ECLI: ECLI:CZ:OSPH01:2024:65.C.121.2023.1 Datum: 2024-10-04 Předmět: o zaplacení 660 043,77 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 31 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 31a z. č. 82/1998 Sb.", "§ 32 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 22 z. č. 82/1998 Sb."] ["nemajetková újma""majetková újma""odpovědnost státu za škodu""daňové řízení"]
O co šlo: o zaplacení 660 043,77 Kč s příslušenstvím (["§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 31 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 31a z. č. 82/1998 Sb.", "§ 32 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 22 z. č. 82/1998 Sb."])
1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 1.122.280,60 Kč s příslušenstvím. K žalobě uvedl, že Finanční úřad pro , Anonymizováno, kraj, Územní pracoviště , adresa, I zahájil u žalobce dne 10. 9. 2014 daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období červen 2014 a dne 16. 3. 2015 daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období leden 2015. Daňové kontroly u žalobce tak správce daně prováděl od 10. 9. 2014 až do 13. 2. 2021, kdy nabylo právní moci rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, , kterým byly změněny správcem daně vydané platební výměry, proti nimž brojil žalobce, kterému tak nakonec byly vyměřeny daňové odpočty v souladu s jím podanými přiznáními.2. Žalobce spatřuje v konání správce daně nesprávný úřední postup a cítí se poškozen zejména nepřiměřeně dlouhým trváním daňového řízení téměř 6 a půl roku. Na základě nesprávného úředního postupu správce daně vznikla žalobci přímá škoda a nemajetková újma, a sice:a) přímá škoda ve výši: 1.002.280,60 Kč;1) Interní náklady na mzdové náklady zaměstnanců vytěžovaných v přímé souvislosti s prováděním daňových kontrol, tj. mzdové náklady sestávající z hrubé mzdy, sociálního a zdravotního pojištění. Celkem ve výši 304.480,60 Kč;2) Externí náklady na daňové a právní poradenství celkem ve výši 697.800,- Kč;b) nemajetková újma za nepřiměřenou délku řízení tj. za 6,5 roku řízení v celkové výši 120.000,- Kč.3. Přípisem ze dne 17. 1. 2022 žalobce uplatnil svůj nárok vůči žalovanému. Dne 11. 4. 2022 žalobce obdržel sdělení žalovaného ze dne 6. 4. 2022, který odmítl poskytnuté plnění přiznat. Žalobce znovu bezúspěšně uplatnil nárok předžalobní výzvou dne 31. 3. 2023.4. Žalovaný žalobou uplatněný nárok v celém rozsahu neuznává. Žalovaný namítá promlčení nároku na odčinění tvrzené nemajetkové újmy žalobce. (V reakci na tuto námitku vzal žalobce žalobu ohledně nároku na nemajetkovou újmu zpět a řízení bylo zastaveno, jak je uvedeno níže.) K nároku na náhradu tvrzené přímé škody žalovaný uvedl, že pro prokázání škody jsou podstatné konkrétní průtahy v řízení, nikoliv celková délka řízení. Žalobce neprokazuje konkrétní průtahy v řízení ani příčinnou souvislost, ve které mu měla vzniknout tvrzená škoda, kterou rovněž dostatečně nedokládá. Žalobce tedy neprokazuje ani jednu z podmínek pro přiznání tvrzeného nároku.5. Co se týče nákladů na vynaložených v souvislosti s daňovou kontrolou (mzdové náklady zaměstnanců a náklady za externí služby daňového poradce), dle § 31 odst. 1 ZOŠ se nahrazují pouze náklady účelně vynaložené na změnu nebo zrušení nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Daňová kontrola sama o sobě je legitimním postupem správce daně, tvrzení o nezákonnosti daňové kontroly žalobce nijak nedokládá. O všech zásahových žalobách žalobce proti postupu správce daně bylo rozhodnuto v neprospěch žalobce (řízení byla vedena pod sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, ).6. Je třeba také odkázat na § 86 odst. 3 a § 82 daňového řádu, dle kterých žalobci plyne řada povinností souvisejících s provedením daňové kontroly spočívajících např. v poskytnutí informací týkajících se její podnikatelské činnosti, předložení důkazních prostředků nebo zapůjčení dokladů. Z § 107 odst. 1 daňového řádu dále plyne, že náklady řízení vzniklé daňovému subjektu nese daňový subjekt sám, včetně nákladů na činnost zástupce, kterého si zvolil. Daňový subjekt zásadně nemá právo na náhradu nákladů, které mu vznikly v souvislosti s poskytnutím informací či dokladů např. v rámci daňové kontroly, místního šetření apod. Daňový subjekt tak nese náklady, které mu vznikly v souvislosti s průběhem daňové kontroly, a to včetně režijních výdajů a odpovídající části mzdy zaměstnanců poskytujících informace a další zákonem stanovené úkony pracovníkům správce daně.7. Pokud jde o náklady vynaložené na externí služby advokáta, § 31 odst. 2 ZOŠ stanoví: „Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.“ Žalobci nevznikla škoda dle ZOŠ spočívající v nákladech právního zastoupení v soudním řízení, neboť ty jsou součástí nákladů soudního řízení, které žalobce měl možnost uplatnit v průběhu řízení na základě procesních předpisů.8. Pokud jde o náklady spočívající v zastupování žalobce před , právnická osoba, , žalovaný není ve vztahu k tomuto nároku pasivně legitimovan. Správce daně pouze splnil svoji zákonnou oznamovací povinnost v souladu s § 53 odst. 3 daňového řádu ve spojení s § 8 odst. 1 zákona č. 141/1961, trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.9. Žalobci již byla kompenzována újma za případné nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup správce daně ve smyslu § 251d daňového řádu úroky v celkové výši 3.481.400 Kč. Přiznaný úrok hrazený správcem daně představuje ve smyslu § 251d daňového řádu (obdobné ustanovení bylo původně obsaženo v § 254 odst. 6 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020) specifickou formu zadostiučinění za újmu způsobenou v důsledku vedení daňového řízení. Vzniklý úrok hrazený správcem daně je na základě § 251d daňového řádu tedy plně započitatelný na eventuálně přiznanou náhradu újmy dle ZOŠ. Jinak řečeno, náhrada újmy dle ZOŠ pokrývá pouze tu část negativních následků vzniklých ve sféře daňového subjektu, která není pokryta úrokem hrazeným správcem daně dle daňového řádu.10. Usnesením ze dne 30. 4. 2024 č.j. 65 C 121/2023-56 bylo řízení z důvodu částečného zpětvzetí nároku uplatněného žalobcem zastaveno, a to co do částky 203.143,41 Kč a co do částky 120.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení. Přičemž částka 203.143,41 Kč s příslušenstvím je redukcí nároku na uplatněnou přímou škodu a částka 120.000,- Kč je redukcí nároku na nemajetkovou újmu.11. Usnesením ze dne 23. 5. 2024 č.j. 65 C 121/2023-101 bylo řízení dále zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žalobcem ohledně částky 15,893,42, částky 107.800,- Kč a částky 15.400,- Kč s příslušenstvím. Tyto částky redukují nárok na skutečnou škodu. Žalobce se tak nadále domáhá pouze zaplacení částky ve výši 660.043,77 Kč s příslušenstvím, a to z titulu přímé škody sestávající z: částky 119.537,39 Kč s příslušenstvím, jako přímé náklady na mzdové náklady zaměstnanců; částky 526.600,- Kč s příslušenstvím jako externí náklady na daňové poradenství; částky 29.800,- Kč s příslušenstvím, jako externí náklady na právní služby.12. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobce uplatnil u žalovaného nárok v celkové výši 1.122.280,60 Kč z titulu nesprávného úředního postupu a současně nárok na náhradu právního zastoupení ve výši 31.750,40 Kč. Na tuto výzvu reagoval žalovaný přípisem ze dne 6. 4. 2022, ve kterém sdělil, že uplatněný nárok na náhradu škody nelze přiznat. Žalobce následně uplatnil stejný nárok předžalobní výzvou ze dne 31. 3. 2023. K předžalobní výzvě sdělil žalovaný podáním ze dne 24. 4. 2023, že na závěrech sdělených v přípise ze dne 6. 4. 2022 trvá a nárok není po právu. (viz důkaz předběžné uplatnění nároku ze dne 17. 1. 2022, předžalobní výzva ze dne 31. 3. 2023, sdělení , Anonymizováno, o projednání nároku č. j. , Anonymizováno, , ze dne 6. 4. 2022, sdělení , Anonymizováno, . j. , Anonymizováno, , ze dne 24. 4. 2023)13. V řízení byla provedena elektronická kopie daňového spisu (nosič CD), kdy listinný spis se nepodařilo zajistit, avšak mezi účastníky nebylo sporu o průběhu daňového řízení a navazujícího soudního přezkumu, ani o obsahu jednotlivých listin. Ze spisové dokumentace a jednotlivých listinných důkazů se podává, že:(pro daňovou kontrolu za zdaňovací období červen 2014) dne 10. 9. 2014 byl sepsán protokol o zahájení daňové kontroly č. j. , Anonymizováno, za zdaňovací období červen 2014 (viz také důkaz protokol o zahájení daňové kontroly č. j. , Anonymizováno, za červen 2014); dne 4. 6. 2015 podal žalobce stížnost na postup správce daně, kterou napadal místní šetření uskutečněné správcem daně dne 21. 5. 2015. Stížnost byla vyřízena dne 13. 7. 2015 vyrozuměním o vyřízení stížnosti č. j. , Anonymizováno, jako nepřípustná; dne 22. 7. 2015 podal žalobce k , Anonymizováno, podnět k ochraně před nečinností správce daně ve věci daňové kontroly na DPH za zdaňovací období červen 2014. Dne 20. 8. 2015 bylo správci daně doručeno vyrozumění , Anonymizováno, o odložení podnětu č. j. , Anonymizováno, . Dne 14. 9. 2015 podal žalobce stížnost, zaevidovanou pod č. j. , Anonymizováno, kterou brojil proti požadavku na opakované předložení dokladů, resp. proti obecnému požadavku na předložení důkazních prostředků. Stížnost byla vyřízena dne 21. 10. 2015 vyrozuměním o vyřízení stížnosti č. j. , Anonymizováno, a byla shledána přípustnou, avšak nedůvodnou; dne 17. 12. 2015 podal žalobce k , Anonymizováno, podání označené jako „Stížnost“, kterým žádal o prošetření způsobu vyřízení stížnosti č. j. , Anonymizováno, . Dne 15