23 C 214/2022-119 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu poskytnutí pojistného plnění na základě pojistné smlouvy o havarijním pojištění v souvislosti s pojistnou událostí ze dne , datum, . Žalobce byl dne 25.4 2020 účastníkem dopravní nehody, při které utrpěl závažná zranění. Viník dopravní nehody ujel, jeho totožnost se nepodařilo zjistit. Újmu na zdraví žalobci uhradila , právnická osoba, , škodu na vozidle reg. zn. , SPZ, odmítla uhradit s tím, že žalobce není vlastníkem vozidla, a proto mu náhrada škody nenáleží ve smyslu § 24 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění“). Žalobce se proto obrátil na vlastníka vozidla společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , s tím, aby uplatnila nárok na náhradu škody u žalované. Žalovaná však odmítla pojistné plnění vyplatit s odůvodněním, že na daný případ dopadá výluka z pojištění, neboť žalobci byl proveden v nemocnici odběr krve, a byl mu zjištěn alkohol ve výši 0,17 %o. Předmětné zjištění žalobce rozporoval a uvedl, že před inkriminovanou jízdou, během jízdy, ani po nehodě nepožil alkoholických nápojů ani jiné látky, která by alkohol obsahovala. Dopisem ze dne , datum, žalovaná sdělila žalobci, že se v daném případě použije ustanovení o výluce z pojištění, neboť postačí, pokud byl v krvi řidiče zjištěn alkohol. S takovou argumentací žalobce nesouhlasí.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a argumentovala tím, že pouhé zjištění, že byl následně po nehodě proveden u žalobce odběr krve, ze kterého byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi žalobce v hodnotě 0,17g/kg, je dostatečné pro aplikaci výluky z pojištění uvedené ve Všeobecných pojistných podmínkách , Anonymizováno, (dále jen „VPP“), neboť vozidlo řídila osoba, která požila alkohol.3. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyjmenoval důkazy, které v řízení provedl, a dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah, a to z pojistné smlouvy o havarijním pojištění uzavřené na vozidlo Mazda 6 reg. zn. , SPZ, , kdy se smluvní vztah dále řídí VPP. Sjednaná spoluúčast žalobce byla ve výši 10 %, min. , částka, . Dne , datum, nastala pojistná událost, při které jel žalobce pojištěným vozidlem nepřiměřenou rychlostí, vyjel mimo komunikaci vpravo, kde narazil do betonového mostku a byl odhozen do příkopu. Policie bezprostředně po nehodě neprovedla dechovou zkoušku. Při odběru krve po příjmu žalobce k ošetření obsahovala krev žalobce 0,17 g/kg alkoholu. Z usnesení Policie ČR nevyplývá, v kolik hodin byla krev odebrána. V době škodní události platila v České republice nulová tolerance alkoholu při řízení vozidel, jak je uvedeno v § 5 zákona č. 361/2000 Sb.4. Po právní stránce aplikoval soud prvního stupně na daný případ ustanovení § 2758, § 2774, § 2779 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).5. Na základě uvedeného prvostupňový soud uzavřel, že jestliže podle VPP článku 29 odst. 1 písmeno l) je stanoveno, že pojišťovna neposkytne pojistné plnění v případě řízení vozidla osobou, která požila alkohol, přičemž v krvi žalobce po nehodě bylo zjištěno 0,17 % alkoholu v krvi, byla splněna výluka z pojištění. V takovém případě není podmínkou, že musí být řidič uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemní komunikaci podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., tj. zcela postačí, aby pojištěný, resp. řidič vozidla řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo také v době po požití alkoholického nápoje, kdy by mohl být ještě pod jeho vlivem. Soud prvního stupně poukázal na smluvní volnost účastníků při uzavření smlouvy, kdy vůle žalované směřovala k tomu, aby byly vyloučeny z pojištění veškeré škodní události, které vznikly v souvislosti se závadovým, společensky nežádoucím protiprávním jednáním, spočívajícím v přítomnosti alkoholu v těle řidiče v množství, které převyšuje příslušnými platnými právními předpisy povolený limit. Tj. smluvní vůle žalované byla motivována i účelem prevence, tedy snahou o předcházení vzniku škod. Nalézací soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a uložil žalobci zaplatit žalované podle úspěchu ve věci plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř.6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Namítal, že se nalézací soud nevypořádal řádně s jeho tvrzeními, nepřihlédl ani k navrhovaným důkazům - znaleckým posudkům - zároveň z nich nevyvodil žádné závěry. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo překvapivé, postupoval v rozporu s ustanovením § 118a o. s. ř. Rozhodnutí se opírá o důkazy, které nebyly v řízení provedeny a na danou věc nedopadají. Žalobce proto považuje rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Namítá i nesprávná skutková zjištění, jako např. tvrzení, že k nehodě došlo z důvodu vysoké rychlosti na straně žalobce nebo že byla naplněna výluka z pojištění. Nebyl proveden ani výslech žalobce, přestože byl navrhován za účelem prokázání, resp. vyvrácení požití alkoholu před jízdou. Žalobce rovněž namítal, že mu při podpisu pojistné smlouvy nebyly VPP předány. Prvostupňový soud nesprávně interpretoval pojistné podmínky žalované stran naplnění alkoholové výluky a rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou vyšších soudů. Navíc nebylo přihlédnuto k postavení žalobce coby spotřebitele, tj. slabší strany, a nedošlo ani k výkladu nejednoznačných pojistných podmínek žalované ve prospěch žalobce.7. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Opětovně uvedla, že pokud bylo při odběru krve žalobce po nehodě zjištěno, že obsahovala 0,17 % alkoholu, pak se na daný případ vztahuje výluka z pojištění, kterou obě strany sjednaly v pojistné smlouvě, resp. ve VPP. Žalovaná zdůraznila, že pokud žalobce namítá, že mu nebyly VPP předány, neodpovídá to textu pojistné smlouvy, kdy žalobce svým podpisem potvrdil převzetí VPP, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy. Odkázala na obdobné rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 245/2011.8. V replice k vyjádření žalované k odvolání žalobce zdůraznil, že si žalovaná ve VPP nestanovila podmínku, že řidiči musí být naměřena hodnota alkoholu v krvi ve výši 0,00 %, nýbrž stanovila zákaz požití alkoholu před jízdou. Žalobce však konstantně tvrdí, že alkohol před jízdou nepožil. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že žalobce tím, že požil alkohol, porušil pojistné podmínky. Břemeno tvrzení a důkazní žalovaná v tomto směru neunesla. Stran výkladu nulové tolerance alkoholu v krvi žalobce uvedl, že právní předpisy sice požadují nulovou toleranci alkoholu v krvi, tj. že řidiči nesmí být naměřena vyšší než nenulová hodnota alkoholu v krvi, ovšem až po zohlednění možných odchylek (fyziologická hladina, odchylka měření apod.). K rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, žalobce uvedl, že soud v daném rozhodnutí připouští možnost nenulové hodnoty alkoholu v krvi, ovšem pouze v případě, že by byla způsobena např. fyziologickými procesy v těle. Dle žalobce jde o tzv. relativní nulovou toleranci, protože je nutné zkoumat původ alkoholu v krvi, resp. zohlednit odchylky. Poukázal na rozhodnutí MS sp. zn. 68 Co 214/2023, ve kterém odvolací soud uvedl, že je povinností žalované tvrdit a prokázat výluku z pojištění a není povinností žalobce prokazovat, že naměřené hodnoty byly způsobeny toliko fyziologickými vlivy. Pokud žalovaná tvrdí, že žalobce podepsal pojistnou smlouvu a při podpisu mu měly být předloženy pojistné podmínky, je na ní, aby prokázala, že žalobce jako spotřebitele písemně informovala o obsahu svých pojistných podmínek.9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co nařízené ústní jednání z důvodu hospodárnosti řízení odvolal, dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, avšak nejsou dosud splněny podmínky pro konečné rozhodnutí ve věci.10. Podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), je řidič kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, za není ovlivněn alkoholem.11. Podle § 5 odst. 2 písm. a) a b) zákona o silničním provozu řidič nesmí požít alkoholický nápoj ani jinou látku obsahující alkohol nebo užít jinou návykovou látku během jízdy, ani řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případ