26 C 37/2020-59 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 628 577 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody (277 877 Kč) a nemajetkové újmy (350 700 Kč) způsobené nezákonným trestním stíháním. 2. Žalovaná uvedla, že nároku ve stanovisku ze dne [datum] vyhověla co do požadavku na náhradu škody ve výši 233 383,86 Kč a co do požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 42 350 Kč a žalobci tyto částky vyplatila. 3. V podání ze dne 2. 7. 2020 vzal žalobce žalobu zpět s tím, že se nyní domáhá zaplacení úroků z prodlení z částky 275 733,86 Kč. 4. Mezi účastníky není sporné, že nárok byl předběžně uplatněn u žalované dne 12. 8. 2019 a že dne 17. 4. 2020 vydala stanovisko, dle kterého žalobkyni vyplatila dne 21. 4. 2020 částku 275 733,86 Kč. 5. Soud věc rozhodl dle § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, neboť pře je objasněna listinnými důkazy a účastníci s tímto postupem souhlasili. 6. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 7. Prodlení žalované nastalo dnem následujícím po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému uplatnění nároku u příslušného úřadu. V konkrétním případě byl nárok uplatněn dne 12. 8. 2019, posledním dnem šestiměsíční lhůty pro vyřízení nároku bylo dne 12. 2. 2020, a proto se žalovaná dostala do prodlení dne 13. 2. 2020, od kterého má žalobkyně nárok na úroky z prodlení. Soud proto v rozsahu zpětvzetí řízení dle § 96 odst. 2 věta první o.s.ř. zastavil a žalované uložil zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 275 733,86 Kč od 13. 2. 2020 do 21. 4. 2020, kdy žalovaná žalobci dlužnou částku zaplatila. 8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce vzal pro chování žalované (úhrada) převážně důvodný návrh zpět. Soud přitom zohlednil, že žalovaná plnila až po uplynutí 6 měsíční lhůty k předběžnému projednání žaloby. Žaloba tedy byla podána důvodně. Vzhledem k tomu, že žalobce byl úspěšný co do částky 283 383,86 Kč (náhrada škody 233 383,86 Kč a 50 000 Kč náhrada nemajetkové újmy) a žalovaná byla úspěšná v části 44 493,14 Kč, je třeba náklady řízení žalobce za použití ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. poměrně rozdělit. Odečet neúspěchu od úspěchu činí 72,86 %, žalobci tedy na nákladech řízení přísluší právě 72,86 % z částky jeho celkových nákladů, které jsou v daném případě představovány částí zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, částkou odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. á 9 620 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zpětvzetí), paušální částkou náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a zpětvzetí) a náhradu DPH. Celková výše nákladů tak činí 27 693,79 Kč (38 009,60 Kč x 0, 7286). 9. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku rozhodl soud dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.