13 C 46/2025-43 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným původně Okresnímu soudu ve , adresa, dne 17. 1. 2025 domáhala na zdejším soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 221 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 15 221 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení), a dále uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 749,70 k rukám jejího právního zástupce. Dle tvrzení žalující strany byla mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“) a žalovaným dne 25. 7. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě původní věřitel poskytnul žalovanému částku 10 500 Kč s tím, že žalovaný se zavázal částku 10 500 Kč splatit nejpozději dne 24. 8. 2023. Nové datum splatnosti bylo následně prodlouženo do 22. 10. 2023 včetně. Žalovaný svoje smluvní povinnosti, zejména pak vrácení částky 10 500 Kč v dohodnutém termínu její splatnosti nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2024 na současnou žalobkyni. Žalobkyně tzv. předžalobní upomínkou ve smyslu ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) ze dne 17. 12. 2024 vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, jelikož však žalovaný ani poté žalobkyni ničeho neuhradil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud.2. Usnesením Okresního soudu ve , adresa, ze dne 20. 1. 2025, č.j. , č. účtu, , které nabylo právní moci dne 19. 2. 2025, Okresní soud ve , adresa, vyslovil svoji místní nepříslušnost, a věc po právní moci postoupil Obvodnímu soudu pro , adresa, coby soudu místně příslušnému.3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 4. 2025, č.j. , spisová značka, , a č.j. , spisová značka, , soud žalovaného vyzval, aby se vyjádřil k žalobě a zároveň sdělil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně soud účastníka poučil o tom, že v případě, kdy výzva zůstane bez vyjádření, bude mít soud za to, že účastník nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. Výše citovaná usnesení spolu s žalobou soud žalovanému doručil procesně korektním způsobem (srov. ust. § 45 o. s. ř. a násl., resp. § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač byl poučen o následcích nevyjádření, přičemž žádný důvod, který by mu v tom bránil, neuvedl.4. Žalobkyně dala svůj souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání již ve svém žalobním návrhu. Soud ve věci nařídil jednání na den 31. 7. 2025, z něhož se žalobkyně písemně omluvila, žalovaný se bez předchozí omluvy na soudem nařízené jednání nedostavil. Soud proto ve věci rozhodl bez přítomnosti účastníků (srov. ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.).5. Soud učinil následující skutková zjištění:6. Z Informací o vlastníkovi vyplynulo, že vlastníkem bankovního účtu č.ú. , č. účtu, , je žalovaný.7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 25. 7. 2023 vyplynulo, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 500 Kč s úrokem ve výši 36 % ročně, a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 24. 8. 2023. Nedílnou součástí smlouvy byl také Sazebník poplatků.8. Potvrzením o provedení transakce ze dne 25. 7. 2023 vyplynulo, že právní předchůdce žalovanému částku 10 500 Kč dne 25. 7. 2023 odeslal na jeho bankovní účet.9. Dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne 17. 10. 2023 byl mezi právním předchůdcem a žalovaným sjednán nový termín splatnosti do 22. 10. 2023 včetně poplatků souvisejících s prodloužením termínu splatnosti, a vyčíslením celkové částky, kterou měl žalovaný v novém termínu splatnosti uhradit (částka 13 626,90 Kč).10. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2024 bylo soudu prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni. Přílohou 1 – seznamem pohledávek v listinné a elektronické formě v souladu s ustanovením Rámcové smlouvy pod „, jméno FO, bylo soudu prokázáno postoupení pohledávky za žalovaným.11. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 11. 2024 vyplynulo, že právní předchůdce žalovaného vyrozuměl o postoupení pohledávky na žalobkyni, a to spolu s uvedením platebních údajů nezbytných pro spárování platby.12. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 11. 2024 spolu s dokladem o odeslání (podací lístek ze dne 17. 11. 2024) vyplynulo, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to nejpozději do tří dnů na příslušný bankovní účet. V opačném případě se žalobkyně svého nároku bude domáhat soudní cestou.13. Soud hodnotil listinné důkazní prostředky podle zásady volného hodnocení důkazů, jednotlivě a posléze ve vzájemných souvislostech, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci řízení14. Na základě zjištění, učiněných z žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků navržených k prokázání rozhodných skutkových tvrzení dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu ve věci samé:15. Mezi právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr v termínu do 24. 8. 2023 včetně, následně do 22. 10. 2023 včetně vrátit spolu s úroky a poplatky. Žalovaný v termínu splatnosti úvěr právnímu předchůdci zpět nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na současnou žalobkyni, která žalovaného o postoupení pohledávky vyrozuměla a současně jej vyzvala k úhradě dluhu.16. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:17. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.19. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná.21. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ust. § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.22. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.23. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o.z. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a společnost , právnická osoba, . byla poskytovatelkou podle ust. § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o.z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Žalovaný na základě této smlouvy čerpal úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.24. V řízení bylo dále prokázáno, že účastníci – právní předchůdce a žalovaný, sjednali podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním úvěr ve sjednaném, a následně prodlouženém termínu splatnosti, právnímu předchůdci nevrátil. Z dosud neuhrazeného úvěr