65 C 3/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku. Dle tvrzení žalobkyně se žalovaný, jako držitel televizního přijímače, přihlásil ke dni 1. 8. 2019 jako poplatník televizního poplatku, protože nereagoval ve na písemnou výzvu žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě, čímž mu vznikla povinnost uhradit televizní poplatek ve stanové výši. Žalovanému tak vznikl vůči žalobkyni dluh v celkové výši 1 471,26 Kč, a to za měsíc únor 2020 až prosinec 2020, a to vždy ve výši 135 Kč, mimo února 2020, kdy částka byla ve výši 121,67 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s úhradou plateb do prodlení, požadovala žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení, který kapitalizovala ke dni podání žaloby ve výši 165,99 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění svých povinností, avšak do dnešního dne nebyla žalovaným dlužná částka uhrazena. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní a k podanému návrhu se nikterak nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud provedl dokazování výzvou k přihlášení poplatníka České televize ze dne 29. 4. 2019, potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2021, potvrzením údajů Českou poštou, specifikací výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení žalovaného, dopisem České pošty ze dne 8. 3. 2021 včetně dodejky a předžalobní upomínkou ze dne 18. 5. 2021 včetně dodejky, přičemž po provedeném dokazování učinil skutkový závěr, že se žalovaný přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku ke dni 1. 2. 2020, na základě čehož mu vznikla povinnost hradit televizní poplatky. Tuto svou povinnost však žalovaný řádně neplnil, a tak byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 8. 3. 2021. Žalovaný však svůj dluh neuhradil a celkem tak žalobkyni dluží částku 1 620 Kč. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaný stal poplatníkem televizního poplatku, čímž mu v souladu s ust. § 3 odst. 2 a § 6 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vznikla povinnost hradit televizní poplatek. Žalovaný však tuto svou povinnost za období ledna roku 2020 a července 2019 neplnil, televizní poplatek ve výši 810 Kč pololetně nehradil, a tak mu vznikl vůči žalobkyni dluh v celkové výši 1 620 Kč. Proto soud žalobnímu návrhu na zaplacení částky 1 620 Kč vyhověl. Žalobkyně má zároveň proti žalovanému nárok na zákonný úrok z prodlení za dobu od 16. 1. 2020 do 27. 10. 2021 (tedy ke dni, ke kterému byla ke zdejšímu soudu podána žaloba), a to dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považoval soud žalobu za důvodnou a rozhodl tedy tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 471,67 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí právního zastoupení, podání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.