23 C 6/2019-129 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se svým vzájemným návrhem ze dne [číslo] [rok] ve věci [spisová značka] označené jako vyjádření žalované k žalobě a vzájemný návrh č.l. 6 -7 domáhala dílčích nároků vyplývajících z dohody o provedení práce uzavřené mezi účastníky dne 1. 2014, konkrétně nárok na náhradu za pohonné hmoty pro soukromé jízdy za [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] proplacené žalobkyní, nárok na náhradu za žalobkyní proplacené účty za soukromé hovory žalovaného za období [anonymizována dvě slova] [rok], nárok na náhradu za žalovaným nevyúčtovanou zálohu na provozní výdaje, kterou žalovaný převzal dne [anonymizováno]. [rok], nárok na náhradu škody za poškození služebního telefonu žalovaným, nárok na náhradu za nevyúčtovaný depozit nájmu bytu žalovaného a nárok na vrácení neoprávněně vyplacené odměny žalovanému. Pracovní smlouva byla uzavřena mezi účastníky uzavřena [číslo] [rok]. Nároky požadované žalobkyní se odvíjí od pracovněprávního vztahu mezi účastníky, který se mezi účastníky datuje od [anonymizováno]. [rok]. 2. Žalovaný ve svém vyjádření ke vzájemnému návrhu namítal k jednotlivým nárokům uplatněným žalobkyní, že žalobkyně nebyla ve věci aktivně věcně legitimována k uplatnění jednotlivých protinároků, protože v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] sama dokládala, že se jedná o náklady vynaložené americkou [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno] a nikoli vynaložené žalobkyní. Tuto skutečnost potvrdila sama žalobkyně ve svém podání ze dne [datum], kterým mimo jiné uplatnila tento vzájemný návrh. Žalobkyně nikdy nedoložila, z jakého právního titulu tyto tvrzené nároky uplatňuje v řízení ona. 3. K uplatňovanému nároku na náhradu za pohonné hmoty za soukromé jízdy žalovaný rovněž uvedl, že jej neuznává. Žalovaný v průběhu celého soudního řízení vedeném nadepsaným soudem pod sp. zn. [spisová značka], jako i v tomto řízení, konstantně poukazoval na tu skutečnost, že žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, o jaké konkrétní soukromé jízdy se jedná, - tj. v jakých dnech, v jakém kilometrickém rozsahu, zda-li se jednalo o pracovní cestu či nikoli. Žalovaný zdůraznil, že výchozí předpoklad žalobkyně, kdy vychází z aplikace [anonymizována dvě slova] a vzdáleností vypočtených z [anonymizována dvě slova] a tyto údaje porovnává s údaji z knihy jízd, je předpokladem zcela mylným. Takový výpočet žalobkyně nezohledňuje ani místní podmínky v daném místě a čase (například uzavírky silnic), ani cokoli dalšího (například pracovní jednání v průběhu cesty, což lze dovodit z reportů žalovaného, které pravidelně předkládal žalobkyni) a především vůbec nezohledňuje nepřesnosti mapové, kdy i při obecně udané adrese v [anonymizována dvě slova] mezi 2 místy může být rozdíl při jedné trase několik desítek mil. Žalovaný, má za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno v podobě tvrzení, které konkrétní jízdy měly být žalovaným protiprávně vykazovány jako služební, a to ani po doplnění jejích skutkových tvrzení.Aby takovéto tvrzení žalobkyně bylo projednatelné, musela by tvrdit přesná místa i časy (hodiny) těchto tvrzených soukromých jízd, což se nestalo. Toto břemeno tvrzení žalobkyně neunesla. Žalobkyní předložený výpočet, kterým spočítala počet tvrzených soukromě žalovaným ujetých [číslo] mil, je výpočtem nic neprokazujícím, neboť v knize jízd nejsou uvedena konkrétní místa ve městech, kde žalovaný jako projektový koordinátor jezdil (žalobkyně jako zaměstnavatel to po dobu trvání dohody o provedení práce a pracovního poměru po žalovaném nikdy nepožadovala), žalobkyní není zohledněno jakékoli v té době místní dopravní opatření ani například místní dopravní situace (kolony) atp., které mají vliv na spotřebu pohonných hmot. Rovněž tak nemůže jít k tíži žalovaného, že žalobkyně v uzavřené Dohodě o provedení práce ze dne [datum] vůbec neuvedla, jaká je výše paušální částky k přeúčtování soukromých kilometrů. Žalovaný žádné soukromé jízdy nevykázal z toho důvodu, že služební automobil s ohledem na ustanovení čl. 6 Pracovní smlouvy k soukromým účelům nepoužíval. Za tohoto stavu věci je tedy tento nárok žalobkyně nedůvodný, a žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení a ani důkazní břemeno. K nároku náhrady za soukromé žalovaný uvedl, že žalobkyně vůbec neprokázala, že by se jednalo o soukromé hovory žalovaného. Žalobkyně měla prokázat, jaké konkrétní telefonní hovory měly mít charakter soukromých hovorů - tj. v jakých dnech a hodinách (minutách) byly uskutečněny a na jaká telefonní čísla a proč se nemohlo jednat o pracovní hovor. Žalobkyně dovozuje, že tvrzené„ přečerpání“ limitu je jakýmsi imanentním porušením pracovních povinností žalovaného, aniž však současně tvrdí, v čem takové porušení pracovních povinnosti nastalo. Současně svůj nárok žalobkyně dovozuje z Dohody o společné hmotné odpovědnosti, kterou nelze ve věci vůbec uplatnit. V podáních žalobkyně je zcela nekonkrétně tvrzeno, že„ tyto hovory nemohly být použity pro služební účely“ a to jen s odkazem na tvrzení, že byl překročen tarif. O jaké konkrétní hovory se však jedná však žalobkyně nedoložila, čímž neunesla ani břemeno tvrzení a ani důkazní břemeno. K nároku náhrady za zakoupení a opravu telefonu žalovaný má za to, že bylo povinností žalobkyně jako zaměstnavatele pro žalovaného zajistit řádné použití pracovních prostředků, kam patří i telefon. Je tedy i na žalobkyni, aby hradila veškeré náklady spojené s opravou telefonu, jež nadto nebyl ani ve vlastnictví žalobkyně, ale ve vlastnictví americké [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno]. Telefon žalovanému nespadl (žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že telefon poškodil žalovaný), jak tvrdí žalobkyně a žalovaný vynaložil na ochranu majetku zaměstnavatele vše, co bylo možné rozumně předpokládat.Žalovaný v průběhu řízení namítal, že ani tento nárok žalobkyně nemůže být shledán důvodný. Nákup telefonu byl hrazen z účtu americké [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno]. Tento mobilní telefon nikdy nebyl vlastnictvím žalobkyně a žalovaný za něj nepřevzal jakoukoli hmotnou odpovědnost. Byl majetkem [anonymizováno] společnosti, a tudíž i jakékoli náklady na jeho opravu šly k její tíži. Tento telefon byl dle pokynu žalobkyně jí vrácen dne [datum] a nemůže se jednat o jakýkoli dluh žalovaného vůči žalobkyni. Za tohoto stavu věci je tedy tento nárok žalobkyně nedůvodný. K nároku náhrady za nevyúčtovanou zálohu na provozní výdaje žalobkyně tvrdí, že mu žalovaný dluží z provozní zálohy ve výši [částka], kterou dne [datum] převzal,nevyúčtovanou část ve výši [částka]. To žalovaný zásadně popírá. [ulice] záloha ve výši [částka] měla dle předávacího protokolu ze dne [datum] pokrýt výdaje související s provozem činnosti [anonymizována dvě slova] v [země]. Žalovaný tuto provozní zálohu ve výši [částka] použil v souladu s instrukcemi žalobkyně plynoucích ze zmíněného předávacího protokolu. Žalovaný, v souladu s těmito instrukcemi, použil prostředky provozní zálohy na zakoupení letenky do [země], ubytování v hotelu, kde žalovaný po příletu do [země] od [anonymizováno] do [datum] pobýval, než si zajistil trvalý podnájem, a rovněž na úhradu zapůjčení automobilu do doby, než si k výkonu práce služební automobil zakoupil. Za tohoto stavu věci je tedy tento nárok žalobkyně nedůvodný. K nároku náhrady za úhradu depozita za nájem služebního bytu žalobkyně tvrdila, že jí má žalovaný povinnost uhradit deposit za služební byt ve výši [částka]. Žalovaný měl dle čl. 9 Dohody právo na příspěvek zaměstnavatele (žalobkyně) ve výši [částka]. Dle následné dohody s žalobkyní měla žalobkyně z této částky uhradit i zařízení bytu. Žalovaný tak z této částky zakoupil i zařízení bytu, které následně řádně předal žalobkyni, jak dokládá předávací protokol ze dne [datum]. Žalovaný tyto finanční prostředky použil na zaplacení depozitu za nájem služebního bytu na [anonymizováno] v [země]. Dle nájemní smlouvy k tomuto bytu depozit propadne v případě, ukončí- li nájemce nájem dříve, než je sjednaná doba nájmu. Nájem byl dle nájemní smlouvy sjednán do [datum] Nájemní smlouva byla dne [datum] uzavřena přímo mezi žalovaným a pronajímatelem bytu, přičemž žalobkyně s délkou nájmu, jakož i se všemi ostatními podmínkami nájemní smlouvy souhlasila. Jelikož žalobkyně žalovanému neuhradila mzdu za měsíc [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [rok], rozvázal žalovaný se žalobkyní dne [datum] pracovní poměr okamžitým zrušením. Nájem služebního bytu v [země] se tím stal pro žalovaného zcela bezúčelný. Žalovaný tak byl v [anonymizováno] [rok] nucen nájem ukončit, a to z důvodů na straně žalobkyně. Důsledkem bylo, že pronajímateli služebního bytu propadl žalovaným uhrazený depozit. S ohledem na výše uvedené je tudíž zřejmé, že nárok žalobkyně na úhradu depozitu je neoprávněný. Po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby platil nájem až do konce doby nájmu, když pro žalobkyni již nepracoval a nemůže mu jít ani k tíži, že předčasně ukončil nájem služebního bytu poté, co s žalobkyní pro opakované neplacení mzdy okamžitě rozvázal pracovní poměr. Žalobkyně jako zaměstnavatel žalovaného byl