37 C 56/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že rozsudkem Městského soudu v Praze byla společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) uložena povinnost uhradit [právnická osoba], s. r. o., (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) jistinu v částce 250 219 Kč s 3,5 % úrokem z prodlení z částky 19 151 Kč od 21. 1. 2003 do zaplacení, s 3,5 % úrokem z prodlení z částky 231 068 Kč od 30. 5. 2003 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 45 420 Kč. Společnost [anonymizována dvě slova] uzavřela 1. 2. 2006 se žalobcem Smlouvu o postoupení pohledávky. Na základě níž tato společnost na žalobce postoupila pohledávku vůči [právnická osoba]. Žalobce tak vymáhal pohledávku přiznanou rozsudkem exekučně i v rámci insolvenčního řízení, avšak pohledávky se ukázaly jako nedobytné. Žalovaný je bývalý jednatel společnosti [příjmení], proto se žalobce domáhal u soudu, aby stanovil povinnost žalovaného ručit za dluh této společnosti. Vyhověno mu bylo rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 27. 4. 2021 a vykonatelný byl od 1. 5. 2021. Žalobce tak následně s ohledem na vykonatelný rozsudek žalovaného vyzval ke splnění dluhu výzvou ze dne 21. 5. 2021, která mu byla doručena 25. 5. 2001. Přesto žalovaný ničeho ani částečně žalobci neuhradil. 2. Žalovaný nárok neuznal s tím, že se snažil žalobce kontaktovat a navrhl smírné řešení sporu. Žalovaný zpochybnil rozsudek, kterým byla uložena povinnost [právnická osoba], když byl vydán rozsudek pro uznání. Otázkou, zda při řádném projednání původní žaloby by bylo nároku vůbec či ve větší části vyhověno. Dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2016 žalobce nabyl pohledávku za celkovou cenu 125 000 Kč, tuto se zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, podpisy úředně ověřeny byly až na smlouvě dne 11. 3. 2016. Žalobce pak ani nedoložil, že cena postoupené pohledávky byla plně zaplacena. Výše žalované částky dle žalobce není přehledná, když je žádána celková hodnota pohledávky ve výši 45 420 Kč a později byla uvedena částka 250 129 Kč. Nesouhlasí s odměnou za úkon právní služby v částce 9 500 Kč. Později žalovaný uvedl, že navrhl, aby případně byla přiznána část částky k zaplacení v krátké době a část částky v pravidelných splátkách s ohledem na jeho majetkovou situaci, kterou však nijak nedoložil. 3. Žalovaný se z jednání nařízeného na 11. 11. 2021 omluvil, proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti: Společnosti [anonymizováno] byla uložena rozsudkem Městského soudu v Praze povinnost zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 250 219 Kč s 3,5 % úrokem z prodlení z částky 19 151 Kč od 21. 1. 2003 do zaplacení a 3,5 % úrokem z prodlení z částky 231 068 Kč od 30. 5. 2003 do zaplacení a zároveň náklady řízení ve výši 45 420. Kč. Rozsudek nabyl právní moc 14. 12. 2005 (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Následně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2021 bylo rozhodnuto, že žalovaný - [celé jméno žalovaného] ručí za splnění povinnosti [právnická osoba] uhradit žalobci- [celé jméno žalobce] částku 250 219 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 45 420 Kč. Rozsudek nabyl právní moci 27. 4. 2021 a vykonatelnosti dnem 1. 5. 2021. Soud vycházel při svém rozhodnutí z prokázaného skutkového stavu, že žalovaný byl od 11. 10. 2000 do 17. 8. 2019 jediným jednatelem [právnická osoba]. Na žalobce [celé jméno žalobce] byla postoupena pohledávka [právnická osoba] za [právnická osoba] z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] včetně veškerého příslušenství a dalších práv s nimi spojených na žalobce. Žalobce vedl exekuční řízení k vymožení pohledávky za [právnická osoba] z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podal insolvenční návrh proti [právnická osoba]. Dne 28. 12. 2016 bylo rozhodnuto o prohlášení konkurzu na [právnická osoba]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2018 byl zrušen konkurz na majetek [právnická osoba] a tato následně byla vymazána z obchodního rejstříku. Exekuce byla zastavena z důvodu vymazání povinného z obchodního rejstříku. O nákladech exekučního řízení nebylo usnesením o zastavení exekuce rozhodováno, neboť nebylo možno přičítat zavinění zastavení exekuce žádnému z účastníků. Žalovaný [celé jméno žalovaného] byl od 11. 10. 2000 do 17. 8. 2019 jediným jednatelem [právnická osoba], žalobce jako věřitel dlužníka byl aktivně legitimován k předmětné žalobě. Žalovaný pak jako jednatel společnosti nejednal s péčí řádného hospodáře. A jako sankce za porušení péče řádného hospodáře založil soud pak ručení žalovaného za pohledávku z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve smyslu § 68 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech, ve znění do 31. 12. 2020 (dále jen„ z. o. k.“) (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou k zaplacení dlužné částky s ohledem na jeho ručitelský závazek ve smyslu § 68 z. o. k., tato výzva byla doručena žalovanému 25. 5. 2021 a žalovaný dlužnou částku nezaplatil (prokázáno před žalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2021 spolu s podacím lístkem z téhož dne a s dokladem o sledování zásilky prostřednictvím Pošta on line). Žalovaný dlužnou částku nezaplatil (nesporná skutečnost). 5. Na základě zjištěného skutkového stavu má soud za prokázané, že byl založen konstitutivně ručitelský závazek žalovaného ve smyslu § 68 odst. 1 z. o. k. za pohledávku žalobce vůči [právnická osoba] v nyní požadované částce, a žalovaný, ač vyzván žalobcem, svůj ručitelský závazek nesplnil. Proto má žalobce právo na zaplacení dlužné částky v požadované výši, na kterou se vztahovalo ručení, jakož i úroků z prodlení z částky 45 420 Kč ode dne následujícího po splatnosti, tj. ode dne 18. 12. 2005 ve smyslu § 517 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění platného a účinného do 31. 12. 2013 ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 (výrok I). Námitky žalovaného ve vztahu k aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby a zpochybnění samotného závazku bez bližší argumentace jsou liché za situace, že ručení žalovaného ve vztahu k určené pohledávce žalobce v řízení bylo založeno rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a tím prokázána jeho aktivní legitimace a nárok samotný. 6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na úspěch ve sporu žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady žalobce jsou v daném případě představovány zaplaceným soudním poplatkem za žalobu v částce 11 822 Kč a náklady právního zastoupení žalobce dle § 7 bod 6 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za 3 úkony po 9 500 Kč za úkon- převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), sepis žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání dne 11. 11. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), za ½ úkonu v částce 4 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h) AT), spolu s paušální náhradou ve výši 300 Kč dle § 13 AT za každý z těchto 4 úkonů, a 21% DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 14a AT Celkem tak náklady dosáhly částky 53 506,50 Kč (výrok II rozsudku). 7. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal soud důvod. Žalovaný ani netvrdil, natož prokázal, relevantní skutečnosti odůvodňující delší lhůtu k plnění závazku a tím, že se nedostavil k soudu na jednání, nemohl být v tomto směru ze strany soudu poučen. Nelze pak odhlédnout od skutečnosti, že s ohledem na podání žaloby v červnu 2021 (potažmo vznik závazku žalobce již v květnu 2021) a rozhodnutí soudu v listopadu 2021, žalovaný měl možnost alespoň částečně svůj dluh začít uhrazovat, což ani neučinil a nelze tak klást k tíži žalobce osobní situaci žalovaného, navíc když tato není nijak prokázána. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř..