51 C 26/2019-17 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Podanou žalobou se žalobkyně v soudním řízení domáhá na žalované straně zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že uzavřela se žalovanou stranou smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru – , Anonymizováno, ( dále jen „Smlouva“), na základě které jí poskytla kontokorentní úvěr, resp. maximální nepřekročitelná částka pro opakované čerpání ve výši , částka, . Čerpání kontokorentního úvěru, resp. nastavení rámce pro opakované čerpání proběhlo ve prospěch ve Smlouvě dohodnutého běžného účtu žalované strany č. , č. účtu, a to až do sjednaného limitu. Žalovaná strana se současně zavázala dodržovat sjednané podmínky, zejména platit z kontokorentního úvěru sjednaný úrok a dále úvěr splatit vždy nejpozději ve sjednané lhůtě od jeho čerpání. Žalovaná strana se dále zavázala platit sjednané poplatky a dodržovat podmínky pro poskytování Úvěrového rámce, zejména nepřekročit výši poskytovaného Úvěrového rámce. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky komerčního bankovnictví a Všeobecné produktové podmínky platné ke dni uzavření Smlouvy. Žalovaná strana podle obsahu žalobních tvrzení porušila svoje smluvní povinnosti, když kontokorentní úvěr sjednaným způsobem nesplácela. Žalobkyně proto využila svých smluvních oprávnění, od smlouvy odstoupila a žalovanou stranu vyzvala k úhradě dlužné částky. Jelikož žalovaná strana dlužnou částku neuhradila, požaduje žalobkyně její úhradu v soudním řízení a to včetně úroku z prodlení z dlužné částky, s ohledem na prodlení s úhradou dluhu.2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila.3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:5. Žalobkyně uzavřela se žalovanou stranou smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru k běžnému účtu, na základě které žalované straně poskytla kontokorentní úvěr na osobním/běžném účtu ve sjednané výši. Žalovaná strana se současně zavázala platit z úvěru úrok ve výši ve smlouvě sjednané a dále úvěr splatit ve sjednané lhůtě jednoho roku, když banka byla oprávněna úvěr prolongovat o jeden rok a to i opakovaně. Předpokladem prolongace úvěru bylo to, že osobní/běžný účet nevykáže kdykoliv během čerpání úvěru, nejpozději však jeden měsíc před jeho splatností, debetní zůstatek a nedojde ke zhoršení platební morálky klienta. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky a Sazebník. Ve Všeobecných obchodních podmínkách banky účastníci mimo jiné sjednali právo banky, v případě porušení smluvních povinností ze strany klienta, od smlouvy odstoupit. Z výpisů z běžného účtu žalované strany vyplývá, že kontokorentní úvěr nebyl řádně splácen. Banka žalované straně písemně oznámila odstoupení od smlouvy a současně ji vyzvala k úhradě dosud nesplaceného kontokorentního úvěru včetně sjednaného úroku a poplatků. Před zahájením soudního řízení zástupce žalobkyně zaslal žalované straně předžalobní výzvu k plnění s poučením o zahájení soudního řízení pro případ neuhrazení dlužné částky.6. Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.8. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům.9. V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci, resp. žalobkyně, a žalovaná strana uzavřely smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru k běžnému účtu, kterou žalobkyně umožnila žalované straně čerpání peněžních prostředků na běžném účtu do povolené výše, tj. poskytla jí do povolené výše úvěr. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku s ohledem na okamžik vzniku smluvního vztahu. Žalovaná strana na základě této smlouvy čerpala kontokorentní úvěr. V řízení bylo dále prokázáno, že účastníci sjednali podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaná strana porušila svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním úvěr řádně a včas nesplácela. Žalobkyně proto postupovala zcela v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě a v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, od smlouvy odstoupila a žalovanou stranu vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky. Z dosud neuhrazeného kontokorentního úvěru je žalovaná strana povinna současně platit sjednaný úrok a dále dle ust. § 1970 občanského zákoníku rovněž úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/1993 Sb., v pozdějším znění a to až do úplného zaplacení dlužné částky.10. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Přiznaná částka sestává ze soudního poplatku za žalobu ve výši , částka, , dále z odměny za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby ve výši , částka, /1 úkon, tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby (ust. § 7 ve vazbě na ust. § 11 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.), za 1 úkon právní služby ve výši , částka, , tj. sepis jednoduché výzvy k plnění (ust. § 7 ve vazbě na ust. § 11 odst. 2, písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši , částka, /1 úkon (ust. § 13 odst. 2 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.), vše s výjimkou soudního poplatku, zvýšené o DPH ve výši 21 % vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, celkem tedy , částka, .12. Výrok o povinnosti žalobkyně k doplatku soudního poplatku za žalobu vychází z ust. § 4 odst. 1, písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v pozdějším znění, když soudní poplatek za žalobu (z punkta , částka, , tj. nesplacená jistina ve výši , částka, a dlužné poplatky ve výši , částka, ) činí dle Položky 1, bod 1, písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. částku , částka, . Jelikož žalobkyně dosud na soudním poplatku za žalobu uhradila pouze částku , částka, , soud jí výrokem III. rozsudku uložil povinnost k doplacení částky , částka, .13. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyni, jíž byla náhrada nákladů řízení přiznána, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto, že žalovaná strana je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.14. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.15. Závěrem soud dodává, že účastníkům řízení ani po vydání tohoto rozsudku nic nebrání v tom, aby žalobkyně na základě vzájemné dohody umožnila žalované straně úhradu přiznaného nároku v jiné lhůtě, příp. ve splátkách, které si účastníci sami dohodnou.