31 C 39/2022-55 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce podal žalobu, přičemž tvrdil, že byl účastníkem řízení o kontrole a na to navazujícího správního řízení vedeného Úřadem městské části , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , č. účtu, , , Anonymizováno, , č. účtu, . Žalobce byl správním orgánem první instance uznán vinným a odsouzen k úhradě pokuty ve výši Kč 50.000, a k zákazu výkonu činnosti řidiče taxislužby na dobu 1 roku. Žalobce podal odvolání, a na základě tohoto odvolání bylo prvoinstanční rozhodnutí změněno tak, že byl odsouzen k úhradě pokuty ve výši Kč 20.000 a zákazu výkonu činnosti řidiče taxislužby na dobu 1 roku.2. Žalobce proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu podal správní žalobu spojenou s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí k Městskému soudu v Praze, který věc projednával pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž svým rozsudkem ze dne , datum, žalobu zamítl. Rozsudek byl doručen dne , datum, .3. Řízení bylo vedeno s průtahy, a to jak ve fázi správního rozhodování (správní orgány zjevně nedodržely zákonné správní lhůty), tak i ve fázi rozhodování o soudním přezkumu správního rozhodnutí.4. Řízení mělo pro žalobce zvýšený význam, a to z důvodu, že se jednalo se o trestní obvinění žalobce, rozhodnutí zasahovalo do výkonu práce žalobce, kdy mu byla rozhodnutím zakázána činnost řidiče taxislužby5. Tvrdí, že nepřiměřenou délkou řízení o kontrole a navazujícího správního řízení a navazujícího řízení o soudním přezkumu správního rozhodnut byla zasažena jeho práva a byla mu způsobena újma, přičemž tuto újmu požaduje odškodnit.6. Žalobce dále tvrdil, že dne , datum, uplatnil písemně u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši Kč 200.000. Žalovaná zaujala stanovisko v tom směru, že konstatovala porušení jeho práva na spravedlivý proces. Žalobce však považuje prodlení žalovaného již po uplynutí 2 měsíců, a to z důvodu, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6 měsíců neodpovídá úrovni společnosti, techniky atd. Poukazuje na to, že lhůta 6 měsíců je zde již více jak 50 let (stejné zákonné ustanovení bylo součástí původního odškodňovacího zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, a poukazuje na skutečnost, že mezi rokem 1969 a 2022 je značný podstatný rozdíl v komunikačních technologiích, jakož i organizaci státní moci.7. Zmínil, že je na úvaze soudu, zda podá návrh k Ústavnímu soudu na zrušení části zákona.8. Po žalované se domáhá zaplacení částky Kč 200.000,- spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky, určeným podle předpisů práva občanského, jdoucím od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.9. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nárok požadovaný žalobou u ní byl uplatněn dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne , datum, . Vyjádřením k žádosti ze dne , datum, dospěla k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním je v dané věci konstatování porušení práva a požadavek žalobce na přiznání nemajetkové újmy neuznala.10. Tvrdí, že dne , datum, bylo Úřadu doručeno oznámení Magistrátu č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, ze dne , datum, o podezření ze spáchání přestupku žalobce dle § 34e odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 111/1994 Sb.“), kterého se žalobce měl dne , datum, dopustit tím, že vykonával práci řidiče taxislužby, aniž by byl držitelem oprávnění řidiče taxislužby. Dne , datum, zaslal právní zástupce žalobce Magistrátu plnou moc k zastupování žadatele datovanou dnem , datum, .11. Dne , datum, vypracoval Úřad oznámení o zahájení řízení o přestupku žalobce č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, , které zároveň obsahovalo předvolání k ústnímu jednání na den , datum, . Tato písemnost byla právnímu zástupci žalobce doručena dne , datum, . Dne , datum, proběhlo ústní jednání. Dne , datum, bylo Úřadu doručeno vyjádření žalobce před vydáním rozhodnutí. Dne , datum, byl Úřadu doručen přípis Magistrátu nazvaný jako „Lustrace řidiče taxi“, v němž bylo mimo jiné uvedeno, že žalobce figuruje celkem ve dvou kontrolních zjištěních řešených v přestupkových řízeních dle místní příslušnosti a že dne , datum, mu bylo vydáno oprávnění řidiče taxislužby. Dne , datum, bylo právnímu zástupci žalobce doručeno oznámení Úřadu o ukončení dokazování s poučením o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne , datum, vypracoval Úřad rozhodnutí, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, , jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., za což mu byla uložena pokuta ve výši , částka, a zákaz činnosti spočívající v zákazu přepravy osob vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče pro cizí potřeby podle § 2 odst. 9 a 10 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb. v délce jednoho roku od právní moci rozhodnutí. Proti rozhodnutí Úřadu ze dne , datum, se žalobce odvolal. Dne , datum, bylo žalobcem podané odvolání společně se spisovou dokumentací doručeno Magistrátu jako odvolacímu orgánu, a to písemností č. j. MCP6 , č. účtu, ze dne , datum, . Dne , datum, vypracoval Magistrát rozhodnutí č. j. MHMP , č. účtu, , kterým rozhodnutí Úřadu ze dne , datum, formulačně upravil a snížil uloženou pokutu na částku , částka, . Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, . Proti rozhodnutí Magistrátu ze dne , datum, podal žalobce dne , datum, žalobu k Městskému soudu v Praze. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . Dne , datum, se ve věci konalo ústní jednání. Dne , datum, vydal Městský soud v Praze rozsudek č. j. , spisová značka, , jímž žalobu žalobce zamítl.12. Žalovaná poukázala na ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., který vyžaduje splnění tří podmínek k tomu, aby bylo možno uznat náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, a to: a) existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, b) vznik škody či nemajetkové újmy, c) příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.13. Vzhledem k charakteru nároku bylo proto nezbytné posoudit, zda se na řízení aplikuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a lze je tedy posuzovat z titulu nepřiměřené délky řízení. Vzhledem k ohraničení doby, po kterou požaduje žalobce odškodnění, žalovaná konstatuje, že výkon kontroly dle zákona č. 255/2012 Sb. není správním řízením. Kontrola a správní řízení jsou dva zcela samostatné procesní instituty, které byť se doplňují a existují mezi nimi určité spojitosti, slouží každý jinému cíli, což výslovně potvrdila též soudní judikatura, která se vztahem kontroly a navazujícího správního řízení zabývala (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze, č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, ).14. Tedy období do zahájení správního řízení, tedy období do dne , datum, , kdy bylo právnímu zástupci žalobce doručeno oznámení Magistrátu o zahájení řízení, tak nelze do celkové délky řízení zahrnovat. V případě období od , datum, uvádí žalovaná, že z judikatury vyplývá, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje mimo jiné také na klasické méně závažné delikty, které vnitrostátní právo zpravidla jen z důvodu jejich menší typové závažnosti nepovažuje za trestné činy, ale za přestupky, správní delikty apod., přestože se uvedené ustanovení výslovně zmiňuje pouze o trestním obvinění. Rovněž je zřejmé, že sankce uložené v přestupkovém řízení jsou zamýšleny jako trest s cílem odradit od dalšího páchání sankcionovaných činů. Toto potvrzuje, že obvinění z přestupku či správního deliktu lze v tomto kontextu podřadit pod pojem trestní obvinění.15. Žalovaná je názoru, že se čl. 6 odst. 1 Úmluvy na tento případ aplikuje.16. Řízení bylo zahájeno dne , datum, , kdy bylo právnímu zástupci žalobce doručeno oznámení o zahájení správního řízení.17. Za konec lhůty v případě nepřiměřené délky řízení je dle konstantní judikatury nutné považovat okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V tomto případě se jedná o den , datum, , tj. den, kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze.18. Celková délka řízení tedy byla 4 roky, 7 měsíců a 13 dnů, tj. od , datum, do , datum19. Žalovaná dále poukázala na to, že podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. „se přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytuje bez ohledu na to, zda byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Zadostiučinění se poskytuje v penězích, nebylo-li možno nahradit nemajetkovou újmu jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.“ Poukázala na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, (dále jen „Stanovisko“) v této věci uvádí: „Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst.