40 C 109/2024-70 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 205 730,64 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 205 730,64 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení), a to z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovaná získala na úkor právního předchůdce žalobkyně , jméno FO, .2. Žalobkyně uvedla, že je ve věci aktivně legitimována z titulu smlouvy o postoupení pohledávky, kterou žalobkyně jako postupník uzavřela dne 28. 8. 2024 s , jméno FO, jako postupitelem. Předchůdce žalobkyně , jméno FO, (dále jen „úvěrovaný“ nebo „postupitel“) a žalovaná uzavřeli dne 31. 3. 2011 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a rozhodčí smlouvu, ve které bylo sjednáno, že veškeré spory z úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Žalovaná poskytla úvěrovanému částku 36 000 Kč za poplatek 114 000 Kč, celková splatná částka činila 150 000 Kč, úvěr byl splatný ve 48 měsících, výpůjční úroková sazba činila 166,41 % p. a. a RPSN činilo 158,29 %. Žalobkyně namítla, že žalovanou byly jednostranně změněny podstatné podmínky úvěru v neprospěch úvěrovaného, jemuž bylo namísto částky 50 000 Kč poskytnuto toliko 36 000 Kč, a to za cenu navýšení vlastní odměny z původní výše 101 536 Kč na 114 000 Kč. Současně byla navýšena RPSN z 99,25 % na 158,29 %, čímž došlo k neplatnému uzavření úvěrové smlouvy. Dále namítla, že úvěrová smlouva byla zatížena řadou smluvních sankcí. Postupitel nebyl poskytnuté plnění schopen splácet, proto došlo k prodlení, v důsledku čehož žalovaná zahájila vůči postupiteli rozhodčí řízení, které mělo skončit vydáním rozhodčího nálezu rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, , č.j. , spisová značka, (dále jen „Rozhodčí nález“). Na podkladě Rozhodčího nálezu byla úvěrovanému uložena povinnost zaplatit žalované částku, která mu byla v rámci úvěrů reálně poskytnuta spolu s excesivním úrokem a řadou nepřiměřených smluvních pokut, jakož i náklady rozhodčího řízení. Jelikož postupitel dle rozhodčího nálezu přiznanou částku nezaplatil, došlo na základě exekučního titulu – rozhodčího nálezu - k zahájení exekučního řízení vedeného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Dne , datum, podal postupitel prostřednictvím soudního exekutora návrh na zastavení exekuce z důvodu dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Exekuční řízení bylo vůči postupiteli zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a to z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy. V průběhu exekučního řízení soudní exekutor vymohl na postupiteli částku 21 303,45 Kč, kterou soudní exekutor vyplatil žalované jakožto oprávněné v exekučním řízení a která byla kromě původní jistiny úvěru ve výši 36 000 Kč tvořena především nemravnými úroky, smluvními sankcemi a náklady rozhodčího řízení. Postupitel nadto před zahájením exekučního řízení uhradil žalované částku 25 625 Kč, tedy žalované uhradil celkem 246 928,45 Kč, ačkoliv reálně od žalované obdržel částku 36 000 Kč.3. Žalobkyně má za to, že s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy neměl rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, pravomoc spor rozhodovat a rozhodčí nález je nicotný, tedy nemůže existovat překážka věci rozsouzené. Nadto rozhodce rozhodčí spor nerozhodoval, rozhodovala , právnická osoba, , která ve skutečnosti plnila úlohu zastřeného rozhodčího soudu, rozhodci nebyl nikdy uhrazen rozhodčí poplatek, byl hrazen , právnická osoba, . Na straně žalované proto vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v rozdílu mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat. Žalovaná reálně poskytla a vyplatila postupiteli částku 36 000 Kč, na jejich vrácení měla nárok spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 000 Kč ve výši 7,75 % ročně ode dne 7. 4. 2011 do 14. 2. 2013, který činí 5 197,81 Kč, tj. celkem ve výši 41 197,81 Kč. Zbývající část 205 730,64 Kč vyplaceného plnění je však bezdůvodným obohacením žalované na úkor žalobkyně.4. Žalobkyně dále namítla, že žalovaná neposoudila s odbornou péčí o úvěruschopnost postupitele, nadto poskytla postupiteli finanční prostředky za úrok, který se zjevně příčí dobrým mravům. K počátku běhu promlčecí lhůty uvedla, že počátek je třeba ztotožnit s okamžikem právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení, neboť do doby zastavení exekuce přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi. K délce promlčecí lhůty uvedla, že s ohledem na judikaturu soudního dvora EU nelze na věc aplikovat ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku, ale je nutné aplikovat ustanovení § 638 odst. 2 občanského zákoníku, tedy objektivní promlčecí lhůtu, jako kdyby byla lhůtou subjektivní. Nadto uvádí, že námitka promlčení se příčí dobrým mravům, neboť žalovaná od počátku věděla, že se bezdůvodně obohacuje.5. Dále uvedla, že postupitel vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2024, žalovaná reagovala toliko sdělením, že nárok postupitele je promlčen a v rámci smírného řešení nabídla postupiteli vrátit pouze částku ve výši 96 928,45 Kč, kterou postupitel shledal neúměrně nízkou, a proto daný návrh žalované neakceptoval. Poté byla pohledávka postoupena žalobkyni, která rovněž vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2024. Ani na základě tohoto oznámení žalovaná žalobkyni ničeho nevydala. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení na základě předžalobní výzvy, domáhá se žalobkyně vůči žalované zaplacení dlužné částky spolu se zákonnými úroky z prodlení z nárokované částky od 29. 6. 2024, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy, do zaplacení.6. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná namítla, že zastavení exekuce nemá vliv na existenci hmotněprávního závazku uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně , jméno FO, . Veškeré vymožené plnění bylo plněním na platný dluh, nikoli bezdůvodným obohacením. Uvedla, že zastavení exekučního řízení má „pouze“ za následek, že na základě exekučního titulu již nelze pokračovat v exekuci. Exekuce na podkladě vydaného rozhodčího nálezu byla sice zastavena, neboť exekuční soud dospěl k závěru o nevykonatelnosti exekučního titulu, nicméně Rozhodčí nález nebyl zrušen, netrpěl vadami. Jelikož Rozhodčí nález nebyl zrušen, nemohlo dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení.7. Žalovaná dále uvedla, že před zahájením exekučního řízení bylo splaceno pouhých 15 625 Kč, tedy nebyla vrácena celá vyplacená částka, která byla právnímu předchůdci žalobkyně vyplacena. Součástí obranných tvrzení žalovaná učinila také přehled peněžitého plnění právním předchůdcem žalobkyně (č.l. 45 a č.l. 46 spisu). Dle žalované je v daném případě na místě posoudit i nemravné jednání samotné žalobkyně, respektive jejího právního předchůdce, který si peněžní prostředky zapůjčil, ale nesplácel je. Žalovaná má za to, že smlouvu o úvěru nelze považovat za neplatnou jako celek, ale je zapotřebí vyhodnotit veškeré okolnosti případu, jaká je vymáhaná částka, na jak dlouho byla sjednána smlouva, jak dlouho byla povinná strana v prodlení, zda povinná strana zůstala v průběhu kontraktačního procesu, rozhodčího řízení a exekučního řízení nečinná, či zda byla činná a podobně. Žalovaná má za to, že rozhodce měl pravomoc ve věci rozhodnout minimálně pokud jde o dosud nesplacenou jistinou, obvyklý úrok, zákonný úrok z prodlení a přiměřené smluvní pokuty, v takovém rozsahu by se nemohlo jednat o bezdůvodné obohacení, ale o hmotněprávní nárok, na který měla a nadále má žalovaná nárok. K argumentům žalobkyně proti rozhodčímu nálezu uvedla, že se jedná o argumentaci náležející do žaloby na zrušení rozhodčího nálezu, nikoliv do řízení nalézacího. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu však nebyla podána. Z důkazů navržených žalobkyní nevyplývá, že by rozhodčí nález byl vydán někým jiným než jmenovaným rozhodcem.8. Žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť část požadovaného nároku žalobkyní je již promlčen. Úvěrová smlouva byla uzavřena v roce 2011, jednalo se o tzv. absolutní obchod, kdy se smlouva řídí obchodním zákoníkem. Tím se řídí i promlčení. Žalovaná dovodila, že k promlčení nároků došlo jednotlivými platbami, proto všechny platby starší 7. 10. 2020 jsou promlčeny. Dále uvedla, že vznik bezdůvodného obohacení není možné spojové s okamžikem, kdy došlo k pravomocnému zastavení exekuce, neboť právním důvodem pro oprávněné zadržení plnění není samotná exekuce, nýbrž závazkový smluvní vztah – smlouva o úvěru, tedy hmotněprávní