15 C 248/2018-528 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá jednak náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí a dále náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu. Uvedla, že nemajetková újma vznikla žalobkyni v důsledku trestního stíhání vedeného proti její osobě na základě usnesení Policie České republiky, Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, služby Kriminální policie a vyšetřování, Expozitura [obec] ze dne [datum], č. j. OKFK [číslo] TČ/2011/252301, a to pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona 40/2009, trestní zákoník, spáchaný ve formě pomoci podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákona, zčásti dokonaný, zčásti ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákona, jakož i v důsledku souvisejícího trestního stíhání a jeho nepřiměřené délky. Dne [datum] policejní orgán rozhodl usnesením o tom, že proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání, proti němu žalobkyně podala stížnost. O ní bylo rozhodnuto Vrchním státním zastupitelstvím v [obec] dne 16 4. 2003. Dne [datum] Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem sp. zn. 46 T 7/2013 tak, že žalobkyně byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce 8 let a 6 měsíců. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolala. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 5 To 56/2016 dne 17. 1. 2018 žalobkyni obžaloby zprostil, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro něž byla žalobkyně stíhána. Rozsudek nabyl téhož dne právní moci. Co se týká časového vymezení délky trestního stíhání, toto bylo zahájeno dne [datum], již dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání zbylých devíti spoluobviněných, přičemž žalobkyně nejprve [datum] ve věci podávala vysvětlení a dne [datum] byla vyslechnuta jako svědek. Žalobkyni bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání dne [datum] a konečným datem potom shledává rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum]. Nepřetržitě v této době žalobkyni vznikla nemajetková újma z titulu nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobkyně se dále domáhá nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, vzhledem k tomu, že ve věci došlo k vydání zprošťujícího rozsudku, potom rozhodnutí Policie České republiky o zahájení trestního stíhání shledává nezákonným rozhodnutím. Dále uvedla, že došlo k zásahu do morální sféry žalobkyně, neboť v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, jakož i navazujícího trestního řízení zcela ztratila důvěru v Policii České republiky, orgány činné v trestním řízení. Řízení před soudem prvního stupně žalobkyně považuje za neobjektivní, bylo vedeno účelově se snahou dosáhnout jejího odsouzení. Samotné trestní stíhání poškodilo pověst žalobkyně jako bezúhonné, v minulosti dosud trestně nestíhané občanky v očích široké veřejnosti, zejména v očích rodinných příslušníků a přátel, tyto okolnosti ji velmi osobně zasahovaly, frustrovaly, způsobovaly pocity beznaděje, neboť se vždy snažila svoji práci vykonávat s nejlepším vědomím a svědomím ve prospěch obyčejných lidí, kteří jinde nenašli zastání. To, že při výkonu své funkce nechybovala, ostatně potvrdil i zprošťující rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum]. Přitom žalobkyně si vždy zakládala na své cti, bezúhonnosti, důvěryhodnosti, kdy na základě těchto vlastností byla vládou České republiky jmenována do funkce předsedkyně ERÚ. Osoba žalobkyně začala být ve veřejném prostoru vnímána značně negativně, což bylo způsobeno probíhajícím trestním stíháním a také tím, že byla stavena naroveň s tzv. solárními barony. Měla velkou obavu o svoji budoucnost, budoucnost rodiny. Důvodem byla zejména snaha o rozkrytí celé problematiky solárního boomu v letech 2009, 2010, s ohledem na mimořádně výhodné výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů, došlo ke skokovému navýšení objemu investic soukromých subjektů fotovoltarických elektráren, a to mnohdy i za cenu podvodného jednání majitelů elektráren, spočívající v neoprávněném nárokování těchto výhodných výkupních cen i nedokončené či neexistující elektrárny, neboť v souladu s novelizacemi zákona č. 180/2005 Sb. bylo třeba uvést elektrárny do provozu do konce roku 2010. K obavám žalobkyně navíc výrazně přispěly i výhrůžky, které díky výrazné medializaci celé věci, zejména v období zvýšeného zájmu médií o její osobu dostávala. Nejcitelnějším zásahem byla mnohdy až extrémní medializace celého trestního stíhání žalobkyně, kdy pro žalobkyni zcela nepochopitelně tuto medializaci cíleně podporovaly i orgány činné v trestním řízení. Trestní stíhání žalobkyně přitom bylo předmětem mediálního zájmu ještě předtím, než bylo zahájeno, a informace o trestním stíhání se v médiích pravidelně objevovaly u těch zpráv o žalobkyni, jež s jejím trestním řízením vůbec nesouvisely. Toto se týkalo předních českých tištěných médií a i televizních pořadů. Tím došlo k neodčinitelné újmě na dobrém jménu žalobkyně jako veřejně známé osoby. Trestní stíhání, byť pravomocně skončené zprošťujícím rozsudkem, totiž nebude v souvislosti s nedostatečným respektem laické veřejnosti a zástupců médií k zásadě presumpce neviny, navždy se jménem žalobkyně ve věci veřejného prostoru spojeno, v očích nemalé části veřejnosti bude žalobkyně vinna bez ohledu na to, jak a proč rozhodl odvolací soud. Zahájení a vedení trestního stíhání se velmi negativním způsobem podepsalo taktéž na zdravotním stavu žalobkyně, žalobkyně trpěla velkým stresem, silnými bolestmi hlavy, vyčerpaností, nechutenstvím, úbytkem na váze, celkovou apatií, jakož i silnými pocity beznaděje. Žalobkyně v důsledku negativních dopadů trestního stíhání dlouhodobě užívá léky, zejména antidepresiva. V důsledku celkového stresu několikrát zkolabovala, poprvé v prosinci roku 2013 při cestě letadlem, musela být léčena i ambulantně, všechna lékařská vyšetření přitom potvrdila, že všechny tyto uvedené zdravotní komplikace jsou důsledkem dlouhodobého stresu vyvolaného trestním stíháním žalobkyně. Žalobkyně také v důsledku popsaného zacházení ze strany orgánů činných v trestním řízení pociťuje strach z jakéhokoliv kontaktu s policií či justicí, jakož i z míst, kde probíhaly úkony trestního stíhání. Žalobkyně například v souvislosti s pracovními cestami na pobočky ERÚ v [obec] pociťovala zvýšené pocity strachu a ohrožení. Toto způsobilo rodinné komplikace, velmi ji trápila skutečnost, že její dlouhotrvající trestní stíhání komplikuje život rovněž jejím blízkým a přátelům, dávala si toto za vinu, byť o své trestněprávní nevině byla od počátku přesvědčena. Trestní stíhání žalobkyně nejhůře nesla její nejbližší rodina, matka, dvě sestry. Vztahy v rodině se v důsledku trestního stíhání citelně zhoršily. Výrazně se také zhoršil zdravotní stav matky žalobkyně, zhoršily se problémy se srdcem a rozvinula se rychle Alzheimerova choroba, v důsledku které je trvale odkázána na péči druhých a mnohdy ani nepoznává své blízké. Stejně tak i sestra [jméno], která je v invalidním důchodu, pociťovala kvůli stresové situaci zhoršení svého zdravotního stavu. Taktéž sestra [jméno] si v důsledku stresu způsobeném trestním stíháním žalobkyně prošla nervovým kolapsem, který jí na dlouhou dobu znemožnil pracovat. Rovněž se kvůli prožitému stresu dlouhodobě léčí na psychiatrii, kde byla dlouhodobě hospitalizována. V důsledku trestního stíhání se od žalobkyně odvrátilo nezanedbatelné množství jejích přátel, známých a kolegů, také vztahy se synem v důsledku trestního stíhání se zhoršily, syn žalobkyně se dodnes straní. V důsledku trestního stíhání své matky trpěl zdravotními komplikacemi způsobenými stresem. Z hlediska pracovně ekonomického lze uvést, že trestní stíhání poškodilo dobrou pověst žalobkyně jako vysoce postavené úřednice, která díky své práci pro občany této země se stala veřejně známou osobností, toto poškození pověsti žalobkyně, i když v průběhu trestního stíhání platí presumpce neviny, když byla v konečném důsledku pravomocně zproštěna obžaloby, trvá doposud a je nezvratné. Skutečnost, že byla trestně stíhána, negativně ovlivnilo její kandidaturu v rámci voleb do Senátu Parlamentu České republiky v roce 2016, neboť hlavním tématem, jež rezonovalo v médiích v souvislosti s její kandidaturou, byla informace o jejím nepravomocném odsouzení za trestný čin, jehož se nedopustila. Žalobkyně sice získala více než 12 % hlasů v senátním obvodu [okres], kde kandidovala, avšak do druhého kola nepostoupila. Stačilo jí získat pouhých 3,29 % hlasů navíc. Celkem 971 hlasů. Rovněž byla poškozena její pověst mezi spolupracovníky v ERÚ, neboť její trestní stíhání bezprostředně souviselo s výkonem její funkce předsedkyně ERÚ. Z tohoto důvodu žalobkyně se mnohdy stranila kontaktu se svými kolegy, nebyl-li tento nezbytně nutný. Informace vnímali i kolegové ze zahraničí. Snažila se situaci vysvětlit. Její důvěra ve fungování instituce byla zatčením a trestním stíháním jejích podřízených i chováním dalších představitelů ERÚ narušené. Žalobkyně se pokoušela najít uplatnění jinde, nicméně její trestní stíhání bylo