ECLI: ECLI:CZ:OSPH01:2025:40.C.142.2024.1 Datum: 2025-04-15 Předmět: o zaplacení 70 743,35 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."] ["postoupení pohledávky""bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o zaplacení 70 743,35 Kč s příslušenstvím (["§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."])
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 9. 2024 domáhala na žalovaném uhrazení částky 70 743,35 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z uvedené částky od 31. 7. 2024 do zaplacení). Žalobkyně žádala i přiznání náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně uvedla, že mezi žalovaným a obchodní společností , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, .), (dále též „původní věřitel“), byla dne 25. 9. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 70 743,35 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové schránky, na kterých se žalovaný zaregistroval a zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru. Pro prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr byl žalovanému zaslán návrh kontokorentní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal ve výši 70 743,35 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 30. 7. 2024. Úvěruschopnost byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 14. 8. 2024. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z žalobou požadované částky za období od prvního dne po splatnosti do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění.5. Dne 25. 9. 2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (dále jen „Smlouva“), na základě které, se právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ), se sídlem , jméno FO, zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se jí zavázal poskytnutý úvěr ve výši 50 000 Kč nejpozději do 30. 7. 2024 vrátit. Spolu s úvěrem se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 39 798,69 Kč, který byl splatný dne 30. 7. 2024. (Úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 25. 9. 2023, Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice, Výpis plateb provedených vůči , Jméno žalovaného, )6. Původní věřitelka poskytla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, k datu uzavření smlouvy částku 50 000 Kč. U platby byl variabilní symbol , var. symbol, . (výplata úvěru ze dne 25. 9. 2023, výpis výběrů a plateb z účetní knihy).7. Ke dni 30. 7. 2024 činila dlužná částka celkem 70 873,67 Kč, u platebních informací byl variabilní symbol , var. symbol, . Společnost , Anonymizováno, . dne 27. 1. 2020 se společností , Jméno žalobkyně, . uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy ve znění jejího dodatku byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni (faktura ke dni 30. 7. 2024, Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, Dodatek č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020, pohledávka za žalovaným uvedená v příloze smlouvy pod , Anonymizováno, )8. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného přípisem ze dne 14. 8. 2024 vyrozuměla a postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 70 743,35 Kč žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 8. 2024 včetně podacího lístku).9. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.11. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“) a podle směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále též „směrnice“).12. Žalobkyně pohledávku původního věřitele za žalovaným nabyla na základě smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ve znění dodatků.13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru: (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Nyní posuzovaná úvěrová smlouva je dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s čl. 8 směrnice neplatná. Dle těchto ustanovení je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel má povinnost řádně posoudit příjmy i výdaje spotřebitele a závěr o úvěruschopnosti učinit z jejich porovnání. Poruší-li poskytoval úvěru tuto povinnost a neprověří řádně úvěruschopnost spotřebitele, či na základě prověření zjistí důvodné pochybnosti ohledně schopnosti spotřebitele úvěr splácet, je uzavřená úvěrová smlouva neplatná.16. Soud v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39: „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Wachtlová, L., Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář, s. 101).“17. Ve stejném duchu pak lze citovat i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018-141: „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ),