26 C 195/2020-46 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se po žalované domáhá náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] a řízení vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť nárok je promlčen. 3. Z kopie žádosti o odškodnění vyplývá, že žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne 27. 4. 2020. 4. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 5. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. 6. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 7. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Podle § 35 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. 8. Při posouzení důvodnosti námitky promlčení žalovaného nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení a nepřiměřenou délkou řízení si soud vyžádal konečná rozhodnutí v řízeních vedených u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Z usnesení Krajského soudu v Plzni čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že řízení bylo skončeno smírem a pravomocně bylo ukončeno dne 16. 7. 2018. Z usnesení Krajského soudu v Plzni čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že řízení bylo zastaveno a pravomocně bylo ukončeno dne 28. 7.2018. 9. Právní moc konečného rozhodnutí je zároveň datum, ke kterému nejpozději byla újma žalobkyně završena, jinak datum, ke kterému nejpozději se o újmě dozvěděla. Vzhledem k tomu, že případ nemajetkové újmy je nárokem ryze osobnostním a v případě průtahů v řízení a neúměrně dlouhé doby řízení vzniká postupně a tato újma je přítomna již během samotného nepřiměřeně dlouhého řízení, je třeba chápat právní moc konečného rozhodnutí jako nejzazší okamžik, kdy se účastník o takové újmě dozvěděl a ode dne následujícího počíná běžet zákonná šestiměsíční lhůta k uplatnění nároku. 10. Řízení vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. [spisová značka] bylo pravomocně ukončeno dne 28. 7.2018, následující den začala běžet šestiměsíční promlčecí doba pro uplatnění nároku u soudu, posledním dnem lhůty pro uplatnění nároku bylo dne 29. 1. 2019. Řízení vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. [spisová značka] bylo pravomocně ukončeno dne 16. 7. 2018, následující den začala běžet šestiměsíční promlčecí doba pro uplatnění nároku u soudu, posledním dnem lhůty pro uplatnění nároku bylo dne 17. 1. 2019. Jestliže žalobkyně nárok u žalované uplatnila až dne 27. 4. 2020, učinila tak opožděně a soud s ohledem na námitku promlčení žalobu zamítl. 11. K námitce žalobkyně, že je třeba použít obecnou tříletou promlčecí lhůtu podle občanského zákoníku, lze uvést, že zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci je speciálním zákonem ve vztahu k občanskému zákoníku, který s ohledem na specifičnost skutkových podstat odpovědnosti státu obsahuje zvláštní úpravu promlčecích lhůt. Co se týká námitky žalobkyně, že žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, poukazuje soud na to, že taková námitka obecně v rozporu s dobrými mravy není. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30Cdo 4112/2010). Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30Cdo 2574/2010). Takové okolnosti soud v dané věci neshledal. Soud dále zdůrazňuje princip právní jistoty, doplněný zásadou vigilantibus iura (práva náležejí bdělým). Pokud tedy zákony stanoví konkrétní lhůtu pro uplatnění nároku, bylo by v rozporu s principem právní jistoty, aby tato lhůta byla v daném případě prolomena (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 2369/2011). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., když procesně úspěšné žalované náleží paušální náhrada za 1 úkon (podání vyjádření k žalobě) á 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015. Sb.