18 C 168/2020 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 540 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný coby přihlášený poplatník televizního poplatku nedostál své zákonné poplatkové povinnosti (dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích) v období od dubna 2019 do září 2019. Výše nezaplacených poplatků činila celkem 540 Kč, přičemž žalobkyně se dále domáhala po žalovaném také zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové výši 55,13 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 1.126 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně v žalobě, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř., v dané lhůtě nevyjádřila), soud postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10.000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o.s.ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Z Potvrzení o přihlášení poplatníka ze dne 8.7.2020 a Potvrzení České pošty o správnosti údajů na přihlášce poplatníka, má soud prokázáno, že žalovaný měl přihlášen televizní přijímač od dubna 1990. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaných úroků z prodlení vyplývá, že žalovaný neuhradil předepsané poplatky splatné vždy 16. dne měsíce v období duben 2019 – září 2019. Předžalobní upomínkou ze dne 7.12.2019 bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“). Podle § 5 odst. 1 zákona poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Podle § 6 zákona měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný měl přihlášen televizní přijímač a z tohoto důvodu byl dle shora uvedených zákonných ustanovení povinen platit televizní poplatek v zákonné výši 135 Kč měsíčně, tuto svou povinnost však v období od dubna 2019 do září 2019 nesplnil. Vzhledem k uvedenému soud shledal žalobu důvodnou. Soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který žalobkyně kapitalizovala na částku 55,13 Kč Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 úkony á 100 Kč (podání žaloby a výzvu k plnění). Celkem tak soud na náhradě nákladů žalobkyni přiznal částku 600 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů na odměnu za zastupování advokátem, neboť se v tomto případě nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 (dostupného na nalus.usoud.cz), je třeba na žalobkyni v daném případě klást nároky obdobné jako na orgány státní moci. Ve výše uvedené věci se jedná o spor o bagatelní částku, který není složitý právně ani skutkově, žalobkyně disponuje právním úsekem, a je tedy personálně vybavena pro řešení právních sporů. Jak uzavřel Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15.12.2011, sp. zn. I. ÚS 195/11 (dostupném na nalus.usoud.cz), pokud si žalobkyně zvolila možnost být v tomto sporu zastoupena advokátem, což je její právo, nelze za této situace na žalovaném spravedlivě žádat, aby žalobkyni plně hradil náklady řízení takto vzniklé. Proto soud přiznal žalobkyni pouze právo na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka a nikoliv odměnu za zastupování advokátem.