65 C 251/2019 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce k žalobě uvedl, že byl dotčen na svých právech nálezem finančního arbitra ze dne 19. 8. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo] (dále jen„ Nález“) potvrzeným rozhodnutím o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 19. 9. 2019 (dále jen„ Rozhodnutí o námitkách“). Žalobci bylo Rozhodnutí o námitkách doručeno dne 19. 9. 2019. 2. Žalobce se návrhem k finančnímu arbitrovi ze dne 10. 7. 2018 domáhal určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 2. 5. 2006 (dále jen„ Pojistná smlouva“) a dále zaplacení částky ve výši 81.447 Kč s příslušenstvím in eventum zaplacení částky ve výši rozdílu mezi odkupným, nesníženým o náklady a poplatky a vyplaceným odkupným. 3. Žalobce namítá, že Nález finančního arbitra potvrzený Rozhodnutím o námitkách je zatížen následujícími vadami: a. Finanční arbitr výrokem Rozhodnutí o námitkách zamítl námitky žalobce, což je v rozporu s § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi; b. Finanční arbitr zastavil řízení v části pojištění zproštění od placení a úrazového pojištění, ačkoliv měl rozhodovat o Pojistné smlouvě jako celku; c. Finanční arbitr se s odkazem na procesní ekonomii řízení odmítl zabývat materiální stránkou nároku žalobce, ačkoliv posouzení materiální stránky nároku bylo zásadní pro běh promlčecích lhůt a pro posouzení námitky promlčení vznesené žalovaným jako nemravné; d. Finanční arbitr neposoudil nárok žalobce z hlediska nároku na dlužné plnění, přestože žalobce svůj nárok uplatnil dříve než před uplynutím tří let od ukončení Pojistné smlouvy, resp. od vyplacení odkupného. 4. Žalobce dále uvedl, že finanční arbitr je dle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi oprávněn rozhodnutím o námitkách nález potvrdit nebo změnit. Finanční arbitr není oprávněn zamítat námitky účastníka řízení, jak tomu učinil v Rozhodnutí o námitkách. Výrok finančního arbitra v Rozhodnutí o námitkách je tak nezákonný, neboť finanční arbitr rozhodl o věci, k níž není zákonem zmocněn. 5. Žalobce nesouhlasí se zastavením řízení v části pojištění zproštění od placení a úrazového pojištění, neboť úrazové pojištění spadá podle části A přílohy k zákonu č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, do odvětví životního pojištění, pokud je sjednáno jako doplňkové pojištění k pojištění podle písm. a) bodu 1, části A přílohy k zákonu č. 363/1999 Sb. (tedy i k pojištění pro případ smrti nebo dožití, jak tomu je v případě Pojistné smlouvy). Úrazové pojištění je tedy v daném případě životním pojištěním a plně spadá do kompetence finančního arbitra. 6. Žalobce dále uvedl, že finanční arbitr se nezabýval meritem věci, když konstatoval promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení a práva na náhradu škody v subjektivní promlčecí době. Žalobce rekapituluje, že pojištění zaniklo 11. 4. 2016 a žalovaný vyplatil dne 13. 4. 2016 žalobci odkupné ve výši 43.713 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že žalobce měl při zániku pojištění skutečnou vědomost o protiprávním jednání žalovaného, resp. o důvodech neplatnosti Pojistné smlouvy. Závěr finančního arbitra, že k datu zániku pojištění začala běžet subjektivní promlčecí doba pro uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení, jakož i případného práva na náhradu škody, je skutkově nepodložený a je projevem svévole finančního arbitra. 7. Žalobce v řízení uplatnil nárok na případné dlužné odkupné, pokud by finanční arbitr neshledal Pojistnou smlouvu neplatnou. Finanční arbitr dle svého konstatování v Rozhodnutí o námitkách neshledal účelným se tímto nárokem zabývat, když by právo na doplacení odkupného mohlo vzniknout„ pouze na základě platné Pojistné smlouvy, o které nelze vzhledem k tvrzením Navrhovatele uvedených v návrhu na zahájení řízení uvažovat“. Žalobce vnímá tento přístup finančního arbitra, potvrzený Rozhodnutím o námitkách, jako odepření práva na spravedlivý proces, když finanční arbitr se v řízení vůbec nezabýval neplatností Pojistné smlouvy a svůj procesní postup opírá o tvrzení jedné ze stran (k nimž se z důvodu procesní ekonomie v řízení nevyjádřil), nikoliv o skutková zjištění na základě předložených důkazů. Rozhodnutí finančního arbitra je v části zamítnutí nároku na zaplacení dlužného odkupného nepřezkoumatelné. Žalobce trvá na projednání nároku na zaplacení dlužného odkupného, neboť tento nárok žalobce uplatnil v otevřené promlčecí době; zároveň v řízení nebylo zjištěno, že Pojistná smlouva je neplatná. 8. Dle žalobce důsledkem nesjednání nákladové a poplatkové struktury pojištění a rizikového pojistného v Pojistné smlouvě je neurčitost ujednání Pojistné smlouvy o rozsahu pojistného plnění v případě pojistné události ve smyslu § 2 zákona o pojistné smlouvě, které je esenciální náležitostí každé pojistné smlouvy. Pojistná smlouva je tedy absolutně neplatná z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění. 9. Žalobce dále uvedl, že ve vztahu k Pojistné smlouvě lze konstatovat, že riziková složka pojištění v Pojistné smlouvě řádně sjednána nebyla. S ohledem na esenciální význam rizikové složky pro pojistnou smlouvu obecně nelze tuto neplatnou část Pojistné smlouvy oddělit od zbytku Pojistné smlouvy ve smyslu § 41 SOZ. Z důvodu absence rizikové složky jako esenciální složky Pojistné smlouvy je Pojistná smlouva jako celek absolutně neplatná. 10. Dle žalobce je zde rozpor mezi písemným obsahem Pojistné smlouvy a zjištěnou vůlí instituce, což činí Pojistnou smlouvu neplatnou ve smyslu § 37 odst. 1 SOZ. Dále shledává žalobce pojistnou smlouvu za neplatnou pro rozpor se zákazem nekalých obchodních praktik, neboť a. Pojistná smlouva byla prezentována jako spořící produkt (mj. i v rámci kampaně„ Takové lepší spoření“) a žalobce nebyl seznámen s nákladovou strukturou pojištění. 11. Žalobce dále shledává Pojistnou smlouvu neplatnou pro rozpor s § 4 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele. 12. Žalobce dále dovozuje nepřímý úmysl žalovaného se bezdůvodně obohatit z důvodu rozpor obsahu Pojistné smlouvy s vůlí žalovaného a vědomého nesjednání výše nákladů, poplatků a rizikového pojistného v Pojistné smlouvě a uzavření Pojistné smlouvy v rozporu se zákonem. 13. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný nebyl při vznášení námitky promlčení v dobré víře, neboť se po při uzavírání Pojistné smlouvy a po celou dobu trvání pojištění choval v rozporu s oprávněnými zájmy žalobce (spotřebitele), a že námitka promlčení vznesená žalovaným je nemravná a finanční arbitr k ní neměl přihlédnout. Žalobce opakuje, že považuje námitku promlčení vznesenou žalovanou za nemravnou i proto, že žalovaná díky námitce promlčení získá i ty finanční prostředky, které žalobce sice zaplatil na pojistném, ale z charakteru Pojistné smlouvy vyplývá, že tyto prostředky nejsou určeny ke spotřebě, ale k investici, která bude žalobci, resp. oprávněné osobě, vyplacena v případě pojistné události. Ta, v případě Pojistné smlouvy nastane vždy, neboť Pojistná smlouva byla sjednána jak pro případ smrti, tak pro případ dožití. Žalovaný tak díky námitce promlčení získá i tu část pojistného, kterou by v případě, že by Pojistná smlouva byla platná, musel žalobci vyplatit z titulu pojistného plnění. 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že jí v celém rozsahu neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Žalovaný sdělil, že vznáší námitku promlčení veškerých nároků žalobce. 15. Žalovaný dále uvedl, že Pojistná smlouva byla uzavřena dne 2. 5. 2006 za účinnosti SOZ. Již při uzavření měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost Pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Žalobce se o údajném bezdůvodném obohacení mohl dozvědět již při uzavírání Pojistné smlouvy, neboť tehdy mu byly sděleny veškeré potřebné informace. Navíc z výročních dopisů a z dopisu o aktuálním stavu jasně vyplývá, že aktuální hodnota není rovna částce běžného pojistného zaplaceného od počátku pojištění. Nejpozději se však žalobce o výši údajného bezdůvodného obohacení dozvěděl při výplatě odkupného dne 13. 4. 2016. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí doby v délce dvou let, neboť návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem byl podán až dne 10. 7. 2018. Pokud marně uplynula alespoň jedna z promlčecích dob, nelze oprávněnému přiznat plnění z bezdůvodného obohacení. Žalovaný je naopak přesvědčen, že uplatnění námitky promlčení v tomto řízení a v řízení před Finančním arbitrem je zcela na místě a v souladu se základními principy právního státu. Námitku promlčení nelze považovat za rozpornou s dobrými mravy, neboť v předmětném případě nejsou žádné relevantní okolnosti svědčící pro takový závěr. Žalovaný nijak nebránil žalobci v uplatnění jeho práv, ani nijak nepřiměřeně žalobce od uplatnění jeho nároků nezrazoval. 16. Žalovaný má rovněž za to, že soud by se měl promlčením zabývat přednostně před posouzením samotného nároku žalobce, a to s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení. 17. Žalovaný nesouhlasí s názorem, že Pojistná smlouva je neplatná, neboť je přesvědčen, že byla uzavřena platně a určitě. 18.