30 C 343/2024-32 — Obvodní soud pro Prahu 1

30C 343/20241. Žalobkyně v žalobě, jež byla zdejšímu soudu doručena dne 25.10.2024 tvrdí, že dne 26.09.2024 bylo žalobci doručeno rozhodnutí finančního arbitra (dále FA ČR) o námitkách ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , proti nálezu finančního arbitra ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, kterým byl napadený nález potvrzen. V dané věci finanční arbitr k návrhu žalovaného rozhodl takto: I. Instituce, , Jméno žalobkyně, ., je povinna navrhovateli, , Jméno žalované, , nar. , Datum narození žalované, , , adresa, , zaplatit částku ve výši 139.884 Kč (slovy: sto třicet devět tisíc osm set osmdesát čtyři korun českých), spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 30. 3. 2023 z částky 139.884 Kč do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci nálezu. II. Návrh navrhovatele, , jméno FO, , se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítá.III. Instituce, , Jméno žalobkyně, ., je povinna uhradit podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši 15.000 Kč, a to do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra vedený u České národní banky, č. , č. účtu, , var. symbol , var. symbol, , konst. symbol , konst. symbol, . Co se týče výroků I a III, s těmito žalobce nesouhlasí , rozhodnutí o námitkách finančního arbitra bylo doručeno žalobci 26.09.2024 a ve smyslu dle § 247 odst. 1 o.s.ř. podává žalobkyně do 2 měsíců tuto žalobu.2. I rozhodnutí o sankci podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (tedy výroku III), je podrobeno soudní kontrole v režimu části páté občanského soudního řádu v rámci soudní kontroly rozhodovací činnosti finančního arbitra ve věcech spadajících do jeho působnosti vymezené § 1 odst. 1 uvedeného zákona, jak vymezil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí sp. zn. 2 Asf 176/2006.3. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 25.03.2010 byl žalobce, jako věřitelem, poskytnut žalovanému, jako dlužníkovi, úvěr ve výši 50.000,- Kč. Úvěr se dlužník zavázal uhradit ve 36 měsíčních splátkách po 2.646,- Kč splatných vždy 15. dne kalendářního měsíce, počínaje 15.05.2010 (celkem tedy 95.256,- Kč). Dlužník úvěr nejprve řádně splácel, poté splácet přestal. Ke dni 14.09.2011 se ocitl v prodlení se splácením 3 splátek a úvěr byl zesplatněn. Podle čl. 13.1 smluvních ujednání a 13.4 smluvních ujednání byly uplatněny smluvní pokuty a následně byla věc předložena rozhodci dle uzavřené rozhodčí doložky; řízení skončilo vydáním rozhodčího nálezu , tituly před jménem, , jméno FO, , rozhodkyně, ze dne 11.11.2011, č. j. , Anonymizováno, kterým bylo žalovanému uloženo uhradit nedoplatek úvěru. Na základě rozhodčího nálezu bylo proti žalovanému zahájeno exekuční řízení u soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, . Exekuční řízení bylo k návrhu žalovaného zastaveno usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 04.08.2022, č. j. , spisová značka, .4. Finanční arbitr v nálezu cituje usnesení exekučního soudu „že rozhodkyně při 260 pracovních dnech a 8hodinové pracovní době měla cca 20 min na rozhodčí řízení a že tedy rozhodčí řízení neprobíhalo u rozhodkyně“. Z toho pak vyvozuje údajnou nicotnost rozhodčího nálezu. S tímto žalobkyně nesouhlasí a k tomu uvádí, že tvrzení, že by rozhodkyně , tituly před jménem, , jméno FO, nerozhodovala jednotlivá rozhodčí řízení, není pravda. Ostatně to vyplývá z výslechů rozhodkyně a z rozhodčího spisu Z rozhodčího spisu je naprosto zřejmé, že rozhodkyně přijala funkci rozhodce, případem se zabývala a vydala rozhodčí nález. Rozhodkyně měla svůj administrativní aparát na jednotlivé administrativní úkony, tedy mohla se věnovat tomu podstatnému – rozhodování rozhodčích sporů, nemusela chodit na poštu, zapisovat do systému, připravovat obálky či tisknout dokumenty. Mohla spor rozhodnout (tím spíše, pokud žalovaný byl pasivní), připravit rozhodčí nález a následně ho podepsat. Tvrzení o 260 pracovních d nebyla zaměstnanec a omezení zákoníku práce se na ní nevztahovala. Je naprosto běžné, že advokát je v práci celý den od rána do večera a není rozhodující nějaká pracovní doba, ale to, aby práce byla vyřízena. Rozhodování většího počtu případů se tak dá bez problémů zvládnout.5. Finanční arbitr porovnává RPSN ve smlouvě s RPSN dle ARADu. Žalobkyně k tomu uvádí, že judikatura, kterou Finanční arbitr cituje, že vztahuje toliko na úrokovou sazbu a tvrzení, že „lze analogicky aplikovat závěry citovaných rozhodnutí i na RPSN“, je zcela liché. RPSN a úroková sazba jsou 2 naprosto odlišné veličiny a nelze je směšovat, ani zaměňovat. Přestože na to žalobce ve svém vyjádření upozorňoval, tak v nálezu je to zcela pominuto . Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena v roce 2010. Jednalo se tak o tzv. absolutní obchod, kdy se smlouva řídí obchodním zákoníkem (viz § 261 odst. 3). Tím se tak nutně řídí i promlčení.6. Žalovaná se opakovaně z jednání omluvila ze zdravotních důvodů, nyní však souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. K návrhu se nijak věcně nevyjádřila.7. FA ČR se vyjádřil tak, že žalovaný se v řízení před finančním arbitrem proti Žalobci domáhal určení neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 3. 2010 (dále jen „Smlouva o úvěru“), a vydání bezdůvodného obohacení Žalobce z této smlouvy spolu s úrokem8. z prodlení, protože smluvní odměna Žalobce z této smlouvy je nepřiměřená, resp. v rozporu s dobrými mravy.Finanční arbitr ze shromážděných podkladů zjistil, že Žalovaný a Žalobce uzavřeli dne 25. 3. 2010 Smlouvu o úvěru, na základě které se Žalovaný zavázal poskytnout Žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč a Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr Žalobci vrátit společně se smluvní odměnou za poskytnutí úvěru ve výši 45.256 Kč v 36 měsíčních splátkách ve výši 2.646 Kč.9. Finanční arbitr po pečlivém právním posouzení shromážděných podkladů dovodil, že rozhodčí nález ze dne 11. 11. 2011, č. j. , Anonymizováno, (dále jen „Rozhodčí nález“) je nicotný, že obsah Smlouvy o úvěru se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná.10. Po zúčtování vzájemných plnění stran sporu finanční arbitr zjistil, že bezdůvodné obohacení na straně Žalobce převyšuje bezdůvodné obohacení na straně Žalovaného o částku 139.884 Kč. Finanční arbitr současně nezjistil, že by Žalovanému nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení.11. Finanční arbitr nedovodil právní zájem Žalovaného na určení neplatnosti Smlouvy o úvěru, když otázka neplatnosti Smlouvy o úvěru je předběžnou otázkou k posouzení nároku Žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení.12. Finanční arbitr rozhodl podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi ve věci nálezem ze dne 9. 8. 2024, č. j. , Anonymizováno, (dále jen „Nález“), kterým uložil Žalobci zaplatit Žalovanému částku 139.884 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 139.884 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení a ve zbývající části návrh Žalovaného zamítl, a uložil Žalobci povinnost uhradit sankci ve výši 15.000 Kč podle § 17a zákona o finančním arbitrovi.13. Žalobce podal proti Nálezu námitky ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, které finanční arbitr posoudil v rozhodnutí o námitkách ze dne 24. 9. 20 č. j. , Anonymizováno, (dále jen „Rozhodnutí o námitkách“), když námitky Žalobce zamítl a Nález ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi potvrdil.14. Finanční arbitr shrnuje, že velmi pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. V Nálezu i Rozhodnutí o námitkách podrobně popsal rozhodná skutková zjištění, rozhodnou právní i smluvní úpravu a vypořádal relevantní námitky Žalobce i Žalovaného. V Nálezu i v Rozhodnutí o námitkách finanční arbitr náležitě odůvodnil, proč vyhověl návrhu na zahájení řízení, když současně odkázal na relevantní skutková zjištění, související právní úpravu i závěry obecných soudů, které učinily v obdobných případech. Jelikož Žalobce v žalobě, kterou podal k Soudu k nahrazení Nálezu a Rozhodnutí o námitkách finančního arbitra, opakuje tytéž námitky, které vznášel v průběhu řízení před finančním arbitrem a které finanční arbitr vypořádal již v Nálezu a Rozhodnutí o námitkách, odkazuje finanční arbitr na odůvodnění těchto rozhodnutí.15. FA ČR uplatnil svá práva ve smyslu § 250c o.s.ř. , proto byl k jednání předvolán.16. Soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení před finančním arbitrem, srov. ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř.) poté, co byly vyčerpány přípustné opravné prostředky (§ 246 odst. 2 o. s. ř), nařídil k projednání podané žaloby ústní jednání, projednal věc v mezích, ve kterých se žalobkyně domáhala projednání sporu před soudem (§ 250f odst. 1 o. s. ř), a dospěl k následujícím závěrům.17. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 25.03.2010 (součástí správního spisu) byla žalobkyně , jako věřitel, povinna poskytnut žalované , jako dlužníkovi, úvěr ve výši 50.000,- Kč. Úvěr se dlužník