30 C 145/2024-41 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne 3. 5. 2024 uplatnila žalobkyně u Obvodního soud pro Prahu 1 svůj nárok na náhradu škody ve výši 6 867 568 Kč, a to podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“).Žalobkyně tvrdí, že , od 3. 5. 2021 do 7. 6. 2021, včetně (dále jen „Rozhodné období“) v důsledku mimořádných opatření v žalobě specifikovaných (dále MOMZDR), v Rozhodném období vynaložila na udržení , Anonymizováno, v provozuschopném stavu celkové náklady ve výši 22,825.085,-Kč, které jsou doloženy jednotlivými výdajovými účetními a bankovními platebními doklady vztahujícími se k Rozhodnému období a které představují, jak níže uvedeno:úhradu nájemného hrazeného na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 4. 2008, ve znění dodatku č. 16 určujícího výši nájemného připadajícího na Rozhodné období, a to v celkové výši 11.390.124,-Kč vynaložené za Rozhodné období (výsledná částka je součtem měsíčního nájemného za měsíce květen a červen, která je následně vydělena počtem dnů v těchto měsících a tato výsledná částka denního nájemného je vynásobena počtem dní připadajících na Rozhodné období); úhradu vyplacených náhrad mezd zaměstnancům za Rozhodné období, včetně odvodů na zdravotní a sociální pojištění, a to ve výši 5.365.124,-Kč, které je zapotřebí ponížit o poskytnutou dotaci z programu „Antivirus č. ABC-CO 3006641/2020“ v poměrné částce 1.004.623,-Kč připadající z tohoto dotačního programu na Rozhodné období, tj. v tomto případě se jedná o náklady ve výši 4.360.501,-Kč; úhradu nezbytných nákladů ve spojitosti s údržbou a správou , Anonymizováno, za účelem jeho udržení v provozuschopném stavu v Rozhodném období, jedná se o náklady v celkové výši 7.074.460 Kč.2. Žalobkyně v Rozhodném období inkasovala ze své omezené provozní činnosti výnosy (tržby) v celkové částce 5.902.599 Kč z programu EPOS dokládajícím výnosy (tržby) za Rozhodné období a přehledem vydaných faktur, které se vztahují k Rozhodnému období, včetně vyčíslení jejich poměrné výše do Rozhodného období, dále v Rozhodném období inkasovala dotaci z dotačního programu „VÝZVA 2 Programu COVID – Nepokryté náklady“, která byla v celkové částce 21.150.000,-Kč uhrazena na účet žalobkyně pod VS 2161001878 a která při poměrném rozpočítání připadla na Rozhodné období částkou ve výši 10.054.918 Kč.3. Žalobkyně byla nucena v Rozhodném období vynaložit na udržení , Anonymizováno, v provozuschopném stavu náklady v celkové výši 6.867.568,- Kč, které z důvodu Pandemických opatření: MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření pod čj. MZDR 14601/2021-8/MIN/KAN ze dne 3. 5. 2021, MZDR 14601/2021-9/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření pod čj. MZDR 14601/2021- 10/MIN/KAN ze dne 7. 5. 2021, MZDR 14601/2021-12/MIN/KAN, MZDR 14601/2021- 13/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření pod čj. MZDR 14601/2021-14/MIN/KAN ze dne 25. 5. 2021, MZDR 14601/2021-18/MIN/KAN ze dne 30. 7. 2021, vydané mimořádné opatření pod čj. MZDR 14601/2021- 16/MIN/KAN, nebyly pokryty výnosy (tržbami) z návštěvnosti , Anonymizováno, při jeho jinak obvyklém a nikterak neomezeném provozu, a nebyly zcela pokryty ani dotacemi z dotačního programu „VÝZVA 2 Programu COVID – Nepokryté náklady“. Tyto marně vynaložené náklady v celkové částce 6.867.568,-Kč za Rozhodné období tak představují škodu vzniklou na straně žalobkyně, jejíž úhradu žalobkyně požaduje touto podanou žalobou.4. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby . Dle názoru žalované je zejména nesprávný způsob výpočtu vlivu poskytnutých podpor a dotací (§ 9 odst. 4 pandemického zákona) neboť příslušné ustanovení hovoří o snížení náhrady škody, nikoliv o poměrném snížení za určité období, jak uvádí žalobkyně.5. Žalobou uplatněný nárok na náhradu škody zcela absentuje na nezbytné prokázání příčinné souvislosti mezi citovanými mimořádnými opatřeními a údajným vznikem škody.6. Žalobkyně se domáhá marně vynaložených nákladů, jejichž marnost však spatřuje ve skutečnosti, že negenerovala v rozhodném období zisk, který by tyto náklady uhradil a tuto skutečnost dokládá pouze a výhradně porovnáním příjmů a výdajů v Rozhodném období. Z obsahu samotné žaloby je zřejmé, že se jednalo o fixní resp. obvyklé náklady žalobkyně ve spojitosti s údržbou a správou , Anonymizováno, za účelem jeho udržení v provozuschopném stavu v Rozhodném období, a tedy tyto náklady ani dle tvrzení žalobkyně nebyly vynaloženy marně.7. K otázce marně vynaložených nákladů lze odkázat na dosavadní rozhodovací praxi soudů zejména nepravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. , spisová značka, ve věci , právnická osoba, . ve kterém v obecné rovině soud přitakává žalobkyni, že marně vynaložené náklady je možno za splnění určitých podmínek považovat za skutečnou škodu. Musí se však jednat o náklady skutečně marně vynaložené, tj. náklady vynaložené (zcela) zbytečně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2006, sp zn 25 Cdo 453/2005). Soud se však ztotožňuje s žalovanou v tom, že uvedené náklady vynaložené žalobkyní nelze považovat za skutečnou škodu vzniklou v příčinné souvislosti s předmětnými mimořádnými opatřeními. Soud připomíná, že režim § 9 pandemického zákona zakotvuje, stručně řečeno, právo na náhradu skutečné škody (nikoliv i ušlého zisku, nemajetkové újmy či vydání bezdůvodného obohacení), která vznikla jednotlivci v přímém důsledku některého z mimořádných opatření určených ke zmírnění pandemie, jestliže poškozený prokáže, že jejímu vzniku nebylo možno zabránit, přičemž náhrada se krátí o plnění poskytnutá z veřejných prostředků ke zmírnění dopadů pandemie ve sféře poškozeného.8. Jak vysvětlil Ústavní soud ve svém nálezu Pl ÚS 20/2021 Pandemický zákon nemá sloužit k sanování ekonomické neaktivity v době trvání mimořádných opatření, neboť k tomu stát zavedl řadu veřejných podpor, jejichž účelem je zmírnění ekonomických dopadů pandemie, a tedy je zřejmé, že nezůstal lhostejný ani k neblahému stavu ekonomické reality v průběhu pandemie (např. Antivirus A, Antivirus A Plus, Antivirus B, Covid 2021, Nepokryté náklady, Covid – Nájemné, Kompenzační bonus, Covid – Kultura, Covid – Lázně, 2021, Covid – Veletrhy/kongresy, Covid – Cestovní kanceláře, Agrocovid Potravinářství, Mimořádná finanční pomoc Ministerstva průmyslu a obchodu Covid-19 aj.) má zjevně za účel i paušalizovanou náhradu škody způsobené mimořádnými opatřeními dle § 2 odst. 1 písm. a) a b) pandemického zákona. Snížení náhrady škody o tyto poskytnuté podpory tak sleduje racionální cíl spočívající v zamezení zdvojení náhrady za stejnou škodu, pro které neexistuje legitimní důvod, a naopak jeho připuštění by poškozené bezdůvodně majetkově zvýhodňovalo.Ústavní soud vysvětlil, že účelem pandemického zákona musí být pouze taková podpora, kterou si stát vulgárně řečeno „může dovolit“, tato podpora tak rozhodně nemůže podnikatelským subjektům zaručit, že nedojde k žádnému snížení jejich majetku oproti stavu před covidem, účelem zákona je zajistit možnost kontinuity ekonomické činnosti.9. K žádosti soudu Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR sdělilo soudu , že společnost , Jméno žalobkyně, . IČO , IČO žalobkyně, si v rámci covidových dotačních programů administrovaných ministerstvem podala pět žádostí. Celkem obdržela na dotacích Covid Nájemné, Nepokryté náklady , Gastro a Uzavřené provozovny 71,019 2690 Kč (když soud nezahrnul do celkového úhrnu vyplacených dotací dotaci v rámci Podpory cen a energií ze dne 27.1.2023 ) viz -sdělení MPaO ČR ze dne 31-7.2024.10. Soud zjistil z listiny Uplatnění náhrady škody dle § 9 odst. 3 zákona č. 94/2021 Sb. a dle § 14 zákona č. 82/1991 Sb., který dne 31.3.2022 žalobkyně adresovala Ministerstvu financí ČR a Ministerstvu zdravotnictví ČR, že žalobkyně tímto podáním žádala o kompenzaci ztráty za období od 12. 4. 2021 do 7. 6. 2021 podle zákona č. 94/2021 Sb., za znemožnění generování tržeb na pokrytí nákladů spojených s provozem bazénů, umělých koupališť, saun a wellness zařízení.V žádosti uvedla, že k datu 12. 4. 2021 jako poškozený měla 94 zaměstnanců.11. V podání žádala o kompenzaci ztráty za období od 12. 4. 2021 do 3. 5. 2021 podle zákona č. 82/1998 Sb., za ušlý zisk s důvodu nemožnosti provozování , Anonymizováno, o částku 18.312.033,- Kč za nájem budov, o částku 793.665,- Kč za náhrady mezd zaměstnanců, o částku 7.269.795,- Kč za náklady spojené s údržbou a správou areálu, celkem požadovala částku ve výši 26.375.493,- Kč dle zákona č. 94/2021 Sb.12. Žalobkyně v žádosti konstatovala , že za období 12. 4. 2021 do 7. 6. 2021 přijala od České republiky jako částečnou kompenzaci vzniklé škody částku 17.336.066,- Kč a snižuje požadovanou částku podle č. 94/2001 Sb. z 26.375.493,- Kč na částku 9.039.427,- Kč.13. Dále žalobkyně požadovala kompenzaci za škody dle 82/1998 Sb. a to v částce 15.411.841,- Kč za ušlý zisk z důvodu nemožnosti provozování areálu , Anonymizováno, dle zákona č. 82/1998 Sb. Část žádosti týkající se náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. byla postoupena k přímému vyřízení Ministerstvu