26 C 126/2024-120 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9.7.2024 se žalobce domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 248 251,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z této částky od 19. 6. 2024 do zaplacení s následujícím odůvodněním. Žalovaná jakožto úvěrující uzavřela s žalobcem jakožto úvěrovaným dne 25. 4. 2016 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále též „Úvěrová smlouva“), jejíž součástí byla i Smluvní ujednání, v nichž byla sjednána rozhodčí doložka. Na základě Úvěrové smlouvy žalovaná poskytla žalobci částku ve výši 37 000 Kč za poplatek ve výši 60 380 Kč, tedy celková částka splatná žalobcem činila 97 380 Kč, a to v 30 měsících, když výpůjční úroková sazba činila 148,17 % p.a. a RPSN činilo 148,16 %. Úvěrová smlouva byla dále zajištěna celou řadou smluvních sankcí, uvedených zejména v článku 12. Smluvních ujednání. Žalobce poukazuje především na čl. 12.5. Smluvních ujednání, dle kterého žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky, která byla splatná v den následující po vzniku této smluvní pokuty. Dle čl. 12.7 pak žalované mimo jiné vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Jelikož nebylo v možnostech žalobce poskytnuté plnění splácet, došlo následně k prodlení, v důsledku čehož žalovaná zahájila žalobci rozhodčí řízení, které mělo skončit vydáním rozhodčího nálezu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, č. j. , spisová značka, ze dne 27. 12. 2016, na jehož základě byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale rovněž excesivní úrok a řadu nepřiměřených smluvních pokut i náklady rozhodčího řízení. Jelikož nebylo v možnostech žalobce plnění, které bylo rozhodčím nálezem přiznáno žalované, zaplatit, zahájila žalovaná vůči žalobci na základě exekučního titulu - vydaného rozhodčího nálezu - exekuční řízení, které bylo vedeno , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , a to pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „Exekuční řízení“).Žalobce však v průběhu Exekučního řízení seznal, že toto bylo vůči němu patrně vedeno neoprávněně, na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Žalobce proto podal návrh na zastavení exekuce z důvodu dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Exekuční řízení bylo následně zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 23. 7. 2021 (dále též „Usnesení OS“), a to z důvodu absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy a na ni navazují rozhodčí doložky zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu a nepřiměřenost kumulujících se smluvních sankcí, v důsledku čehož rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat a tento rozhodčí nález nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem. Exekuční řízení bylo následně pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 25.11.2021 ( dále též „Usnesení KS“), který Usnesení OS výroku o zastavení exekuce jako věcně správné potvrdil a navázal na právní závěry soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí smlouvy, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu a nemravné řetězící se smluvní pokuty. Tato zjištění vedla odvolací soud k závěru, že Úvěrová smlouva a na ni navázaná rozhodčí smlouva zakládající pravomoc rozhodce k rozhodování sporů z Úvěrové smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy a rozpor se zákonem absolutně neplatné, v důsledku čehož rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat, a exekuční titul byl tak od počátku nevykonatelný. Usnesení KS, kterým bylo potvrzeno Usnesení OS ve výroku o zastavení Exekučního řízení, nabylo právní moci dne 8. 1. 2022. V průběhu Exekučního řízení však soudní exekutor vymohl na žalobci částku ve výši 299 003,42 Kč, kterou soudní exekutor vyplatil žalované jakožto oprávněné v Exekučním řízení, a která byla krom původní jistiny úvěru ve výši 37 000 Kč tvořena především nemalými částkami připadající na zmiňované excesivní nemravné úroky a smluvní sankce a náklady rozhodčího řízení. Žalobce navíc ještě před zahájením Exekučního řízení uhradil žalované částku ve výši 3 246 Kč. Žalobce tedy uhradil žalované před zahájením Exekučního řízení a následně v jeho průběhu částku v celkové výši 302 249,42 Kč (dále jen „Vyplacené plnění”), ačkoliv reálně obdržel od žalované částku ve výši 37 000 Kč. Na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. Jistina bezdůvodného obohacení je tvořena rozdílem mezi Vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněna si z Vyplaceného plnění ponechat. Exekuční řízení bylo vedeno na základě nicotného exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky a absolutně neplatné Úvěrové smlouvy. Žalované z Vyplaceného plnění náleží a žalovaná je tak oprávněna si ponechat částku 37 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru a zároveň částku 16 997,85 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 37 000 Kč ode dne 27. 4. 2016 do 8. 1. 2022, tedy do dne, kdy došlo k pravomocnému zastavení Exekučního řízení. Celkově je tak žalovaná oprávněna si z Vyplaceného plnění ponechat částku 53 997,85 Kč. Žalovaná se bezdůvodně obohatila na úkor žalobce, neboť v důsledku pravomocného zastavení Exekučního řízení odpadl právní důvod, pro který si žalovaná mohla ponechat finanční prostředky, které obdržela od žalobce jakožto Vyplacené plnění (před zahájením a v průběhu Exekučního řízení). Žalobou uplatňovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je představován rozdílem mezi tím, co žalovaná Vyplaceným plněním získala (302 249,42 Kč), a tím, co jí z Vyplaceného plnění po právu skutečně náleží (53 997,85 Kč) - tedy částkou 248 251,57 Kč.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že s žalobním návrhem žalobce nesouhlasí, nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani z části. Zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek, a to závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi žalovanou a žalobcem dne 25.4.2016. Je nesporné, že na smlouvu nebylo řádně hrazeno tak, jak bylo dohodnuto, a že úvěr byl zesplatněn a byly uplatněny smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. Pokud byla exekuce zastavena, tak přezkoumáván byl exekuční titul, nikoliv dluh samotný; dluh stále existuje – exekuční soud o dluhu ani rozhodovat nemohl. Zejména pak stále existuje předmětný rozhodčí nález , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 27.12.2016 č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu přitom podána nebyla. Žalobce obdržel rozhodčí nález a na rozhodčí nález byla vyznačena právní moc. Nic žalobci nebránilo, aby podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu – tam mohl tvrdit, že rozhodčí nález je neplatný a soud v řízení o zrušení rozhodčího nálezu je příslušný se tímto zabývat. Takovou žalobu pak mohl podat i následně v průběhu exekučního řízení, kdy mohl prolomit 3měsíční lhůtu na podání žaloby, ale neučinil tak. Pokud žalobce zůstal i po vydání rozhodčího nálezu pasivní (když mohl podat jak žádost o přezkum rozhodčího nálezu – odvolání, tak i žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a navíc byl i v odůvodnění rozhodčího nálezu na tyto možnosti upozorněn) a promeškal veškeré lhůty, tak není možné nyní v nalézacím řízení rozhodčí nález přehlížet. Rozhodčí nález je pravomocný a vykonatelný, nebyl zákonem předpokládaným způsobem zrušen, ač to bylo v dispozici žalobce, a ve smyslu § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., představuje překážku věci rozhodnuté. Zároveň žalovaná vznesla námitku promlčení. Žalobce věděl, resp. vědět měl a mohl, všechny skutkové okolnosti týkající se vzniku bezdůvodného obohacení a zcela ignoroval běh promlčecí doby. Smlouva o úvěru byla uzavřena v roce 2016, tedy smluvní vztah a rovněž i další právní vztahy se řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“), dle platné právní úpravy. Podle tohoto zákona se tedy posuzuje případný vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce spojuje vznik bezdůvodného obohacení s okamžikem, kdy došlo k pravomocnému zastavení exekuce, neboť v tento okamžik dle něj má nastat skutečná vědomost oprávněného z bezdůvodného obohacení. Tento výklad je však dle názoru žalované zcela mylný. Promlčení je pak tradičním právním institutem zajišťujícím motivaci oprávněné osoby k učinění příslušných právních kroků. Zákonodárce jím apeluje, aby nároky byly uplatňovány ve lhůtě nepřesahující určitou časovou hranici. Takový přístup je z procesního hlediska nejen praktický, ale je rovněž v souladu s postulátem soukromého práva vigilantibus iura scripta sunt, tedy že práva patří bdělým. Je tedy nutné posoudit otázku počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty. V průběhu exekučního řízení žalobc