26 C 27/2021-47 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 30. ledna 2021 domáhá zaplacení částky 36 059,98 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 14. 3. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč s tím, že žalovaný bude tuto částku v pravidelných měsíčních splátkách po Kč 257 splácet v 72 splátkách, vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce. Mezi účastníky žalobkyně uvedla, na výslovnou žádost žalovaného byla sjednána doplňková služba„ PODPORA“ pro případ možnosti odkladu tří splátek, možnosti přerušení splátek, a to v případě onemocnění nebo ztráty zaměstnání. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud má prokázáno z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru, že žalovaný požádal 14. 3. 2019 žalobkyni o úvěr ve výši 10 000 Kč. Na základě této žádosti mu byla vyplacena částka 8 000 Kč na účet s tím, že 2 000 Kč bylo strženo na poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru. Dále byl sjednán úrok ve výši 23 % ročně a výše RPSN 38,64 % ročně. [příjmení] měla být splacena v 72 splátkách po 433 Kč, z toho 257 Kč splátka jistiny a úroku, 42 Kč inkasní služba, 30 Kč možnost odkladu splátek, 52 Kč možnost přerušení pro nemoc, 52 Kč možnost přerušení pro ztrátu zaměstnání a celková splatná částka v případě řádného splacení byla stanovena 20 597 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného pro období 1. 12. 2018 až 31. 12. 2018 má soud prokázáno, že příjmy činily 36 825,59 Kč a výdaje 35 636,18 Kč počáteční zůstatek 313,50 Kč a konečný 1 502,91 Kč s tím, že 12 755 Kč bylo blokováno pro účely exekuce. Z výpisu z účtu má soud prokázáno, že příjem ve výši 27 424 Kč bylo od [právnická osoba] Z výpisu z účtu ze dne 1. 1. 2019 až 31. 1. 2019 má soud prokázáno, že počáteční zůstatek 1 502,91 Kč, příjmy 122 037,46 Kč, výdaje 110 886,90 Kč, konečný zůstatek 12 657,47 Kč s tím, že 12 755 Kč je blokováno pro účely exekuce. S tím, že částka 112 531 Kč byla od [právnická osoba] Z výpisu z účtu žalovaného pro období 1. 2. 2019 až 28. 2. 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl ve výši 12 653,47 Kč a příjmy 21 231 Kč, výdaje 22 573,63 Kč, konečný zůstatek 11 310,84 Kč s tím, že od [obec] [anonymizováno] 6. 2. 2019 byla vyplacena částka 6 976 Kč a 12 755 Kč bylo zaplaceno za účelem exekuce. Výpis za období 1. března 2019 až 31. března 2019 chybí. 4. Z listiny nazvané zesplatnění úvěru má soud prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 36 108,20 Kč s rozpisem, že žalobce zaplatil 2 splátky ve výši 866 Kč, celkem tedy bylo uhrazeno na jistinu 132,39 Kč a úroky 382,08 Kč. Zbyla část jistiny 9 867,61 Kč, zbylá část úroku 8 138,56 Kč, zbylá část inkasní služby 2 940 Kč za podporu, odklad s placením 2 100 Kč, za nemoc 3 640 Kč, za ztrátu zaměstnání 3 640 Kč, náklady na upomínání 800 Kč, smluvní úrok a další poplatky. 5. Soud má prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě jeho žádosti částku 8 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 866 Kč při sjednávání úvěru žalobkyně k dispozici 3 výpisy z účtu žalovaného, ze kterých soud zjistil, že téměř veškeré příjmy, které na účet přišly, byly v ten samý měsíc čerpány, navíc žalovanému byla strhávána částka a blokována částka pro účely exekuce ve výši 12 755 Kč. Pouze jeden výpis z účtu vykazoval příjem, který uvedl žalovaný v žádosti, jako mzdu 27 424 Kč, a to v prosinci roku 2018, v lednu 2019 přišla od [obec] [anonymizováno] částka 112 531 Kč a v únoru 6 976 Kč s tím, že na obou účtech byla patrná exekuce žalovaného. Z těchto tří účtů je zřejmé, že žalobce utratil celou částku, která mu byla připsána na účet, žalobce měl v době, která měla být posuzována jako úvěr schopnost exekuční řízení a z výpisu z účtu je také patrné, že v tu dobu skončil pracovní poměr u [obec] spořitelny, čemuž odpovídají i výše zaslaných peněžních prostředků, kdy částka 112 537 Kč byla zřejmě odstupné za danou výpověď a další částka 6 976 Kč představovala doplatek mzdy. Toto se soud pouze domnívá, avšak tato skutečnost není stěžejním podkladem pro rozhodnutí zdejšího soudu. 6. Podle § 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 zák. č. 57/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského posoudí úvěru schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele, posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Soud po právní stránce posoudil věc následovně: mezi účastníky nevznikla splatně smlouva o spotřebitelském úvěru, neboť nebyly dodrženy postupy, podle výše uvedených zákonných ustanovení. Předně žalobkyně nedostatečně posoudila úvěry schopnost žalovaného. Přesto, že měla dostatek podkladů pro to, aby úvěry schopnost zjistila, nedostatečně na základě těchto předložených dokladů posoudila úvěry schopnost žalovaného. Již z předložených výpisů z účtu je patrné, že žalovaný veškeré své příjmy v ten samý měsíc utratí, nebyl schopen zaplatit ani předešlou půjčku, která musela být vymáhána exekučně, jedna exekuce skončila v únoru 2019 a v březnu 2019 již žalobkyně půjčila peněžní prostředky žalovanému, který již v té době zřejmě byl bez zaměstnání. Tento postup soud posuzuje za nesprávný, žalobkyně žalovanému úvěr poskytnout neměla. 8. Závěry zdejšího soudu podporuje také rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který uzavřel, že povinnost posouzení úvěru schopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení o úvěru schopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry, či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze tvrdit, že věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně je i klíčová povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, kterými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými), informacemi o jeho příjmech a výdajích. 9. Žalovaný podle názoru soudu předložil dostatek listinných důkazů a žalobkyně si opatřila i dostatek podkladů pro to, aby mohla úvěry schopnost žalovaného posoudit. Žalobkyně však nepostupovala s odbornou péčí, když na základě těchto všech podkladů poskytla žalovanému úvěr. Nedostála tak povinnostem, které jí ukládá § 9 zák. o spotřebitelském úvěru, tedy na smlouvu, která byla mezi účastníky sjednána, je třeba hledět jako na neplatnou. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] absolutní neplatnost právního úkonu nastupuje ze zákona a není odvislá od jednání subjektu obča