22 C 238/2023-66 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 10. 2023 domáhá určení, že účastníci uzavřeli dne 20. 12. 2022 smlouvu o poskytování právních služeb ze dne 30. 12. 2022 a tato je absolutně neplatná.2. Žalobkyně konkrétně uvedla, že se dostala do stavu právní nejistoty, z důvodu postupu žalované, která se chovala tak jako by s žalobkyní dne 20. 12. 2023 uzavřela smlouvu o poskytování právních služeb. Žalobkyně uzavření této smlouvy popírá. Žalovaná tuto smlouvu nemohla uzavřít, neboť právní osobnost jako s.r.o. žalovaná nabyla až dne 30. 12. 2023. Žalobkyně tedy tvrdí mimo jiné absolutní neplatnost této smlouvy. Žalobkyně dále namítá, že s žalovanou nikdy nebyl v žádném právním vztahu. Rovněž tak žalobkyně namítá neplatnost smlouvy uzavřenou s právním předchůdcem žalované v právní formě v.o.s. dne 30. 12. 2023. Žalobkyně nepřevedla svým projevem vůle smlouvu s v.o.s. (u které však tvrdí absolutní neplatnost) na novou právní formu žalované s.r.o.3. Žalobkyně dále uvedla, že je na obecných soudech, aby přezkoumali tvrzenou relativní neplatnost příkazní smlouvy, kdy rozhodčímu soudu v rozhodčím řízení přísluší toliko přezkoumávat pouze rozhodčí smlouvu. Právní nejistota žalobkyně pramení zejména z její povinnosti hradit za právní služby. Jako rozporné jednání s dobrými mravy žalobkyně označila, že žalovaná jí nesdělila, jako svému smluvnímu partneru, významnou změnu ve svých majetkových poměrů (kdy mělo dojít k markantnímu snížení základního kapitálu žalované), pročež dosavadní právní vztah nemohl pokračovat v nové právní subjektivitě žalované. Smlouva ze dne 20. 12. 2022 se tak ode dne 30. 12. 2022 stala absolutně neplatným právním jednáním. Přípisem ze dne 5. 1. 2024 pak žalobkyně soudu sdělila, že dne 27. 11. 2023 bylo rozhodnuto rozhodčím soudem č.j. , Anonymizováno, , který žalobkyni uložil, aby uhradila žalované ve výši 122 851,30 Kč, spolu s úrokem z prodlení a náklady rozhodčího řízení.4. Žalovaná se k podanému návrhu vyjádřila přípisem ze dne 26. 6. 2024, kdy navrhla celou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.5. Konkretizovala, že dne 20. 12. 2022 došlo k platnému uzavření smlouvy o poskytování právních služeb mezi účastníky. Změna právní formy z veřejné obchodní společnosti na společnost s ručením omezeným nemá na tuto platnost žádný vliv. Žalovaná v neposlední řadě namítla nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, a to zejména za situace, kdy dne 27. 11. 2023 byl vydám rozhodčím soudem rozhodčí nález, který je platný a vykonatelný.6. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.7. Z rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 27. 11. 2023, který nabyl právní moci dne 18. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyni byla uložena povinnost uhradit žalované částku 122 851,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Titulem pro přiznání této částky byly poskytnuté právní služby ze strany žalované žalobkyni, a to na základě smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 20. 12. 2023. Žalobkyně v tomto řízení před rozhodčím soudem namítala absolutní neplatnost této smlouvy, která však byla posouzena nedůvodnou, kdy změna právní formy žalované neměla žádný vliv na existenci uzavřeného právního vztahu.8. Ze smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 20. 12. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako klientem a žalovanou jako poskytovatelem právních služeb.9. Svá skutková zjištění soud opřel o nesporná tvrzení účastníků, shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Další provedené listiny, které byly k důkazu provedeny, pak v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje, neboť z nich nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí soudu. Další dokazování soud již neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti daného řízení.10. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků.11. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.12. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:13. V projednávané věci se jedná o žalobu určovací, soud se proto v prvé řadě zabýval otázkou, zda má žalobkyně na požadovaném určení neplatnosti Smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 20. 12. 2022 resp. na určení, že se tato smlouva dne 30. 12. 2022 stala neplatným právním jednáním, naléhavý právní zájem.14. Podle § 80 o.s.ř.: „Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.“15. Jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby na určení je tedy prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.16. Již v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 17/1972, bylo vysloveno, že naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a dále, že žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. (v tehdejším znění, jež se neliší od dnešního) nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř. (v tehdejším znění). Uvedené rozhodnutí je použitelné i za současné právní úpravy představované ustanovením § 80 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to právě proto, že znění tohoto ustanovení (a s ním i jeho význam, systematika, smysl a účel) s novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. nedoznalo změny oproti stavu před touto novelizací. Uvedené potvrzuje četná judikatura Nejvyššího soudu, která judikaturní závěry vyslovené rozhodnutím R 17/72 přebírá a dále rozvíjí.17. Z uvedeného plyne, že určovací návrh má preventivní povahu, je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než jeho právní postavení bylo porušeno, v situaci, kdy je tu konkrétní chování žalovaného, které nasvědčuje úmyslu žalovaného porušit právo žalobce nebo způsobit žalobci újmu na jeho právním postavení (viz rovněž stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl.-st. ÚS 21/05). Právě v poskytnutí preventivní ochrany žalobci spočívá rozdíl určovacího návrhu a návrhu na plnění povinnosti, jehož uplatnění přichází v úvahu tehdy, když bylo právo žalobce porušeno, takže jeho cílem je reparace. Jakmile již bylo právo žalobce porušeno, ztrácí prevence (v podobě určování práva či právního poměru) jakýkoliv smysl a žalobce již nemůže mít žádný právní zájem na určování daného práva, nýbrž má už jedině zájem na odstranění následků porušení práva, tedy na plnění. Pak se může v rámci žaloby na plnění zkoumat otázka existence práva či právního poměru jako otázka předběžná, ale už není vlastním předmětem řízení. Zároveň je pak judikatura jednotná i v názoru, podle něhož, jestliže právní otázka (platnost smlouvy, resp. platnost výpovědi), o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/1999, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2074/2008).18. Soudní praxe dovodila, že naléhavý právní zájem musí existovat u žalobce nejen v době podání žaloby, ale i v době, kdy soud vyhlašuje rozsudek, což ostatně plyne i z ustanovení § 154 odst. 1, podle něhož je pro rozsudek vždy rozhodující stav v době jeho vyhlášení.19. V žalobě žalobkyně uvedla, že určovací žalobu podala, neboť se ocitla ve stavu právní nejistoty, kdy žalovaná se chovala tak, jako by mezi účastníky existoval právní vztah. Což žalobkyně kategoricky odmítá. Fakticky, ze skutečností uváděných samotnou žalobkyní vyplynulo, že tato se domáhá předmětného určení, zejména v návaznosti na v době zahájení sporu probíhajícího rozhodčího řízení, v rámci, kterého se žalovaná domáhala vydání rozhodnutí, které by žalobkyni zavázalo k uhrazení částky odpovídající neuhrazeným právním službám, poskytnutým právě na základě smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 20. 12. 2023. Žalobkyně konstruovala svůj právní názor, že rozhodnutí obecných soudů má přednost před rozhodovací činností rozhodčího soudu, čímž se fakticky snažila zabránit vydání rozhodnutí právě v probíhajícím rozhodčím řízení.20. Závěry plynoucí se shora citované konstantní judikatury se v poměrech posuzované věci projevují následovně. Požadované určení neplatnosti smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 20. 12. 2023 nemůže mít žádný vli