40 C 110/2020-24 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení jízdného a přirážky podle uzavřené smlouvy o přepravě osob vzhledem k tomu, že se žalovaný při revizi jízdenek neprokázal platnou jízdenkou dne 1. 6. 2020 na lince [dopravní prostředek] hromadné dopravy provozované [žalobkyní] a přepravci, [žalobkyni] tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč, kterou žalovaný, ač revizorem vyzván, na místě a ani dodatečně neuhradil (viz zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]). Právní vztahy mezi cestujícím a dopravcem v [obec] integrované dopravě (PID) vycházejí zejména z ustanovení zákona o silniční dopravě č. 111/1994 Sb., § 18a ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 266/1994 Sb., o drahách - § 37 ve znění pozdějších předpisů, která stanovují základní povinnosti cestujícího a dopravce při přepravě. Na předžalobní výzvu ze dne 25. 8. 2020 žalovaný nereagoval. Ode dne prodlení požaduje přiznat žalobkyně i zákonný úrok z prodlení. 2. Usnesením č.j. 40 C 110/2020-19 soud žalovaného vyzval, aby se vyjádřil k žalobě a zároveň sdělil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně soud účastníka poučil o tom, že v případě, kdy výzva zůstane bez vyjádření, bude mít soud za to, že účastník nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. Toto usnesení společně s žalobou bylo žalovanému doručeno dne 7. 12. 2020. Žalovaný se k návrhu na zahájení řízení ani k dalším bodům výzvy nevyjádřil. Žalobkyně dala svůj souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání již ve svém žalobním návrhu. Vzhledem k uvedenému soud jednání ve věci nenařídil a po prostudování spisu rozhodl bez jednání. 3. Ze shora uvedeného zápisu o provedené přepravní kontrole soud zjistil a vzal za prokázané shora tvrzené skutečnosti žalobkyní. Ostatně žalovaný údaje v žalobě rozvedené ani nerozporoval, nebylo tvrzeno, tím méně prokazováno, že by dlužná částka byla před vyhlášením rozsudku k rukám žalobkyně uhrazena. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě skutkového stavu, jak je popsán již shora, kvalifikuje soud jednání žalovaného, který použil veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem byl [žalobkyně] a který se na výzvu kontrolního orgánu neprokázal platnou jízdenkou, po právní stránce postupem podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona o drahách a ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. (přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční přepravu) s použitím smluvních přepravních podmínek [obec] integrované dopravy § 9 odst. 4 ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení s placením dlužné částky, uložil soud žalovanému zaplatit rovněž úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., jak ve výroku II. uvedeno, když soud přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení účelně vynaložených žalobkyní sestává ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 400 Kč a nákladů právního zastoupení žalobkyně, které tvoří odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3 x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. 6. Dále soud postupoval podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.