19 C 182/2024-66 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím (úrokem z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení), a to v rámci požadavku na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o dodatečném povolení stavby postavené na pozemku sousedícím s pozemkem žalobce.2. Žalobce vylíčil, že vstoupil do právního postavení účastníka řízení po svých rodičích , jméno FO, a , jméno FO, , kteří v průběhu namítaného řízení zemřeli. Žalobce s rodiči žil v jednom domě a správní řízení na něj dopadalo stejně jako na jeho rodiče, neboť rodičům se správním řízením pomáhal, nahlížel do spisu správního orgánu, připravoval vyjádření a návrhy ve správním řízení, rodiče doprovázel, neboť se o ně staral. Ve správním řízení došlo k vydání celkem tří nezákonných rozhodnutí, správní řízení probíhalo na dvou stupních soustavy. Stavebník (sousedé žalobce) provedl rozsah prací nad rámec rozhodnutí a povolení stavby, čemuž správní orgán poskytl ochranu v rámci dodatečného povolení stavby. Stavebník dokončil stavbu dle rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením ze dne , datum, . Délku namítaného řízení žalobce ohraničil od vydání rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením ze dne , datum, do doručení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, k čemuž došlo dne , datum, . Řízení tedy trvalo více než 8,5 let. Při vyčíslení požadované peněžité kompenzace nemajetkové újmy žalobce zohlednil, že věc nebyla složitá, žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Řízení bylo zatíženo průtahy. Konstatování porušení práva nelze považovat za dostačující formu zadostiučinění. K částce , částka, žalobce dospěl součtem náhrady po , částka, za každý z prvních dvou let řízení, náhrady po , částka, za každý další rok (z šesti let) a náhrady ve výši , částka, za poslední půlrok. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne , datum, , žalovaná žádost vyřídila dne , datum, , konstatovala porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a žalobci se omluvila za nemajetkovou újmu, jež vznikla v důsledku porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.3. Ve vztahu k námitkám žalované žalobce uvedl, že jeho rodiče i on byli vedlejšími účastníky řízení o dodatečném povolení stavby. Je pravdou, že rodiče žalobce, vstřícní lidé seniorského věku, souhlasili s prvotním záměrem stavebníků, avšak situace se změnila tím, že stavebník situace zneužil, postavil zcela jinou stavbu a nelegální stav se snažil zhojit dodatečným povolením stavby. Obrana právních předchůdců žalobce (a žalobce) proti černé stavbě a porušování dohod je zcela přirozená a dokonce žádoucí, kdy je spíše s podivem, že některé orgány veřejné moci dané nejsou schopny pochopit. Co se týče významu namítaného řízení pro žalobce, tento nelze hodnotit jako nepatrný, sám žalobce je po celou dobu vedeného řízení seniorem (důchodového věku), hájí svá práva v poměrech stavby provedené tzv. na černo, žalobce není „notorickým stěžovatelem“. Část svého pozemku přilehající k pozemku s černou stavbou žalobce hodlá využít pro přístavbu domu, vlivem probíhajícího řízení záměr nerealizuje, dokud nebude vyřešen osud černé stavby, nepovažuje za vhodné do projektu přístavby investovat finanční prostředky, u hranice se sousedním pozemkem vysadil živý plot, aby alespoň vizuálně odstínil stavbu na sousedním pozemku.4. Žalovaná důvodnost žalobního nároku odmítla. Přihlásila se k tomu, že žalobce u ní uplatnil nárok na peněžité zadostiučinění v částce , částka, a žalovaná jej vypořádala konstatováním porušením práva a omluvou. Co do důvodů, pro které je třeba žalobu zamítnout, žalovaná odkázala na obsah vyrozumění o vyřízení žádosti o odškodnění, v němž zrekapitulovala průběh namítaného řízení (a který učinil žalobce v tomto řízení nesporným). Žalovaná se také přihlásila k tomu, že řízení ve věci dodatečného povolení stavby bylo nepřiměřené dlouhé a provázely jej dílčí průtahy, které však byly i na straně stavebníků, kteří nepředložili stavebnímu úřadu bezvadnou žádost o dodatečné povolení stavby, řízení bylo opakovaně přerušováno z důvodu odstranění nedostatků žádosti předložených stavebníky, vyjádření stavebníků k uplatněným námitkám rodičů žalobce v rámci odvolání, rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby byla opakovaně rušena nadřízeným orgánem. Ze strany nadřízeného správního orgánu nebylo přijato opatření proti nečinnosti a stavební úřad po celou dobu činil úkony ve lhůtách přiměřených okolnostem daného případu, v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády ze dne , datum, a ze dne , datum, stavební úřad pracoval omezeně. Právní předchůdci žalobce (ani žalobce) nebyli v postavení stavebníka, ale vedlejšího účastníka řízení, jehož práva mohla být správním řízením přímo dotčena. Nemajetková újma, která žalobci mohla případně vzniknout, může spočívat pouze v nejistotě z výsledku řízení. Rodiče žalobce v rámci řízení o umístění stavby a v navazujícím stavebním povolení ve věci záměru stavebníků, ani v rámci probíhající řízení o změně územního rozhodnutí o umístění stavby neuplatnili námitky, a tudíž se stavbou vyslovili souhlas. Žalovaná nesouhlasila s žalobcem v tom, že řízení nebylo složité (řízení bylo vedeno na více instancích – před správním orgánem prvního a druhého stupně, to zahrnuje procesní složitost a samotnou složitost projednávané věci; v případě řízení o žádosti o vydání dodatečného povolení stavby se obecně jedná o řízení zvláště složité, zejména v daném případě, kdy se jednalo o dodatečné povolení stavby v těsné blízkosti pozemku ve vlastnictví žalobce, tak aby nebyly nad přiměřenou míru dotčeny jeho zájmy, stavební úřad se musel vypořádat s i námitkami žalobce, zajistit potřebné podklady pro své posouzení a konečné rozhodnutí ve věci; byly podány námitky účastníka řízení a následně byla rozhodnutí stavebního úřadu napadena odvoláními účastníka řízení, které směřovalo k zaměření stavby garáže a opěrné zdi, kdy bylo žadatelem uváděno, že neodpovídá skutečnosti a taktéž dokumentace pro dodatečné povolení stavby neodpovídá skutečnosti). Co se týče chování poškozeného žalobce, v namítaném řízení vystupoval aktivně (stejně jako jeho právní předchůdci), „celkové chování žadatele nemělo na řízení významnější negativní ani pozitivní vliv“, žalobce sice v průběhu řízení využil svého práva a požádal nadřízený správní orgán o opatření proti nečinnosti, ale opatření nebyla přijata. Ve vztahu ke kritériu postupu orgánů veřejné moci žalovaná uvedla, že za celou dobu došlo k vydání čtyř usnesení, tří rozhodnutí stavebního úřadu a tří rozhodnutí nadřízeného správního orgánu o odvolání.5. Žalovaná zdůrazňovala potřebu náležitého vyhodnocení kritéria významu řízení pro poškozeného, žalovaná neshledala, že by význam řízení pro žalobce byl takový, aby mu mohlo být přiznáno zadostiučinění v požadované výši – v té souvislosti žalovaná žalobci vytkla, že nijak nespecifikoval, jaký byl pro něj význam předmětu řízení, není zřejmé, jak by délka řízení před správními orgány mohla žalobce uvést do jakéhokoliv stavu nejistoty, když vystupoval v řízení z pohledu vedlejšího účastníka řízení, který může být záměrem přímo dotčen, nikoliv z pozice stavebníka. Z pohledu žalované byl význam řízení pro žalobce nepatrný, neboť žalobce vyslovil se záměrem stavebníků, spočívající v přístavbě garáže a zastřešení terasy a stavebních úpravách bytového domu souhlas a byl si tak vědom, že na sousedních pozemcích bude probíhat rozšíření stavby stavebníků téměř až k hranici vlastníků sousedního pozemku (pozemků rodičů žalobců, po jejich smrti pozemku žalobce). Samotné řízení o dodatečném povolení stavby tak nemělo podstatný dopad na skutečnost, že pozemek stavebníků měl být na základě vydaného územního rozhodnutí o umístění stavby a územního rozhodnutí o změně stavby zastavěn až k hranici pozemku žadatele. Kompenzační řízení, resp. poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, je prostředkem reparačním, nikoliv sankčním. V posuzované věci byla stavba, která byla předmětem řízení o dodatečném povolení, realizována, ačkoli nebyla povolena v souladu se zákonem. Žalobci tak vznikla presumovaná morální újma spočívající v nejistotě o právních předpokladech existence a užívání této stavby. Může se ale jednat toliko o újmu částečnou, a to z důvodu, že žalobce se svými rodiči žil a správní řízení na něj dopadalo stejně jako na jeho rodiče, neboť rodičům se správním řízením pomáhal, nahlížel do spisu správního orgánu, připravoval vyjádření a návrhy ve vedeném správním řízení, rodiče doprovázel, jelikož se o ně staral. Nejistota ohledně výsledku řízení je tak dle názoru žalované „neopodstatněná“. Peněžitá kompenzace je zákonem označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno vzniklou nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. Nemajetková újma žalobce nevznikla v takové intenzitě, aby o