40 C 140/2022-72 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalující částku , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek s panem , jméno FO, , r.č. , RČ, (dále též „Postupitel“), jenž vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávky oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Dále uvedla, že žalovaná jakožto úvěrující uzavřela dne , datum, s Postupitelem smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Úvěrová smlouva“) a rozhodčí smlouvu. Na základě Úvěrové smlouvy, resp. Oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , žalovaná poskytla Postupiteli částku , částka, za poplatek , částka, , tedy celková částka splatná Postupitelem měla být , částka, , výpůjční úroková sazba činila 126,57 % p.a. a RPSN činilo 120,75 %. V Úvěrové smlouvě byl navíc sjednán automatický revolving ve výši , částka, , který byl Postupiteli poskytnut dne , datum, s tím, že celková výše úvěru po poskytnutí revolvingu měla činit , částka, , úroková sazba činila 104,38 % p. a. a RPSN činilo 106,48 %. Žalovaná tak vyplatila Postupiteli celkem částku ve výši , částka, . Úvěrová smlouva byla zajištěna celou řadou smluvních sankcí. Uvedla, že v průběhu smluvního vztahu došlo k prodlení Postupitele, v důsledku čehož žalovaná vůči němu zahájila rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu, na jehož základě byla Postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale také excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení. Jelikož Postupitel neplnil, zahájila žalovaná vůči Postupiteli exekuční řízení, ve kterém soudní exekutorka , tituly před jménem, , jméno FO, vymohla částku v celkové výši , částka, , žalované z této vyplatila , částka, . Dále uvedla, že Postupitel ještě před zahájením exekučního řízení uhradil žalované částku ve výši , částka, . Exekuční řízení bylo zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , a to z důvodu absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy. Exekuční řízení bylo pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , který usnesení Okresního soudu v Litoměřicích o zastavení exekuce jako věcně správné potvrdil. Usnesení nabyla právní moci dne , datum, . Žalobkyně dále uvedla, že žalované z vymoženého plnění náleží toliko částka , částka, představující celkovou jistinu poskytnutého úvěru včetně rovolvingu a částka , částka, představující úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 8,05 % p.a. ode dne , datum, do , datum, (den právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení), celkově je tak žalovaná oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku , částka, . Pro závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nemá žalovaná nárok na zaplacení zjevně nemravného smluvního úroku, sankcí, ani nákladů předchozího řízení. Úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro „příčení se dobrým mravům, což žalobkyně zdůvodňuje nastavením excesivního úroku ve výši 126,57 % p.a., množstvím nepřiměřených smluvních pokut, a podmínkami stanovenými v Úvěrové smlouvě smluvních podmínek, které naplňují kritéria zjevné nespravedlnosti. Dále uvedla, že žalovaná před uzavřením smlouvy nejednala s odbornou péčí a dostatečně neposoudila úvěruschopnost úvěrovaného. Žalobkyně uvedla, že žalobou uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je představován rozdílem mezi tím, co žalovaná vyplaceným plněním získala (, částka, ), a tím, co jí z vyplaceného plnění skutečně náleží (, částka, ), tedy částkou , částka, . Postupitel prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne , datum, , žalovaná na předžalobní výzvu zareagovala toliko sdělením, že nárok postupitele odmítá v celém rozsahu a žádné bezdůvodné obohacení na základě předžalobní výzvy nevydala. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla s plněním v prodlení, požaduje žalobkyně i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z žalované částky od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, neboť tvrdí, že zastavení exekuce nemá vliv na existenci hmotněprávního závazku uhradit pohledávky z Úvěrové smlouvy, na níž nebylo řádně hrazeno, žalovaná úvěr zesplatnila a uplatnila vůči Postupiteli smluvní pokuty. Uvedla, že veškeré vymožené plnění bylo plněním na platný dluh, nejedná se tak o bezdůvodné obohacení. V řízení o návrhu na zastavení exekuce byl přezkoumáván exekuční titul, dluh stále existuje a exekuční soud o něm nemohl rozhodovat. Žalovaná uvedla, že stále existuje rozhodčí nález rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci a stal se vykonatelným, nebyl nikdy zákonem předvídaným způsobem zrušen, ač to bylo v dispozici právního předchůdce žalobkyně, a představuje tak překážku věci rozhodnuté. Ze zastavení exekuce nelze vyvozovat zánik hmotněprávního závazku. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení, když zastavení exekuce není předpokladem pro podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Návrh na zastavení exekuce, v němž právní předchůdce žalobkyně uváděl všechny rozhodné skutečnosti pro zastavení exekuce, je datován , datum, , tedy podání žaloby ze dne , datum, je opožděné.3. Žalobkyně replikovala tím, že rozhodčí nález nepředstavuje překážku věci rozsouzené. Uvedla, že žalovaná staví své závěry o překážce věci pravomocně rozsouzené na jednom excesivním názoru jednoho senátu Městského soudu v Praze, kdy v samotném rozsudku Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne , datum, je výslovně uvedeno, že tento se odchyluje od právních závěrů přijatých v právně a skutkově obdobné věci vedené rovněž u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, . Argumentaci o neplatnosti rozhodčí smlouvy a na to navazujícího nedostatku pravomoci rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, rozhodovat spor mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně rozšířila o tvrzení, že rozhodce „de facto rozhodčí spor nerozhodoval, ale rozhodovala jej , právnická osoba, , která ve skutečnosti plnila úlohu zastřeného rozhodčího soudu“. Žalobkyně navrhla důkaz výslechem rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, . K námitce promlčení uvedla, že během rozhodčího řízení a exekuce došlo ke stavení promlčecí doby, k promlčení „dluhu“ tak nemohlo dojít, když k bezdůvodnému obohacení došlo až právní mocí usnesení o zastavení exekuce, kterým se deklaruje, že exekuce neměla běžet, protože exekuční titul je vadný. Vědomost o bezdůvodném obohacení tedy nemohla nastat dříve, než bezdůvodné obohacení vzniklo. Nadto uvedla, že bezdůvodné obohacení žalované bylo úmyslné a námitka promlčení uplatněná žalovanou se příčí dobrým mravům. Žalovaná je profesionál v oblasti poskytování úvěrů, od počátku věděla, že se bezdůvodně obohacuje a uzavírá se spotřebitelem neplatnou smlouvu, což se příčí dobrým mravům. Žalobkyně vyjádřila i svůj nesouhlas s rozhodnutími Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne , datum, a č.j. , spisová značka, ze dne , datum, .4. Žalovaná k replice žalobkyně uvedla, že nelze ztotožňovat nyní posuzovanou situaci a situaci, kdy věřitel podává žalobu po skončení exekučního řízení. Bezdůvodné obohacení je hmotněprávní institut, který nelze směšovat s procesněprávním institutem zachování účinků podané žaloby. Postupiteli byly známy všechny skutkové okolnosti týkající se vzniku vydání bezdůvodného obohacení nejpozději v době, kdy podal návrh na zastavení exekuce, nikoli až v okamžiku, kdy došlo k pravomocnému zastavení exekučního řízení, ani v okamžiku, kdy obdržel vyčíslení od soudního exekutora. Proto tedy i u plnění, které bylo vymoženo v průběhu exekuce, platí promlčecí lhůta, a to od data uskutečnění tohoto plnění. Postupitel však ignoroval běh promlčecí doby, přestože byl již při podání návrhu na zastavení exekuce kvalifikovaně právně zastoupen.5. V dalším podání žalobkyně odkázala na judikaturu týkající se překážky věci rozsouzené a promlčení. Žalobkyně dále polemizovala se závěry Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Dle žalobkyně se jedná o zjevně excesivní usnesení Nejvyššího soudu, které je vnitřně rozporné, nepřezkoumatelné a nemůže překonat závaznou nálezovou judikaturu Ústavního soudu. Podmínka netransparentnosti určení rozhodce byla v projednávané věci splněna, neboť rozhodčí řízení se neřídilo rozhodčí smlouvou, rozhodci celý proces rozhodčího řízení přenechali na třetí straně, a to společnosti , právnická osoba, , nejde tedy jen o podjatost rozhodce, ale o součást systému na výrobu vyhovujících exekučních titulů.6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků, přičemž takto zjistil skutkový stav:7. Z obsahu rozhodčího spisu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , sp. zn. , A