20 C 361/2024-26 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala určení, kterým by soud prohlásil za neplatnou smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky dne 3.8.2024 z důvodu její absolutní neplatnosti s tím, že mezi ní a žalovanou nevznikl vztah úvěrujícího a úvěrovaného s odůvodněním, že uvedenou smlouvu uzavřela s žalovanou jako spotřebitel, tedy jako slabší strana. Ve smlouvě bylo smluveno, že žalovaná žalobkyni poskytne peněžní prostředky do výše 22 000 Kč a žalobkyně se zavázala je vrátit ve smluvené lhůtě. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl stanoven na částku 4 400 Kč, takže roční procentní sazba nákladů (RPSN) odpovídá roční sazbě ve výši 33519 % a celková částka, kterou by měl klient uhradit věřiteli činí 26 400 Kč, a to v pouze v případě včasného splacení zápůjčky. Výsledná splatná částka je však zcela nepřehledná, jelikož do ní vstupují další faktory, např. poplatky za prodloužení splatnosti jistiny, a není ve výsledku zřejmá výše splátky dluhu. Žalobkyně zjistila, že splácení je nad její síly, a proto dne 22.7.2024 požádala svou právní zástupkyni k zastupování v uvedené věci. Dne 23.9.2024 požádala žalobkyně požádala žalovanou o smírné řešení mezi účastníky a vzhledem k tvrzené neplatnosti podle §87 zák. o spotřebitelském úvěru, aby došlo k vrácení doposud nesplacené jistiny dluhu. Žalovaná však podáním ze dne 23.10.2024 návrh žalobkyně odmítla s tím, že se nedopustila při sjednávání uvedené smlouvy žádného pochybení. Z předmětné smlouvy je při tom patrno, že neobsahuje ani základní parametry požadované zákonem č. 257/2016 Sb., kromě jiného je nepřehledná a významným způsobem vychyluje práva a povinnosti stran v neprospěch dlužníka jako koncového spotřebitele. Dále je sjednání předmětné smlouvy v přímém rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost dlužníka před jejím uzavřením, žalovaná je nekontaktní a tyto informace žalobkyni neposkytla. Odkázala se nejen na znění zákona, ale i platnou judikaturu, např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a ohledně výše úrokové sazby i na judikaturu týkající se nemravných ujednání, např. usnesení NS ČR sp. zn. 20 Cdo 474/2006. Žalobkyně má na určení neplatnosti smlouvy naléhavý právní zájem, neboť v daném případě musí být postaveno najisto, zda-li v předmětném případě je předmětná smlouva v souladu se zákonem a tedy platná a zda a v jaké výši má žalobkyně svůj dluh žalované uhradit. V tomto případě nelze žalovat na plnění, neboť nelze pro neurčitost smlouvy postavit zcela najisto, jestli došlo v daném případě k přeplacení jistiny dluhu, či nikoliv. Samotný nárok na doplacení částky, nechť je předmětem samotného řízení. Bez podání žaloby na určení se žalovaná vystavuje nebezpečí, že nárok ze smlouvy bude vymáhán skrze klasickou žalobu na plnění, včetně veškerého jeho neoprávněného příslušenství.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že účastníci spolu skutečně uzavřeli uvedenou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě měla žalobkyně žalované vrátit nejpozději dne 23.8.2024 zapůjčenou částku ve výši 22 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 400 Kč. Žalovaná dosud neuhradila ničeho. Dále uvedla, že z žalobních tvrzení vyplývá, že již 12 dní před tím, než žalobkyně uzavřela dne 3.8.2024 předmětnou smlouvu o zápůjčce, seznala, že splácení takového úvěru je nad její síly (a za tím účelem oslovila dne 22.7.2024 svou právní zástupkyni). Tím však porušila svou povinnost dle § 84 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy poskytnout žalované úplné a pravdivé informace a není rovněž vyloučeno, že se takovým jednáním dopustila úvěrového podvodu ve smyslu § 211 odst. 1 trestního zákoníku. Dále žalovaná namítala, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení neexistence právního vztahu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť žaloba postrádá preventivní charakter s cílem předejít případným sporům do budoucna, když sama žalobkyně předpokládá, že nárok žalované na doplacení částky jistiny bude předmětem samostatného řízení. Určení neexistence právního vztahu v tomto případě by nevytvořila pevný základ pro právní vztahy mezi účastníky sporu, neboť nároky z neplatné smlouvy lze řešit přímo žalobou na plnění nebo obranou proti uplatněným nárokům.3. Žalobkyně ještě doplnila svá žalobní tvrzení tak, že má celkem 11 úvěrů, díky kterým se dostala do dluhové pasti, z toho jeden úvěr u žalované, což svědčí o tom, že žalovaný dostatečně nezkoumala její úvěruschopnost. Je nucena využívat nevýhodných krátkodobých úvěrů a dostala se do velkých problémů a nouze právě v důsledku predátorských praktik věřitelů (doložila vypracovaným přehledem s vyčíslením příjmů, výdajů a výše svých dluhů).4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 3.8.2024 bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které žalovaná poskytla žalobkyni peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč jako „bezhotovostní a bezúčelovou půjčku“ a žalobkyně se zavázala tyto finanční prostředky žalované vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 400 Kč nejpozději do 23.8.2024. Dále se žalobkyně zavázala v případě prodlení uhradit žalované smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli dle uvedeného sazebníku.5. Z korespondence mezi právní zástupkyní žalobkyně a žalovanou ze dne 23.9.2024, 24.9.2024 a 23.10.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby oslovila žalovanou s tím, že uplatnila neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a požádala o zápočet uhrazené části jistiny na platbu jistiny a dále o úhradu nákladů právního zastoupení. Žalovaná posoudila uvedený dopis jako reklamaci, kterou vyhodnotila jako nedůvodnou.6. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu je právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je li na tom naléhavý právní zájem.7. Soud má v dané věci za to, že žalobkyně neprokázala existenci naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce (ve skutečnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru). Soud shodně s žalovaným má za to, že projednávaná určovací žaloba postrádá preventivní charakter, a tedy nemůže předejít případným sporům mezi účastníky do budoucnosti (rozsudek v této věci by nemohl vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu). Pokud žalobkyně na úvěrovou smlouvu ničeho nehradila, pak lze očekávat (a žalobkyně sama si je toho vědoma), že žalovaná podá proti ní žalobu na plnění. V rámci takového řízení je soud povinen ze své úřední povinnost zkoumat platnost úvěrové smlouvy, která je předmětem žaloby (resp. nároky z ní), a proto je žaloba v této věci nadbytečná. Stejná situace by nastala, pokud by žalobkyně jistinu dobrovolně uhradila, bez toho, že by zároveň zaplatila i příslušenství (tj. poplatek za úvěr a další náklady). Pokud by žalovaná toto neaprobovala, musel by vyvstat další spor na plnění zbytku pohledávky, v rámci něhož by se opět přezkoumávala platnost smlouvy soudem z úřední povinnosti. Veškeré v tomto řízení uplatněné námitky tak musí žalobkyně uplatnit v očekávaném řízení na plnění. Z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Výše těchto nákladů je tvořena paušální odměnou nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. 2x 300 Kč (převzetí a příprava, vyjádření k žalobě) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.