51 C 475/2019-21 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu domáhala po žalované straně zaplacení částky 60 993,69 Kč s příslušenstvím. Žaloba vycházela z tvrzení, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované straně finanční prostředky. Žalovaná strana poskytnuté finanční prostředky z úvěrového účtu vyčerpala, avšak v rozporu se Smlouvou o úvěru příslušné splátky úvěru nesplácela, přičemž Smlouvou byla sjednána výše splátek a příslušenství včetně smluvní pokuty, pro případ, že by žalovaná strana nesplácela řádně a včas dohodnuté splátky úvěru resp. nedisponovala by na svém běžném účtu finančními prostředky pro možnost inkasní platby ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně žalovanou stranu opakovaně upozornila na její prodlení se splácením dlužných částek (splátek na úvěr), k nim však nedošlo a žalobkyně tak využila svého práva, jež bylo sjednáno ve Všeobecných obchodních podmínkách jako nedílné součásti samotné Smlouvy o úvěru a vyzvala žalovanou stranu k zaplacení celé dlužné částky – pohledávky ze Smlouvy o úvěru i s příslušenstvím. Zároveň pak žalobkyně stanovila den dřívější, než-li den, který byl sjednán v samotné Smlouvě jako den splacení poskytnutého úvěru. Žalovaná strana se tak dostala do prodlení se splacením svého závazku vůči žalobkyni dnem následujícím po datu splatnosti celé dlužné částky.2. Žalovaná strana se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované straně finanční prostředky (čl. II, 1.). Žalovaná strana je byla povinna vrátit formou anuitních řádných měsíčních splátek. Řádná měsíční splátka se skládala z platby jistiny, úroku, úhrady pojištění v případě, že bylo pojištění sjednáno a poplatku za vedení úvěrového účtu (čl. II., 4., 4.1.). Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, Bank, a. s. (čl. I.). Z jejich ustanovení vyplývá, že žalovaná strana byla povinna žalobkyni platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky (část VII., čl. 156). Pro případ porušení smluvních povinností žalovanou stranou byla banka oprávněna úročit dlužnou částku, ohledně které byla žalovaná strana v prodlení s úrokem z prodlení a dále také mohla žalobkyně prohlásit svým rozhodnutím úvěr za ihned splatný a požádat žalovanou stranu o jeho předčasné splacení. Žalovaná strana byla pak povinna do 10-ti dnů od obdržení oznámení splatit žalobkyni jistinu úvěru, úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru k jistině úvěru, případně další částky, jež náležely žalobkyni dle smlouvy o úvěru a smluvní pokutu, přičemž výpočet celkové peněžní částky měla žalobkyně uvést v oznámení o prohlášení úvěru za ihned splatný. Pokud žalovaná strana neuhradila tuto částku, byla žalobkyně oprávněna úročit tuto celkovou část úroky z prodlení (část VII. čl. 183.). Žalovaná strana porušovala za trvání smluvního vztahu své povinnosti hradit splátky úvěru řádně a včas a proto svým dopisem oznámila žalobkyně žalované straně, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek z její strany prohlašuje úvěr za splatný.5. Výše uvedené listinné důkazy posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by zpochybňovala jejich věrohodnost a účastníci řízení žádnou takovou skutečnost taktéž netvrdili. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost uvedených důkazu. Žalovaná strana v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.6. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu se plně ztotožňuje s výše uvedenými skutkovými zjištěními, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na výše uvedené.7. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.8. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům.11. V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci, žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované straně do sjednané výše peněžní prostředky a žalovaná strana se zavázala poskytnuté peněžní prostředky navýšené o sjednaný úrok z úvěru dojednaným způsobem splatit. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, tj. jako smlouvu o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná strana peněžní prostředky čerpala, sjednaným způsobem je však, včetně úroku a poplatků, nesplácela. Žalobkyně proto postupovala v souladu se smluvním ujednáním, obsaženým v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru a od smlouvy odstoupila. Vzhledem k tomu vznikla žalované straně povinnost vrátit dosud nesplacenou část poskytnutého úvěru, včetně sjednaného úroku, smluvní pokuty a poplatků, jak je v žalobě požadováno. Jelikož žalovaná strana dlužnou částku neuhradila, dostala se do prodlení a žalobkyni v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v pozdějším znění. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky trvá pro žalovanou stranu až do jejího úplného uhrazení.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Přiznaná částka ve výši 16 379,20 Kč, sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 440 Kč, dále z odměny za právní zastoupení advokátem a to za 3 úkony právní služby ve 3 540 Kč/1 úkon, tj. výzva, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby (ust. § 7 ve vazbě na ust. § 11 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč/1 úkon (ust. § 13 odst. 2 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.), vše, s výjimkou soudního poplatku, zvýšené o DPH ve výši 21% vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty (viz. nález Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2012, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů ČR dne 7.5.2013, částka 52, č. 116). Povinnost žalované strany zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně je dána § 149 odst. 1 o.s.ř., lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty první před středníkem o.s.ř.13. Závěrem soud cítí potřebu uvést, že nic nebrání tomu, aby i po vydání soudního rozhodnutí žalobkyně na základě vzájemné dohody žalované straně umožnila uhradit dlužnou částku ve splátkách, popř. umožnila splatit dluh až po uplynutí účastníky sjednané doby.