22 C 116/2024-30 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 5. 2024 podanou ke zdejšímu soudu domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 196 533 Kč s příslušenstvím, představující zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 196 533 Kč od 11. 3. 2024 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení, a to vše na základě neuhrazené mzdy.2. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 29. 11. 2023 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena pracovní smlouva, na základě které, nastoupil žalobce dne 1. 12. 2023 na práci „nákupčí a vedoucí skladu“. Místem výkonu práce byla Česká republika. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou v délce 3 měsíce.3. Pracovní poměr skončil okamžitým zrušením ze strany zaměstnance dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „z. p.“), a to z důvodu nevyplacení mzdy za měsíc prosinec 2023, leden 2024 a únor 2024. Okamžité zrušení pracovního poměru odmítla žalovaná převzít, a tak bylo zasláno žalobcem do její datové schránky. Žalovaná nejdříve nechtěla uznat skončení pracovního poměru okamžitým zrušením, poté však dopisem ze dne 16. 4. 2024 tento způsob rozvázání pracovního poměru uznala. Pracovní poměr tak skončil dne 26. 3. 2024.4. Dle výplatní pásky za měsíc prosinec činila hrubá mzda 85 000 Kč, za měsíc leden 2024 částku 85 000 Kč a za měsíc únor 2024 částku 85 352 Kč. Hrubá mzda za tři měsíce trvání pracovního poměru činila 255 352 Kč a čistá mzda 195 701 Kč. V únoru 2024 vyplatila žalovaná žalobci na účet částku 37 000 Kč čistého, aniž by specifikovala, za jaký měsíc mu byla tato mzda vyplacena a dne 9. 5. 2024 obdržel žalobce na účet další částku ve výši 9 100 Kč, rovněž bez identifikace, ke kterému měsíci se tato částka vztahuje. Žalobce tedy vztáhl částečné úhrady zasílané žalovanou jako částečné úhrady mzdy za měsíc prosinec 2023. Celkem obdržel žalobce od žalované částku 46 100 Kč.5. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení zbylé dlužné částky, tu však neuhradila a žalobci tak nezbylo než podat návrh k soudu.6. Žalovaná se na základě výzvy soudu vyjádřila k žalobě tak, že dlužnou mzdu ve výši 196 533 Kč zcela uznává, avšak dle tvrzení se nachází v druhotné platební neschopnosti. Žalovaná dále uvádí, že žalobci navrhovala splátkový kalendář, avšak ten na její návrh nijak nereagoval.7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.8. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:9. Z pracovní smlouvy ze dne 29. 11. 2023 uzavřené mezi žalobcem a žalobkyní vyplývá, že došlo k dohodě o pracovním poměru. Žalobce měl na základě této smlouvy vykonávat práci na pozici „Nákupčí a vedoucí skladu“ s datem nástupu sjednaným na 1. 12. 2023. Ve smlouvě bylo dále stanoveno, že za řádně vykonanou práci náleží žalobci hrubá měsíční mzda ve výši 59 500 Kč.10. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 25. 3. 2024 a doručenky datové zprávy je zřejmé, že žalobce požadoval okamžité ukončení pracovního poměru na základě ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) z. p., přičemž žalobce současně požádal žalovanou o uhrazení mzdy za měsíce prosinec 2023 a leden až březen 2024. Dokument byl datovou schránkou doručen dne 26. 3. 2024.11. Z výplatní pásky za období měsíce prosince 2023 vyplývá, že měsíční mzda činila částku 59 500 Kč. Z výplatní pásky za období měsíce ledna 2024 vyplývá, že měsíční mzda činila částku 56 913 Kč. Z výplatní pásky za období únor 2024 vyplývá, že měsíční mzda činila částku 59 500 Kč.12. Z následné elektronické komunikace mezi právní zástupkyní žalobce a žalovanou vyplývá, že mezi stranami je nesporné, že došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance, a to k datu 25. 3. 2024. Dále je zřejmé že žalovaná uznává, že žalobci neuhradila mzdu za měsíce prosinec 2023 až březen 2024 přičemž dle tvrzení žalované činí dlužná částka za neuhrazenou mzdu 178 496 Kč.13. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listiny o jejichž pravosti neměl žádných pochybností.14. Dle ustanovení § 109 odst. 1 z. p. za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.15. Dle ustanovení § 113 odst. 1 z. p. se mzda sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.16. Dle ustanovení § 143 odst. 1 z. p. na základě dohody se zaměstnancem je zaměstnavatel povinen při výplatě mzdy nebo platu, popřípadě jiných peněžitých plnění ve prospěch zaměstnance, po provedení případných srážek ze mzdy nebo z platu podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu, zaplatit částku určenou zaměstnancem na svůj náklad a nebezpečí na jeden platební účet určený zaměstnancem, a to nejpozději v pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu, pokud se zaměstnancem písemně nesjedná pozdější termín.17. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.18. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 309,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 827 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 196 533 Kč sestávající z částky 8 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 490 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 8 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 8 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 630 Kč ve výši 6 852,30 Kč.20. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výroky I. a II.).21. Odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá z § 157 odst. 3 o. s. ř.