22 C 239/2017-895 — Obvodní soud pro Prahu 2

<b>I. Předmět a průběh řízení</b> 1. Žalobce se v řízení domáhá: a) přiměřeného zadostiučinění ve výši 300 000 Kč za nezákonné trestní stíhání vedené u [název soudu], [anonymizováno 5 slov] [rok], které bylo pro žalobce psychicky náročné, opět propadl alkoholu, rodinu, přátele i podnikání a dostal se do dluhové pasti; a dále b) ušlého zisku ze zmařeného podnikání žalobce ve výši 4 556 000 Kč, neboť žalobce plánoval založit realitní kancelář – franšízu [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“). Zahájené trestní stíhání bylo v důsledku změny obchodních podmínek [právnická osoba] překážkou založení franšízy. Ušlý zisk je vyčíslen jako zisk průměrné okresní franšízy [anonymizováno] po jednom roce podnikání. 2. Žalovaná nároky žalobce neuznala. Žalované se přiměřenému zadostiučinění ad a) bránila námitkou promlčení a dobrými mravy. Jednání žalobce sice nenaplnilo znaky trestného činu, ale bylo shledáno trestními soudy jako nemravné. Odebrání zbrojního průkazu nemohlo žalobci způsobit újmu. Žalobce svou újmu také dostatečně konkrétně netvrdil a neprokázal. Újmu žalobci způsobovala závislost na alkoholu, kterou trpěl již před zahájením trestního stíhání. Trestní řízení žalobce protahoval. Žalobce byl v jiném trestním řízení pravomocně odsouzen. Žalovaná se ušlému zisku ad b) bránila tím, že nebyla prokázána příčinná souvislost ušlého zisku z podnikání a trestním stíháním. Výpočet průměrné okresní franšízy nemůže sloužit pro určení výše ušlého zisku. Žalobce začal podnikat po zahájení trestního stíhání. Konečně žalovaná namítala, že žalobce požaduje úrok z prodlení nesprávně. 3. Prvním rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl pravomocně zamítnut nárok žalobce na náhradu ušlé mzdy ve výši 993 997 Kč, zamítnut nárok žalobce na další zadostiučinění za nemajetkovou újmy způsobenou nezákonnou vazbou ve výši 212 000 Kč k již vyplacené částce 106 000 Kč a přiznán nárok na cestovné ve výši 12 586,64 Kč, to vše v důsledku nezákonného stíhání. Soud prvního stupně uzavřel, že zásahy v důsledku nezákonného trestního stíhání jsou nepatrné v porovnání s jednáním, kterého se žalobce dopustil o své vůli (fyzické napadání manželky, nezřízené pití alkoholu, nemravné půjčky či trestná činnost při čerpání půjček vlastních). Jednání žalobce neneslo znaky trestného činu, ale lze je hodnotit jako nemravné, a proto mu nenáleží zadostiučinění v peněžité podobě. Nezákonné trestní stíhání zkomplikovalo pracovní uplatnění žalobce pouze hypoteticky. Ušlý zisk z podnikání je pouze domýšlený záměr a dopady trestního stíhání se v zásadě kryjí se zásahy za nezákonné omezení svobody, za které již byl žalovanou dostatečně odškodněn. 4. Rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] co do nároků na přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím a ušlého zisku za zmařené podnikání ve výši 4 556 000 Kč s příslušenstvím z důvodu nezákonného trestního stíhání. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby doplnil dokazování o navržené důkazy, provedl srovnání s obdobnými případy nemajetkové újmy a poučil žalobce dle § 118a o. s. ř. k ušlému zisku. <b>II. Sporné a nesporné skutečnosti</b> 5. Mezi účastníky bylo nesporné vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání pro podvod ze dne 30. 10. 2011 se zproštěním žalobce. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce předběžně uplatnil své nároky dne 9. 5. 2017 u žalované. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda žalobci ušel zisk ze zmařeného podnikání v důsledku nezákonného trestního stíhání s případnou výší ušlého zisku. Pokud jde o otázku zadostiučinění za nezákonné stíhání, bylo zásadně sporné, zda popisovanou újmu žalobce skutečně vyvolalo nezákonné trestní stíhání, a zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích. <b>III. Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení</b> 6. Z trestního spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že dne 30. 10. 2011 byl žalobce obviněn z podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, proti kterému se bránil stížností. Dne 28. 6. 2012 byl žalobce obviněn též z lichvy podle § 218 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku, neboť si měl nechat slíbit plnění v hrubém nepoměru k poskytnutým půjčkám, které jistil zajišťovacími převody nemovitostí. Příkladmo lze uvést, že žalobci bylo kladeno za vinu, že manželům [příjmení] měl přenechat půjčku 250 000 Kč za 100 000 Kč provize, úrokem 35 000 Kč se splatností v 8 měsíčních splátkách do 2. 5. 2011. Prvních 7 splátek platili manželé úroky po 5 000 Kč a poslední splátka činila 350 000 Kč. Nezaplacením jedné splátky se stal splatným celý dluh. Byl současně sjednán zajišťovací převod jejich domu v ceně 420 000 Kč, kde měli bydliště a vystavena směnka na 1 000 000 Kč, sjednána působnost rozhodce bez ústního jednání. Ve smlouvě byly sjednány smluvní pokuty jednorázově 150 000 Kč za prodlení při splácení a ve výši 0,25 % denně od data, kdy se zajišťovací převod stal trvalý do data prodání nemovitosti. Manželé nezaplatili poslední splátku a žádali posunutí termínu splatnosti, čemuž žalobce nevyhověl. Obdobně si měl žalobce počínat i u dalších poškozených, kterým společně s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] přivodili stav těžké nouze (poškození [anonymizováno], [příjmení], manželé [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], ve dvou případech využil zajištění i směnkou). Žalobce dne 3. 7. 2012 odmítl vypovídat. Z protokolu o výpovědi [jméno] [příjmení], která spolupracovala s žalobcem, soud zjistil, že cílem žalobcova podnikání bylo získat od dlužníků nemovitost. Dne 9. 7. 2012 podal žalobce stížnost, která byla zamítnuta jako nedůvodná. Dne 14. 1. 2013 se žalobce omluvil ze svého výslechu naplánovaného na den 14. 1. 2013 z důvodu nemoci, opětovně pak z výslechu ze dne 4. 2. 2013 a 20. 3. 2013. Zástupkyně žalobce sdělila, že výslech bude možné realizovat v květnu 2013. Dne 15. 5. 2013 proběhl výslech žalobce, který uvedl, že se léčí se závislostí na alkoholu, v minulosti a v současnosti docházel na psychiatrii. Žalobce se cítil zdráv a schopen výslechu. Zodpovídal otázky vyšetřovatele, vypovídal k okolnostem poskytnutí půjček a uvedl, že mu šlo o efektivní vymožení pohledávek. Pokud by měl peníze, stáhl by žalobu na směnku nebo by vrátil dům. Policie zajistila velké množství listin týkající se podnikání a smluvních vztahů žalobce, vyslechla velké množství poškozených a spolupracujících subjektů žalobce. Vyžádala odborná vyjádření z oboru ekonomika, součinnost bank, soudů i soudních exekutorů. Žalobce byl v té době bezúhonný. Dne 6. 6. 2013 žalobce prostudoval trestní spis. Dne 28. 6. 2013 byl podán návrh na podání obžaloby, která byla podána k soudu dne 31. 7. 2013. Žalobce byl obžalován společně s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které měly žalobci pomáhat. Popis skutku byl v zásadě shodný jako při zahájení trestního stíhání. Dne 13. 9. 2013 soud nařídil hlavní líčení na den 13. 11. 2013 s předvoláním 16 svědků. Jednání bylo odročeno, neboť se obžalované [příjmení], která se zdržovala v zahraničí, nepodařilo doručit obsílku. Dne 28. 1. 2014 se hlavní líčení opětovně odročeno z důvodu zdravotního stavu obžalované [příjmení], které dne 20. 1. 2014 zemřel manžel. Dne 31. 3. 2014 obžalovaný vypovídal u hlavního líčení, kde uvedl, že měl trend dávat krátkodobé půjčky se zástavou nemovitostí. Zajišťovací převod zvolil proto, že mohl nemovitosti prodat. Následně přešel k dvojímu zajištění i směnkou. Majetkové, rodinné, sociální a další poměry klientů žalobce nezajímaly, zajímal se o to, zda dlužníci mají zajištění nemovitostí. Smlouvy předem klientům neposílal. Dne 28. 5. 2014 mělo být konáno další hlavní líčení, které muselo být odročeno, neboť se právní zástupkyni žalobce porouchalo vozidlo na cestě k soudu. Dne 29. 7. 2014 se žalobce bez omluvy nedostavil k soudu, soud jednal v jeho nepřítomnosti a vyslechl svědky. Hlavní líčení bylo odročeno na 24. 9. 2014 s výslechem svědků, tohoto jednání se žalobce účastnil, bylo odročeno na den 19. 11. 2014 s předvoláním velkého množství svědků. Jednání bylo ze zdravotních důvodů žalobce sdělené v den hlavního líčení odročeno. Další hlavní líčení bylo nařízeno na den 3. 2. 2015. Žalobce byl prostřednictvím své právní zástupkyně varován, že v případě, že by zmařil další jednání, bude na něj vydán příkaz k zatčení. Dne 2. 2. 2015 se nepodařilo doručit obžalovanému prostřednictvím policie předvolání k hlavnímu líčení. Soudce vyrozuměl obhájkyni žalobce, že se nedaří žalobce kontaktovat, a že na něj může být vydán příkaz k zatčení. Na jednání dne 8. 4. 2015 v 12:45 hod. se obžalovaný nedostavil. Hlavní líčení proběhlo v nepřítomnosti žalobce s výslechem svědků. Dne 22. 4. 2015 soud vydal na žalobce příkaz k zatčení, neboť obžalovaný se bez omluvy nedostavil k soudu a svým přístupem maří jednání soudu a nepříznivě ovlivňuje délku trestního řízení. Žalobce byl zadržen dne