26 C 116/2020-61 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobce se po žalované domáhá náhrady nákladů za obhajobu v trestní řízení ve výši 103 075 Kč, dále pak náhrady škody v podobě poplatků za zablokované bankovní účty částkou 17 939,16 Kč, náhrady za jízdné k procesnímu soudu částkou 8 550 Kč, náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní řízení ve výši 250 000 Kč a konečně odškodnění za průtahy v trestní řízení částkou 100 000 Kč. Žalovaná žalobci přiznala 100 292,06 Kč jako náhradu obhajoby, nárok na náhradu za zablokované bankovní účty žalovaná neuznala, na náhradě na jízdné žalovaná přiznala žalobci částku 2 916,01 Kč, jako odškodné za nezákonné trestní stíhání žalovaná vyslovila omluvu a jako odškodné za nepřiměřenou délku trestní stíhání žalovaná žalobci přiznala žalobci částku 53 438 Kč. Žalobce vzal následně žalobu zpět s tím, že požaduje zákonné úroky z prodlení z částky 156 646,07 Kč (částky, kterou mu žalovaná vyplatila). Mezi účastníky není sporné, že nárok byl předběžně uplatněn u žalované dne 18. 9. 2019 a že žalovaná nárok předběžně vyřídila dne 26. 10. 2020. Soud věc rozhodl dle § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, neboť pře je objasněna listinnými důkazy a účastníci s tímto postupem souhlasili. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestní, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Prodlení žalované nastalo dnem následujícím po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému uplatnění nároku u příslušného úřadu. V konkrétním případě byl nárok uplatněn dne 18. 9. 2019, posledním dnem šestiměsíční lhůty pro vyřízení nároku bylo dne 18. 3. 2020, a proto se žalovaná dostala do prodlení dne 19. 3. 2020, od kterého má žalobce nárok na úroky z prodlení. Soud proto v rozsahu zpětvzetí řízení dle § 96 odst. 2 věta první o.s.ř. zastavil a žalované uložil zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 156 646,07 Kč od 19. 3. 2020 do 26. 10. 2020, kdy žalovaná žalobci dlužnou částku zaplatila. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce vzal pro chování žalované (úhrada) důvodný návrh zpět. Soud vycházel z tarifní hodnoty věci ve výši 229 564,16 Kč (103 075 + 17 939,16 + 8 550 + 50 000 + 50 000). Žalobce byl úspěšný v hodnotě 203 208,07 Kč (100 292,06 + 2 916,01 + 50 000 + 50 000) Kč a žalovaná byla úspěšná ve zbývající části, proto je třeba náklady řízení žalobce za použití ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. poměrně rozdělit. Odečet neúspěchu od úspěchu činí 77,04 %, žalobci tedy na nákladech řízení přísluší právě 77,04 % z částky jeho celkových nákladů, které jsou v daném případě představovány částí zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, částkou odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. á 9 220 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zpětvzetí), paušální částkou náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a zpětvzetí) a náhradu DPH. Celková výše nákladů tak činí 28 163,98 Kč (36 557,60 Kč x 0, 7704). O vrácení části zaplaceného soudního poplatku rozhodl soud dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.