26 C 44/2021-56 — Obvodní soud pro Prahu 2

Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky vyplývající z neuhrazení televizních poplatků za období od října 2017 do ledna 2020. Žalovaná uvedla, že od 7. 3. 2014 má trvalé bydliště na adrese [adresa], kde je již přihlášen jako poplatník televizního poplatku pan [titul]. [jméno] [příjmení], se kterým žije ve společné domácnosti. Dle § 5 odst. 2 zákona č. 348/2005 by pak žalovaná televizní poplatek hradit neměla, protože bydlí ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez jednání. Na základě žalobkyní předložených listin učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná se dne 1. 3. 2006 přihlásila jako poplatník televizních poplatků, čímž jí vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek. Žalovaná se z evidence poplatníků televizního poplatku neodhlásila. Žalovaná neuhradila televizní poplatky za období od října 2017 do ledna 2020 ve výši 3 780 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaná v průběhu soudního řízení netvrdila ani neprokazovala, že dlužnou částku zaplatila. Žalovaná tím, že se přihlásila jako poplatník televizních poplatků do evidence České pošty, se stala poplatníkem televizních poplatků dle § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, čímž jí vznikla povinnost hradit televizní poplatky. Jestliže se žalovaná domnívala, že přestala mít povinnost platit televizní poplatek z důvodu odstěhování, bylo její povinností dle § 8 odst. 6 a 8 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se z evidence poplatníků televizního poplatku odhlásit. Do doby odhlášení tak žalovaná zůstává poplatníkem a svědčí jí zákonná povinnost hradit televizní poplatek. Soud proto žalobě vyhověl a žalované uložil zaplatit dlužnou částku včetně zákonných úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 699 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 780 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci a podání žaloby) a z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a.t. realizovaný po podání návrhu (podání vyjádření k odporu žalované) ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 900 Kč ve výši 399 Kč.