje evidentně značně vysoký úrok ve výši 0,933% denně, přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu smlouvy z hlediska její platnosti.5. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li3 5 C 64/2025se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.6. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní činila dle statistiky České národní banky v době uzavření úvěrové smlouvy 6,2 % ročně. Sjednaný úrok 0,933% denně, tedy 340,545% ročně nepochybně výrazným způsobem tuto obvyklou úrokovou míru přesahuje. V této části je tedy nepochybně úvěrová smlouva absolutně neplatná. Pokud se jedná o další ujednání úvěrové smlouvy, jedná se o ujednání týkající se sankcí pro případ prodlení žalované, které soud uvedl shora. Smluvní pokuta sice svou výší neodporuje dle ustálené judikatury dobrým mravům, ovšem ve svém komplexu společně se sjednaným vysokým úrokem, dalšími poplatky ve formě účelně vynaložených nákladů, různých poplatků v rámci vymáhání pohledávky, způsobují zřejmou nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy zakládající nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se smlouva jako celek dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy, o tom svědčí i RPSN 1521,28%. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná smlouvu v této popsané podobě uzavřela. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro jejich platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je mezi účastníky uzavřená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s tím, že tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože jednotlivá ujednání smlouvy tvoří jeden celek.7. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy tedy žalobce nemá nárok na zaplacení částek z důvodu a v rozsahu, jak je uvedeno v návrhu, ale má nárok na zaplacení pouze bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, neboť ze strany žalované provedenými platbami nedošlo k úplnému vrácení toho, co od žalobce na základě neplatné smlouvy získala. Na základě smlouvy z 22.4.2024 získala žalovaná od žalobce částku 17 000 Kč, žalobci zaplatila 11 918 Kč. Za této situace výše bezdůvodného obohacení na straně žalované činí částku 5 082 Kč a soud tedy uložil žalované povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Současně soud ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci i úroky z prodlení z této částky od 8.3.2025 do zaplacení. Soud vychází z toho, že žalovaná byla k zaplacení částky z předmětné úvěrové smlouvy vyzvána výzvou k úhradě z 27.2.2025, v níž byla vyzvána k zaplacení částky do tří dnů, soud vychází z toho, že se musí jednat o lhůtu počítanou od doručení výzvy. Soudu bylo doloženo, že tato předžalobní výzva byla podána k poštovní přepravě 27.2.2025 a tedy ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě 4.3.2025 a za této situace uvedená třídenní lhůta k plnění uplynula 7.3.2025. Výše úroků z prodlení je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazbou 12% ročně. Soud tedy za této situace uložil žalované povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu návrh žalobce II. výrokem tohoto rozsudku zamítl.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla ve věci úspěšná z více jak 50 %4 5 C 64/2025předmětu řízení, měla by tedy mít při odečtení jejího neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení, žádné jí však nevznikly, a proto soud rozhodl, že žalovaná toto právo nemá.9. K návrhu žalobce nebyl ve věci jím navrhovaný elektronický platební rozkaz vydán, věc byla převedena do rejstříku C. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1 439 Kč. Předmětem poplatkové povinnosti je částka 17 400,37 Kč, tedy součet žalované jistiny, poplatků a smluvní pokuty, příslušenství ve formě