51 C 84/2019-23 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu domáhala po žalované straně zaplacení částky 15 420,58 Kč s příslušenstvím. Žaloba vycházela z tvrzení, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované straně finanční prostředky. Žalovaná strana poskytnuté finanční prostředky z úvěrového účtu vyčerpala, avšak v rozporu se Smlouvou o úvěru příslušné splátky úvěru nesplácela, přičemž Smlouvou byla sjednána výše splátek a příslušenství včetně smluvní pokuty, pro případ, že by žalovaná strana nesplácela řádně a včas dohodnuté splátky úvěru resp. nedisponovala by na svém běžném účtu finančními prostředky pro možnost inkasní platby ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně žalovanou stranu opakovaně upozornila na její prodlení se splácením dlužných částek (splátek na úvěr), k nim však nedošlo a žalobkyně tak využila svého práva, jež bylo sjednáno ve Všeobecných obchodních podmínkách jako nedílné součásti samotné Smlouvy o úvěru a vyzvala žalovanou stranu k zaplacení celé dlužné částky – pohledávky ze Smlouvy o úvěru i s příslušenstvím. Zároveň pak žalobkyně stanovila den dřívější, než-li den, který byl sjednán v samotné Smlouvě jako den splacení poskytnutého úvěru. Žalovaná strana se tak dostala do prodlení se splacením svého závazku vůči žalobkyni dnem následujícím po datu splatnosti celé dlužné částky.2. Žalovaná strana se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované straně finanční prostředky (čl. II, 1.). Žalovaná strana je byla povinna vrátit formou anuitních řádných měsíčních splátek. Řádná měsíční splátka se skládala z platby jistiny, úroku, úhrady pojištění v případě, že bylo pojištění sjednáno a poplatku za vedení úvěrového účtu (čl. II., 4., 4.1.). Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , Anonymizováno, (čl. I.). Z jejich ustanovení vyplývá, že žalovaná strana byla povinna žalobkyni platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky (část VII., čl. 156). Pro případ porušení smluvních povinností žalovanou stranou byla banka oprávněna úročit dlužnou částku, ohledně které byla žalovaná strana v prodlení s úrokem z prodlení a dále také mohla žalobkyně prohlásit svým rozhodnutím úvěr za ihned splatný a požádat žalovanou stranu o jeho předčasné splacení. Žalovaná strana byla pak povinna do 10-ti dnů od obdržení oznámení splatit žalobkyni jistinu úvěru, úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru k jistině úvěru, případně další částky, jež náležely žalobkyni dle smlouvy o úvěru a smluvní pokutu, přičemž výpočet celkové peněžní částky měla žalobkyně uvést v oznámení o prohlášení úvěru za ihned splatný. Pokud žalovaná strana neuhradila tuto částku, byla žalobkyně oprávněna úročit tuto celkovou část úroky z prodlení (část VII. čl. 183.). Žalovaná strana porušovala za trvání smluvního vztahu své povinnosti hradit splátky úvěru řádně a včas a proto svým dopisem oznámila žalobkyně žalované straně, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek z její strany prohlašuje úvěr za splatný.5. Výše uvedené listinné důkazy posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by zpochybňovala jejich věrohodnost a účastníci řízení žádnou takovou skutečnost taktéž netvrdili. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost uvedených důkazu. Žalovaná strana v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.6. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu se plně ztotožňuje s výše uvedenými skutkovými zjištěními, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na výše uvedené.7. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.8. Úvěrová smlouva patří mezi tzv. absolutní obchodní závazkové vztahy. Znamená to, že bez ohledu na postavení smluvních stran a bez ohledu na účel právního jednání (zda jde o úvěr pro účely podnikání nebo o spotřebitelský úvěr) smlouva bude podřízena vždy režimu obchodního zákoníku. Protože je většina ustanovení obchodního zákoníku, jež upravují institut smlouvy o úvěru, dispozitivní, záleží na smluvním ujednání stran a široce se tedy uplatňuje zásada smluvní volnosti.9. Dle ust. § 497 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen OZ) je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle § 517 odst. 2 OZ jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (výrok I. )10. Podstatnými částmi smlouvy je určení věřitele a dlužníka, určení částky úvěru a závazek dlužníka k vrácení částky úvěru a zaplacení úroku. Předmětem jsou peněžní prostředky ve stanovené měně. Smlouva je uzavřena již dohodou o poskytnutí peněžních prostředků a nikoli teprve faktickým poskytnutím těchto prostředků.11. Soud dospěl na základě provedených listinných důkazů k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou stranou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák. Obsahem závazku žalobkyně bylo poskytnutí peněžních prostředků a závazek žalované strany tyto peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně poskytla žalované straně finanční prostředky, avšak žalovaná strana svou povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách, které obsáhly také další nároky žalobkyně neplnila. Úvěr byl proto (v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně) zesplatněn a ani přesto žalovaná strana dlužnou částku neuhradila.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Přiznaná částka ve výši 8 205,20 Kč, sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále z odměny za právní zastoupení advokátem a to za 3 úkony právní služby ve 1 740 Kč/1 úkon, tj. výzva, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby (ust. § 7 ve vazbě na ust. § 11 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč/1 úkon (ust. § 13 odst. 2 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.), vše, s výjimkou soudního poplatku, zvýšené o DPH ve výši 21% vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty (viz. nález Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2012, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů ČR dne 7.5.2013, částka 52, č. 116). Povinnost žalované strany zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně je dána § 149 odst. 1 o.s.ř., lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty první před středníkem o.s.ř.13. Závěrem soud cítí potřebu uvést, že nic nebrání tomu, aby i po vydání soudního rozhodnutí žalobkyně na základě vzájemné dohody žalované straně umožnila uhradit dlužnou částku ve splátkách, popř. umožnila splatit dluh až po uplynutí účastníky sjednané doby.