19 C 23/2024-51 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost odčinit nemajetkovou újmu žalobkyně poskytnutím zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, za současného uložení povinnosti k omluvě (ve znění věrně zachyceném ve výroku pod bodem II.) a povinnosti k zaplacení peněžitého zadostiučinění v částce , částka, .2. Nemajetková újma žalobkyně pochází podle žalobních tvrzení z nesprávného úředního postupu, který žalobkyně spatřuje v tom, jak Úřad městské části , adresa, , odbor stavební úřad (dále jen „Stavební úřad“), zabývající se jejím podnětem podle § 42 zák. č. , hodnota, /2004 Sb., správní řád („správní řád“) a § 129 zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění účinném do , datum, („stavební zákon“) k odstranění nepovolené stavby, s věcí naložil, kdy v rámci sdělení o výsledku podnětu sdělil totožnost a osobní údaje žalobkyně jakožto podatelky podnětu vlastníkovi pozemku. Výsledek podnětu měl Stavební úřad sdělit toliko žalobkyni. Žalobkyně dovodila, že Stavební úřad porušil povinnost mlčenlivosti a právo žalobkyně na ochranu soukromí, osobních údajů a totožnosti a postupoval v rozporu s ust. § 42 správního řádu, článku 10 Listiny základních práv a svobod, § 22 zák. č. 255/2012 Sb., o kontrole („kontrolní řád“) a také s článkem 6 Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679 ze dne , datum, . Stavební úřad postupoval také v rozporu se závěry judikatury na věc se uplatňujícími - rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. , spisová značka, a rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, .3. Žalobkyně Stavební úřad upozornila na jeho pochybení a na nesprávný postup při zaslání sdělení vlastníkovi pozemku , právnická osoba, . cestou e - mailového sdělení ze dne , datum, . Stavební úřad reagoval obhajováním správnosti svého postupu s tím, že k porušení zákona nedošlo. Dne , datum, podala žalobkyně stížnost a Stavební úřad v rámci vyřízení stížnosti opětovně sdělil, že jeho postup byl v pořádku a stížnost je nedůvodná. Žalobkyně se obrátila na nadřízený správní orgán s žádostí o přešetření způsobu vyřízení její stížnosti, nadřízený správní orgán dospěl k závěru o tom, že stížnost měla být posouzena jako důvodná, avšak žalobkyně ani poté neobdržela ze strany Stavebního úřadu žádné sdělení. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. žalobkyně uplatnila dne , datum, u Ministerstva financí, jež věc postoupilo Ministerstvu pro místní rozvoj, od něhož však žalobkyně neobdržela žádnou odpověď. Žalobkyně usilovala o nápravu dostupnými prostředky. Stavební úřad svým postojem a vyjádřením dával opakovaně najevo, že pochybení neuznává, že se jednalo o vědomé a aktivní sdělení totožnosti a osobních údajů. Žalobkyně takový postup správního orgánu vnímá jako velmi poškozující, jelikož se jednalo o poskytnutí údajů v kontextu podnětu, který může mít negativní následky pro kontrolovanou osobu („stavební společnost patřící do skupiny velkého silného developera“). Žalobkyně byla a je vystavena stresu a obavám z přenášení takových negativních následků vůči ní. Totožnost i okolnosti podnětu byly nevratně odhaleny. To, že se jednalo o úmyslný postup stavebního úřadu, újmu znásobuje a Stavební úřad svými reakcemi prohlubuje protiprávnost, svoji libovůli, vědomé porušování zákona vydává za zákonný a oprávněný postup. Újma se promítá do každé následné komunikace se Stavebním úřadem. Žalobkyně nemá jinou možnost než se obracet právě na něj. Žalobkyně dovodila, že ochrana její totožnosti, osobních údajů a soukromí může být narušována i v dalších věcech, žalobkyně se obává, že Stavební úřad bude takto postupovat i nadále. Postup Stavebního úřadu ohrožuje i ostatní, a tedy věc přesahuje i vlastní zájmy žalobkyně. Nesprávnou je také argumentace hypotetickou otázkou nahlížení do spisu (a možnosti odtajnění identity podatele podnětu), žalobkyně ani nerozporuje, že by vlastník pozemku v postavení kontrolované osoby neměl právo nahlížet do spisu, ale i v rámci výkonu práva nahlížet do spisu musí být zajištěno, aby totožnost podatele podnětu nebyla odhalena. Je-li žalobkyni vytýkáno, že neuvedla, jak se nemajetková újma projevuje, pak morální újma je dána okolnostmi případu, vyplývá z povahy věci, nemajetková újma se projevuje úkorně, sdělení totožnosti a osobních údajů žalobkyně je jednostranný, nevratný proces, žalobkyně nemůže příslušné důsledky vlastně ani domyslet a je nucena žít s obavou. Vlivem obavy z dalšího porušování zákona je ochrana práv žalobkyně ve stavu trvalého zhoršení, je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena. Každý, kdo by podal podnět upozorňující na porušování právních předpisů, z něhož by pro určitou osobu plynuly negativní důsledky či kontrola, by měl obavu z přenášení těchto důsledků na něj a měl by strach podat jakýkoliv další podnět. Jakákoliv osoba ve stejném postavení jako žalobkyně „by mohla“ výkon veřejné moci a jeho následky vnímat úkorně.4. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že významné okolnosti vzniku a trvání újmy spatřuje v okolnostech podání podnětu, žalobkyně byla v obavách „z tzv. msty“ neboli přenášení negativních důsledků vůči její osobě, ale také v okolnostech dalšího postupu správního orgánu a jeho reakcí. Nově žalobkyně poukázala na to, že je osobou s právnickým vzděláním a úspěšně složila advokátní zkoušku. Morální újma je tak víc citelná a „příslušné okolnosti“ žalobkyně vnímá intenzivněji, neboť je v pozici osoby, která si je vědoma nejen pochybení úřadu, ale pochybení vnímá i „v příslušných právních souvislostech“ a je schopna vyhodnotit „relevanci odůvodnění reakcí úřadu“. Po obdržení sdělení výsledků podnětu byla žalobkyně nejprve v šoku z toho, že sdělení bylo zasláno i vlastníkovi pozemku, takový postup neočekávala, jako právník si byla vědoma, že k tomu nemělo vůbec dojít. Žalobkyně se cítila velmi poškozená a obávala se, jaké důsledky to může pro ni znamenat, respektive, že se stavebník bude mstít. Po počátečním šoku žalobkyně upozornila správní orgán na to, že postupoval nesprávně, reagovala neprodleně, a to i v zájmu toho, aby vyloučila možnost administrativního omylu - uvedení adresy v rozdělovníku, případně aby poskytla možnost úřadu revidovat svůj postup a uznat své pochybení, čímž by žalobkyně dosáhla alespoň určitého zadostiučinění. Správní orgán argumentoval správním uvážením, což žalobkyně považovala za flagrantní pochybení a libovůli. Žalobkyně také žádala o dodržování příslušných předpisů a odmítavá reakce Stavebního úřadu opětovně prohloubila pocit příkoří a křivdy. Žalobkyně dále zdůraznila, že činí-li podněty a obrací-li se na příslušné úřady, toto jí nemůže být na újmu, svá podání vždy odůvodní a podloží, do budoucna má žalobkyně strach obracet se na příslušný úřad a musí počítat s tím, že její totožnost nebude chráněna. K doložení důvodnosti strachu z přenášení důsledků podnětů žalobkyně doložila článek o praktikách developera, do jehož skupiny patří i vlastník pozemku, žalobkyně sice nemá uzavřený žádný závazek ani smlouvu s vlastníkem pozemku, samo o sobě však stačí, že její totožnost je známa a vlastník pozemku může vůči ní podnikat kroky či tuto informaci v budoucnu ke škodě žalobkyně použít. Strach ze msty je něco, co by pociťoval každý podatel podnětu, k pocitu strachu se přidává pocit příkoří a křivdy znásobovaný reakcemi Stavebního úřadu. Každá osoba s právnickým vzděláním by pociťovala na místě žalobkyně příkoří, které by s ohledem na reakce Stavebního úřadu a jejich obsah narůstalo. Žalobkyně věnovala hájení svých práv značné úsilí a po dobu více než roku se snaží dosáhnout přiměřeného zadostiučinění. Závěrem žalobkyně poukázala na to, že má rodinu, pečuje o malé dítě a netěší ji, že musí uvedené záležitosti věnovat tolik úsilí a času, jenž by radši trávila se svou rodinou. Požadovaná finanční kompenzace je adekvátní za život ve strachu ať už z možné mzdy, vyvažuje trvající příkoří a dosavadní značné úsilí a čas, který žalobkyně věnovala h0ájení svých práv po dlouhou dobu.5. Na další výzvu soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), k doplnění a prokázání tvrzení o skutečnostech vedoucích k závěru o vzniku nemajetkové újmy, žalobkyně zareagovala tak, že nemajetková újma se neprokazuje, neboť se jedná o vnitřní stav pociťované újmy. Z již vylíčených skutečností podle žalobkyně vyplývá, že každá osoba by pociťovala újmu a vnímala příkoří. Žalobkyně pociťuje strach z dalšího poškozování, ze msty. Žalobkyně zdůraznila i délku řízení ve smyslu toho, že žalobkyně činila podnět v lednu roku 2023, po zjištění, že informace o její totožnosti se mohla dostat k vlastníkovi pozemku, věc okamžitě řešila e-mailem, upozorňovala na porušení zákona. Žalobkyně spoléhala na právní úpravu, věděla, že právní úprava ji chrání, správní úřad s podnětem pracoval jako s podnětem ke kontrole, sám tedy postupoval i podle kontrolního řádu. Zákon byl porušen, avšak žalobkyně se několikrát dozvěděla o tom, že zákon nebyl podle správního