11 C 164/2024-26 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru č. , hodnota, mezi žalobkyní a žalovaným uzavřené dne 4.7.2023 distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 12 100 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěryschopnost žalovaného. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve Smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na účet žalobkyně společnosti , Jméno žalobkyně, . z jeho bankovního účtu číslo , č. účtu, zřízeného a vedeného na jméno žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 4.7.2023 v částce 12 100 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil následující volitelné služby, v souladu s čl. II Smlouvy a čl. 2 Sazebníku: služba “Klidné spaní” za poplatek ve výši 110 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Jedná se o služby, které jsou volitelné a je na uvážení zájemce o úvěr, zda je bude chtít využít. Úvěr byl splatný dne 2023-08-03. Žalovaný splatil na jistinu celkem 1 271, 5 Kč a to dne 16. 11. 2023. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši: 10 828.5 Kč. Žalobkyni dále v důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu v souladu s čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení a smluvní pokutu vyčíslil na částku 173,12 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný byl soudem poučen o tom, že soud může ve věci rozhodnout podle ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, byla vyzvána, aby soudu v určené lhůtě sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, má soud za to, že proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný ponechal výzvu bez odezvy a nastoupila proto fikce, že nemá proti postupu soudu podle § 115a o. s. ř. námitek. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání rovněž souhlasila.4. Soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodl na základě předložených listinných důkazů a dnešního dne veřejně vyhlásil rozsudek. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4.7.2023 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 100 Kč, a žalovaný se jej zavázal ve stanovené splatnosti – do 3. 8. 2023 vrátit, a to včetně sjednaných poplatků. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného (metodologie žalobkyně, identifikované příjmy, Výpis o posouzení úvěruschopnosti) přičemž dospěla k závěru, že čistý měsíční příjem žalovaného je 74 253 Kč. Žalobkyně proto žalovanému poskytla dne 12 100 Kč na jím uvedený účet (Přehled bankovní transakce vyplacené spotřebiteli), přičemž z této částky uhradil žalovaný dne 16. 11. 2023 pouze částku 1 271,50 Kč. Nárok žalobkyně na smluvní pokutu se opírá o čl. 6.4 VOP a čl. 3 sazebníku, kdy tyto dokumenty byly nedílnou součástí smlouvy a nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 270 Kč pak plyne z čl. IV smlouvy a čl. 1 sazebníku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 7. 6. 2024, kterou předložila včetně podacího lístku.5. Po právní stránce soud věc hodnotil podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. 15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ust. § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.9. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o.z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Žalovaný na základě této smlouvy čerpal úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.10. V řízení bylo dále prokázáno, že účastníci sjednali podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním úvěr ve sjednaných měsíčních splátkách nesplácel.. Žalobkyně proto postupovala zcela v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě a obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, a žalovanou stranu vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky.11. Smluvní pokutu požaduje žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním mezi stranami a podle § 2048 odst. 1 o.z. s tím, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.12. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přičemž žalovaný poskytnuté prostředky žalobkyni dosud neuhradil, a předmětná žaloba je tak důvodná.14. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním i právnímu hodnocení soud rozhodl tak, že žalobě plně vyhověl, když přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné částky včetně příslušenství, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v říz