ECLI: ECLI:CZ:OSPH01:2024:21.C.52.2020.1 Datum: 2024-08-26 Předmět: o náhradu platu v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru Ustanovení: ["§ 69 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 71 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 184 z. č. 234/2014 Sb.", "§ 190 z. č. 234/2014 Sb.", "§ 5 z. č. 234/2014 Sb.", "§ 351 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 352 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 353 ["skončení pracovního poměru""překážky v práci""náhrada mzdy""výpověď z pracovního poměru""změna pracovního poměru""smlouva pracovní""dohoda o rozvázání pracovního poměru"]
O co šlo: o náhradu platu v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru (["§ 69 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 71 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 184 z. č. 234/2014 Sb.", "§ 190 z. č. 234/2014 Sb.", "§ 5 z. č. 234/2014 Sb.", "§ 351 z. č. 262/2006 S)
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2020, po částečném zpětvzetí žaloby na jednání konaném dne 20. 8. 2024, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 758 271,36 Kč představující náhradu platu za období od 1. 4. 2017 do 2. 12. 2019 spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení z nesplaceného platu ke dni 30. 3. 2020 v souhrnné výši 127 054 Kč. Žalobkyně uvedla, že byla zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 5. 1997, která byla změněna dohodou ze dne 22. 5. 1998. Dále uvedla, že dne 25. 9. 2013 podepsala s žalovanou v budově , Anonymizováno, dohodu o rozvázání pracovního poměru. Neplatnost této dohody namítla u žalované dne 26. 9. 2013 a trvala na dalším zaměstnávání. Od 26. 9. 2013 do 16. 2. 2014 byla žalobkyně v pracovní neschopnosti, poté podala žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru, se kterou byla úspěšná. Uvedla, že žalovaná žalobkyni od 25. 9. 2013 do 2. 12. 2019 neumožnila vykonávat práci, ani ji nevyplatila žádnou náhradu platu. Dále uvedla, že dne 31. 3. 2017 písemně vyzvala žalovanou k doplacení a dalšímu hrazení náhrady platu dle § 69 odst. 1 zákoníku práce, a to za období od 16. 2. 2014 do současnosti, ve lhůtě do 10. 4. 2017, poté žalované zaslala předžalobní výzvu ze dne 18. 2. 2020 k uhrazení náhrady platu od 1. 4. 2017 do 2. 12. 2019. Žalovaná nárok nezpochybnila, ale odmítla čehokoli hradit. Při výpočtu platu vycházela žalobkyně z podkladů žalované, které měla k dispozici, a správních předpisů. Uvedla, že platy nelze vypočítat ze skutečného průměrného výdělku, jelikož žalobkyně v předmětné době práci skutečně nevykonala, a proto jsou vypočítány z pravděpodobného průměrného výdělku, který odpovídá platovému tarifu, který by žalobkyni zákonným způsobem náležel k dané době, včetně dalších složek platu podle platebního výměru účinného do 1. 1. 2013, neboť další platební výměry žalobkyně od svého zaměstnavatele neobdržela. Žalobkyně uvedla, že podle platového výměru ze dne 13. 12. 2012 s účinností od 1. 1. 2013 byla zařazena v 10. platové třídě a v 8. platovém stupni a měla nárok na plat ve výši , částka, , osobní příplatek ve výši , částka, a zvláštní příplatek ve výši , částka, . Žalobkyně na výzvu soudu doplnila hrubý měsíční plat za měsíce duben 2013, květen 2013 a červen 2013 spolu s odpracovanou hodinovou sazbou a uvedla, že průměrný hodinový výdělek činí , částka, /hod. Žalobkyně na jednání konaném dne 20. 8. 2024 s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby předložila soudu výpočet nárokované částky za jednotlivé měsíce rozhodného období s tím, že žalobkyně po zohlednění fondu pracovní doby v jednotlivém měsíci a průměrného hodinového výdělku za měsíc duben 2017 nárokuje částku , částka, , za měsíc květen 2017 částku , částka, , za měsíc červen 2017 částku , částka, , za měsíc červenec 2017 částku , částka, , za měsíc srpen 2017 částku , částka, , za měsíc září 2017 částku , částka, , za měsíc říjen 2017 částku , částka, , za měsíc listopad 2017 částku , částka, , za měsíc prosinec 2017 částku , částka, , za měsíc leden 2018 částku , částka, , za měsíc únor 2018 částku , částka, , za měsíc březen 2018 částku , částka, , za měsíc duben 2018 částku , částka, , za měsíc květen 2018 částku , částka, , za měsíc červen 2018 částku , částka, , za měsíc červenec 2018 částku , částka, , za měsíc srpen 2018 částku , částka, , za měsíc září 2018 částku , částka, , za měsíc říjen 2018 částku, Anonymizováno, , částka, , za měsíc listopad 2018 částku , částka, , za měsíc prosinec 2018 částku , částka, , za měsíc leden 2019 částku , částka, , za měsíc únor 2019 částku , částka, , za měsíc březen 2019 částku , částka, , za měsíc duben 2019 částku , částka, , za měsíc květen 2019 částku , částka, , za měsíc červen 2019 částku , částka, , za měsíc červenec 2019 částku , částka, , za měsíc srpen 2019 částku , částka, , za měsíc září 2019 částku , částka, , za měsíc říjen 2019 částku , částka, , za měsíc listopad 2019 částku , částka, a za měsíc prosinec 2019 částku , částka, , tj. celkem částku 758 271,36 Kč. K jednotlivým částkám žalobkyně dále nárokovala i úrok z prodlení od prvního dne následujícího měsíce po měsíci, ve kterém měla být žalobkyni částka uhrazena, do 30. 3. 2020 v souhrnné výši 127 054 Kč.2. Žalovaná žalobou vznesený nárok nezpochybnila. Uvedla, že s právním zástupcem žalobkyně vedla mimosoudní jednání ohledně doplatku platu, dohody však nebylo dosaženo. Žalovaná namítla, že žalovanou částku je nutno považovat za zcela v rozporu s dobrými mravy, neboť zveřejňováním informací v trestním řízení vedeného žalobkyní a medializací na všech úrovních od regionální pod celostátní (tisk, televize, další média) bylo poškozeno dobré jméno žalované. Jednání žalobkyně nespočívalo v pouhém porušení pracovněprávních předpisů či porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem, nýbrž jednání dosáhlo takové intenzity, že bylo shledáno trestným a stíhané skutky byly spáchány v souvislosti s výkonem práce žalobkyně. Dále uvedla, že žalobkyní napadená dohoda o rozvázání pracovního poměru, uzavřená dne 25. 9. 2013, byla rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , pravomocným dne , datum, , konstatována neplatnou. V důsledku této skutečnosti žalovaná nezpochybňuje povinnost k náhradě platu žalobkyni za dobu 6 měsíců ode dne oznámení o trvání na dalším zaměstnávání. K povinnosti nahradit mzdu za další období, žalovaná žádá soud, aby v souladu s § 69 odst. 2 zákoníku práce náhradu poměrně snížil o 87,5 %. Žalovaná má dále za to, že důvodnost požadavku žalobkyně na přiznání náhrady platu za dobu přesahující 6 měsíců nebyla žalobkyní doložena. Žalovaná uvedla, že postupem v roce 2013 musela dostát obecně závazným předpisům a tlaku médií a veřejného mínění. I přes obtíže, které trestní stíhání žalobkyně a jejich spoluobžalovaných kolegyní žalované působilo, po celou dobu řízení o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru vyjadřovala své odhodlání v případě vynesení zprošťujícího rozsudku a prokázání jejich neviny, je opět zaměstnat. Taková situace u žalobkyně nenastala a trestně stíhanou žalobkyni nebylo možno zařadit zpět na útvar, ve kterém se dle orgánů činných v trestním řízení dopustila trestné činnosti a s převedením na jinou práci nevyslovila souhlas. Dále uvedla, že pokud by nedošlo k uzavření napadené dohody a rozvázání pracovního poměru, žalobkyni by se vznikem služebního poměru, k němuž by s vysokou mírou pravděpodobnosti došlo, náležela pouze část platu v souladu se zákonnými pravidly § 48 zákona o státní službě. Přijetí do služebního poměru na základě žádosti zaměstnance je dle žalované další překážkou poskytnutí náhrady platu, a to s ohledem na stanovený časový interval, neboť žalobkyně nepodala žádost o přijetí do služebního poměru, z čehož žalovaná dovozuje, že změnila své stanovisko k dalšímu zaměstnávání a svou nečinností dala jasně najevo, že na dalším zaměstnávání netrvá. Její dvě spoluobžalované bývalé kolegyně žádosti podaly. Žalovaná uvedla, že s ohledem na nepodání žádosti žalobkyně o přijetí do služebního poměru, její pracovní poměr na dobu neurčitou v souladu s § 190 zákona o státní službě zanikl uplynutím doby dne 30. 6. 2017, a proto ode dne 1. 7. 2017 by žalobkyni neměla být náhrada platu přiznána. Žalovaná žádala soud, aby při stanovení celkové výše náhrady zohlednil nejen obecné skutečnosti, zda se žalobkyně zapojila nebo mohla zapojit do práce v místě sjednaném pracovní smlouvou pro výkon práce, jaký plat za vykonanou práci obdržela či by mohla obdržet, ale aby současně zohlednil i specifickou skutečnost, že žalobkyně byla rozsudkem , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , odsouzena k trestu , Anonymizováno, Dále uvedla, že žalobkyně byla od 3. 12. 2019 do 8. 1. 2020 na překážkách na straně zaměstnavatele, kdy jí náhrada platu byla na základě § 208 zákoníku práce vypočítána z posledního platového zařazení. Při výpočtu bylo rovněž vycházeno z platebního výměru s účinností od 1. 1. 2013, dle kterého byla žalobkyně byla u žalované zařazena v 10. platové třídě a 8. platovém stupni a byl jí přiznán plat ve výši , částka, , osobní příplatek ve výši , částka, a zvláštní příplatek ve výši , částka, , což celkem představuje stanovený měsíční plat , částka, . Od 9. 1. 2020 do 30. 4. 2020 byla žalobkyně zaměstnavatelem evidována mezi zaměstnanci na překážkách na straně zaměstnance, neboť dne 8. 1. 2020 nabyl právní moci rozsudek , Anonymizováno, , kterým byl žalobkyni mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání u orgánu státní správy či samosprávy po dobu tří let. Dále uvedla, že dne 14. 2. 2020 doručil žalovaný prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, , ředitele sekce územního pracoviště v , Anonymizováno, za přítomnosti , právnická osoba, , ředitelky odboru kontrolního, žalobkyni výpověď, o jejímž předání byl vyhotoven protokol. Na jednání konaném dne 19. 11. 2020 žalovaná doplnila že žalobkyně od 1