26 C 185/2024-38 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13.9.2024 se žalobkyně domáhá na osudu vydání rozhodnutí, kterým by byla určena splátky jistiny dluhu žalobkyně tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 10 000 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Žalobkyně uvedla, že dne 12.4.2024 uzavřela z pozice spotřebitele jako slabší smluvní strany smlouvu o zápůjčce (dále jen „Smlouva“) s žalovanou, na jejímž základě dle jeho čl. 1.1. se žalovaná zavázala, že žalobkyni poskytne v její prospěch peněžní prostředky (jistinu) do výše 15 000 Kč a žalobkyně se zavázala jí poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit žalované jistinu spolu s poplatky (jež jsou fakticky specifikované úrokem) a to vše na základě Smlouvy. Výše úrokové sazby byla stranami v souladu s čl. 1.3. sice domluvena na 0%, nicméně poplatek za poskytnutí zápůjčky byl stanoven dle předmětného odstavce na částku ve výši 8 550 Kč, a v souladu s čl. 1.4. měla žalobkyně zápůjčku splácet ve třech pravidelných, rovnoměrných splátkách, kdy výše jednotlivé splátky se vypočte jako jedna třetina součtu výše Zápůjčky (jistiny) a výše poplatku dle Smlouvy. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) odpovídá dle čl. 1.8. roční sazbě ve výši 1485 % a celková částka, kterou žalobkyně jako klient měla žalované jako věřiteli uhradit 23 550 Kč, a to pouze v případě včasného splacení zápůjčky ve smyslu čl. 1.4. Smlouvy. Žalobkyně již brzy seznala, že splácení předmětného úvěru je nad její síly a proto dne 16.7.2024 oslovila svoji advokátku, aby ji zastupovala. Dne 5.8.2024 zaslala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalované přípis s názvem „neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a dle § 580 odst. 1 Občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy“, ve kterém žalovanou vyzývá k tomu, aby došlo ke smírnému řešení mezi stranami a vzhledem k tvrzené neplatnosti podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ke které soud přihlédne i bez návrhu), aby došlo k vrácení doposud nesplacené jistiny dluhu. Na tento přípis reagovala žalovaná dne 5.8.2024, ve kterém podání vyhodnotila jako reklamaci, přičemž odpověď bude zaslána do 30 dno od doručení. Dne 4.9.2024 potom žalovaná zaslala žalobkyni přípis, ve kterém podání označené jako reklamace zamítá a tvrdí, že se nedopustila při sjednávání úvěrové smlouvy žádného pochybení. Jelikož je sjednání předmětné (fakticky) úvěrové smlouvy v přímém rozporu se smyslem a účelem § 86 zákona o spotřebitelském úvěru týkajícího se posuzování úvěruschopnosti dlužníka při sjednávání spotřebitelského úvěru, žalovaná s argumentací žalobkyní nesouhlasí a není ochotná dospět ke kompromisu, nezbývá žalobkyni nic jiného než podat žalobu na určení splátek jistiny dluhu soudem podle §87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které budou reflektovány mimo jiné i závěry týkající se platnosti či neplatnosti uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na zákonná ustanovení a platnou judikaturu se dle žalobkyně jedná o neplatně uzavřenou Smlouvu, přičemž k takovéto neplatnosti je nutno přihlížet i bez návrhu a žalobkyně má za to, že vzhledem k nedostatečnému prověření její úvěruschopnosti ze strany žalované je povinna vrátit žalované pouze jistinu dluhu.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalovaná a žalobkyně spolu skutečně dne 12. 4. 2024 uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Tato zápůjčka byla žalovanou žalobkyni vyplacena na její bankovní účet č. , č. účtu, téhož dne. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala žalované vrátit poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 550 Kč, a to ve třech rovnoměrných měsíčních splátkách: první splátka ve výši 7 850 Kč splatná 31. den po poskytnutí zápůjčky; druhá splátka ve výši 7 850 Kč splatná 62. den po poskytnutí zápůjčky; třetí splátka ve výši 7 850 Kč splatná 93. den po poskytnutí zápůjčky. Žalobkyně dosud žalované uhradila pouze částku 3 750 Kč, a to dne 13. 5. 2024. Není pravdou, že by žalovaná neprověřila úvěruschopnost žalobkyně. Žalobkyně v rámci žádosti o zápůjčku uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek u zaměstnavatele , právnická osoba, , na dobu neurčitou. Dále uvedla, že její příjem činí , částka, a výdaje , částka, . Žalobkyně dále žalované v rámci žádosti o zápůjčku sdělila, že je rozvedená, bydlí v nájmu, a to s 1 nezaopatřeným dítětem. Vzhledem k tomu, že žalobkyní tvrzené výdaje ve výši , částka, byly nižší než částka nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku žalobkyní činila , částka, , vzala žalovaná v rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalobkyně v úvahu výdaje ve výši částky odpovídající částce nezabavitelného minima, tedy částku vyšší. Dále vzala žalovaná v úvahu nezabavitelnou částku na dítě, která ke dni podání žádosti o zápůjčku žalobkyní činila , částka, . V rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalobkyně dále žalovaná měla k dispozici dvě výplatní pásky od zaměstnavatele , právnická osoba, , a to za měsíc listopad 2023, kdy její čistý příjem činil , částka, , a za měsíc prosinec 2023, kdy její čistý příjem činil , částka, . Její průměrný měsíční příjem ze zaměstnání tedy činil , částka, . Žalovaná žalobkyni před poskytnutím zápůjčky prověřila v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, přičemž žalobkyně neměla ani v jedné z evidencí záznam. Žalovaná tedy provedla následující výpočet: , částka, – , částka, = , částka, . Na základě výše uvedeného vyhodnocení úvěruschopnosti žalobkyně jí žalovaná tedy poskytla zápůjčku ve výši 15 000 Kč splatnou ve třech měsíčních splátkách ve výši 7 850 Kč včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky. 15 924 Kč – 7 850 Kč = 8 074 Kč = částka, kterou žalobkyně po úhradě splátky úvěru a souvisejícího poplatku a pravidelných měsíčních výdajů mohla během daného měsíce volně disponovat pro případ neočekávaných výdajů. Dále žalovaná uvedla, že věřitel může logicky a legitimně očekávat, že žadatel o úvěr během splácení úvěru přiměřeně omezí svou spotřebu na fakultativní záležitosti – např. výdaje spojené s trávením volného času jako je cestování či kultura. Podle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla žalobkyně povinna žalované poskytnout úplné a pravdivé informace. Pokud by snad žalobkyně chtěla výše uvedené informace rozporovat, přiznala by, že žalované záměrně sdělila nepravdivé informace. Žalobkyni byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč na 90 dnů, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 8 550 Kč. Poplatek ve výši 8 550 Kč je dle názoru žalované zcela přiměřený, a to zejména vzhledem k tomu, že žalovaná jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže pro poskytování zápůjček využívat jí svěřené peníze (vklady) jako banka, a náklady na získání kapitálu, který může dále půjčovat, má tedy logicky vyšší, než banka, s přihlédnutím k fixním nákladům spojeným s poskytováním úvěrů (pronájem kanceláří, vývoj a správa IT systémů, náklady na zaměstnance, náklady na energie atd.), vzhledem k riziku spojenému s tímto zákaznickým segmentem. Žalobkyně samozřejmě měla možnost zápůjčku čerpat u některé z bank na českém trhu, nikdo ji nenutil k tomu, aby zápůjčku čerpala u žalované. Poskytovatelé nebankovních spotřebitelských úvěrů typicky poskytují úvěry rovněž klientům, u kterých je vyšší míra rizika, a kterým banky již nepůjčí. Aplikací sazeb bankovního sektoru na sektor nebankovních spotřebitelských úvěrů tedy vlastně dochází k popření raison d‘ȇtre sektoru nebankovních spotřebitelských úvěrů. Pokud tedy je snad cílem, aby tento sektor neexistoval, přísluší takové rozhodnutí nikoli soudům, ale zákonodárci, který však v takovém případě musí akceptovat i riziko souvisejících negativních jevů – tj. přesun této klientely z regulovaného prostředí nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů do prostředí nelegální sféry lichvářů, facebookových „poskytovatelů“ úvěrů, organizovaných zločineckých skupin atd. Z textu žaloby není vůbec jasné, jak žalobkyně dospěla k tomu, že by měla žalované vracet částku 10 000 Kč, když jistina zápůjčky byla 15 000 Kč a sjednaný poplatek za poskytnutí zápůjčky 8 550 Kč, přičemž žalobkyně uhradila dosud žalované pouze částku 3 750 Kč. Navrhuje tedy zamítnutí žaloby v plném rozsahu.3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění :4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně na poskytnutou zápůjčku žalované uhradila částku 3 750 Kč.5. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že ji žalobkyně jako klient a žalovaná jako věřitel uzavřely dne 12.4.2024, žalovaná se jako věřitel se zavázala poskytnout žalobkyni do 2 dnů bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 15 000 Kč , kterou je žalobkyně povinna vrátit ve třech rovnoměrných měsíčních splátkách včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 550 Kč: první splátka ve výši 7 850 Kč je splatná 31. den po poskytnutí zápůjčky; druhá splátka