35 C 49/2023-69 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Předmětem řízení - po připuštění změny žaloby a částečném zpětvzetí žaloby ze dne 15. 12. 2023 usnesením ze dne 5. 8. 2024, č. j. , spisová značka, a po připuštění změny žaloby a částečném zpětvzetí žaloby ze dne 6. 8. 2024 usnesením ze dne 14. 10. 2024, č. j. , spisová značka, - se stal nárok žalobkyně na zaplacení částky 858 109,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení vůči žalovaným z titulu dluhu na nájemném a na platbách za služby a z titulu smluvní pokuty za prodlení s platbami na základě smlouvy č. , Anonymizováno, o nájmu nebytového prostoru , hodnota, o podlahové ploše 182,44 m² v , adresa, (dále „nebytový prostor“).2. Žaloba - ve znění připuštěných změn - je založena na tvrzení, že dne 31. 7. 2019 žalobkyně jako pronajímatel uzavřela s žalovanou č. 1 jako nájemcem smlouvu, v níž se žalovaná zavázala žalobkyni platit za užívání nebytového prostoru nájemné a platby za služby do 5. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za nějž je placeno, a v případě prodlení s platbou zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,025 % za každý započatý den prodlení delší než 5 kalendářních dní. Žalovaný č. 2 písemně prohlásil, že přistupuje ke všem závazkům žalované č. 1 plynoucím z této smlouvy jako ručitel. Žalovaná č. 1 nezaplatila žalobkyni nájemné za leden až březen 2022 ve výši 338 892 Kč (112 964 x 3) a za duben až červenec 2022 ve výši 469 028 (117 257 x 3), tj. v souhrnu 807 920 Kč. Žalovaná č. 1 neuhradila žalobkyni ani nedoplatek za služby za rok 2022 ve výši 14 501,6 Kč. Za prodlení s platbami nájemného činí smluvní pokuta za leden 2022 za dobu od 8. 2. 2022 do 24. 10. 2022 částku 7 631,05 Kč, za únor 2022 za dobu od 8. 3. 2022 do 24. 10. 2022 částku 6 806,07 Kč, za březen 2022 za dobu od 6. 4. 2022 do 24. 10. 2022 částku 5 951,63 Kč, za duben 2022 za dobu od 6. 5. 2022 do 24. 10. 2022 částku 5 252,32 Kč, za květen 2022 za dobu od 7. 6. 2022 do 24. 10. 2022 částku 4 275,15 Kč, za červen 2022 za dobu od 8. 7. 2022 do 24. 10. 2022 částku 3 328,51 Kč a za červenec 2022 za dobu od 6. 8. 2022 do 24. 10. 2022 částku 2 442,94 Kč, tj. v souhrnu 35 687,65 Kč. Celkový dluh žalované č. 1 vůči žalobkyni představuje částku 858 109,25 Kč. Žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu žalovanou č. 1 výzvou ze dne 13. 9. 2022 a žalovaného č. 2 výzvou ze dne 27. 9. 2022. Ani po těchto výzvách žalovaní žalobkyni ničeho neuhradili.3. Žalovaní brojili proti žalobě tvrzením, že dluh vznikl v období COVIDu, kdy neměli možnost hradit nájemné.4. Žalovaná č. 1 se k jednání před soudem bez omluvy nedostavila a své aktuální stanovisko k žalobě nevyjádřila.5. Žalovaný č. 2 při jednání před soudem uvedl, že si je vědom dluhu a je ochoten jej žalobkyni uhradit, nicméně mu to jeho současná finanční situace nedovoluje. S příchodem COVIDu přišel o podnikání a byl nucen provozovnu prodat. V současné době pracuje jako manažer s příjmem 40 000 Kč, z čehož jednu polovinu vynaloží na bydlení a druhou na živobytí.6. Soud posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále „nař. vl.“).7. Podle § 2201 odst. 1 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.8. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nař. vl. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.12. Podle § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.13. Podle § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.14. Z listin předložených žalobkyní (nájemní smlouva, výpočtový list, vyúčtování služeb, výzvy k úhradě) má soud za prokázaný skutkový stav vyplývající z žalobních tvrzení. Smlouvu, kterou dne 31. 7. 2019 žalobkyně uzavřela s žalovanou č. 1, soud hodnotí jako platně uzavřenou nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 odst. 1 o. z. s platným ujednáním o smluvní pokutě v souladu s § 2048 odst. 1 o. z. a s platným ručitelským prohlášení žalovaného č. 2 ve smyslu § 2018 o. z. Jelikož žalovaná č. 1 ani po výzvě svůj dluh nesplnila, může žalobkyně ve smyslu § 2021 odst. 1 o. z. požadovat splnění dluhu též po žalovaném č. 2. Na nájemném činí dluh 807 920 Kč. Na službách činí nedoplatek 14 501,6 Kč. Smluvní pokutu představuje částka 35 687,65 Kč. Výši dluhu přitom žádný ze žalovaných nesporoval. K argumentaci žalovaných stran COVIDu třeba zmínit, že dluh u žalobkyně jim vznikl až po uplynutí posledního nouzového stavu vyhlášeného z důvodu výskytu COVIDu na území České republiky, jímž bylo období od 26. 11. 2021 do 25. 12. 2021. Povinnost k zaplacení částky 807 920 Kč a částky 14 501,6 Kč vyplývá z § 2201 odst. 1 o. z. Povinnost k zaplacení částky 35 687,65 Kč má oporu v § 2048 odst. 1 o. z. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z. a § 2 nař. vl. Soud proto žalobě vyhověl, přičemž žalovaným uložil povinnost k plnění s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných (výrok I.).15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla úspěch ve věci a naleží jí náhrada nákladů, které sestávají ze soudního poplatku za žalobu ve výši 34 325 Kč podle § 137 odst. 1 o. s. ř. (ze zaplaceného poplatku ve výši 35 151 Kč již bylo žalobkyni vráceno 826 Kč), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení (za předžalobní výzvu žalované č. 1, předžalobní výzvu žalovanému č. 2 a sepsání žaloby) a nákladů zastoupení advokátkou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve výši 58 733,4 Kč, tj. v souhrnu 93 958,4 Kč. Náklady zastoupení představuje odměna za poskytování právních služeb ve výši 47 040 Kč (11 820 + 11 740 x 3), náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč (300 x 2 + 450 x 2) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 10 193,4 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, dvojí vyjádření ve věci samé a účast na jednání před soudem). Výrok o místu plnění vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).16. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.