47 C 169/2020-74 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 24. 10. 2020 domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 1 157 156 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody ve výši 971 156 Kč představující ušlý zisk žalobce, náhrady škody ve výši 86 000 Kč představující náklady kárného řízení a konečně zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, jež měly být žalobci způsobeny v souvislosti s řízením vedeným u České advokátní komory (dále jen„ ČAK“) pod sp. zn. K 48/2018 (dále jen„ kárné řízení“) vydáním nezákonného rozhodnutí. Uvedl, že ke dni podání žaloby je advokátem s pozastaveným výkonem advokacie, zapsaným v seznamu advokátů vedeném ČAK pod ev. Č. [číslo]. Dne 30. 5. 2018 byla proti žalobci podána ministrem spravedlnosti podána kárná žaloba, žalobce byl však rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK sp. zn. K 48/2018 z 13. 5. 2019 kárné žaloby v celém rozsahu zproštěn. Uvedené rozhodnutí nabylo dne 24. 10. 2019 právní moci. V důsledku kárného řízení vznikla žalobci jak majetková, tak nemajetková újma, za kterou podle jeho názoru odpovídá stát, a to obdobně jakoby šlo o nezákonně zahájené a vedené trestní stíhání. Zdůraznil, že podáním žaloby bylo vůči němu zahájeno kárné řízení, aniž by byla dána ČAK možnost předběžně posoudit důvodnost údajného advokátova kárného provinění. Odpovědnostním titulem je dle žalobce kárná žaloba, na níž je nutné nahlížet optikou sdělení obvinění podle trestního řádu účinného do 31. 12. 1998, kdy se trestní řízení nezahajovalo vydáním rozhodnutím, ale toliko procesním úkonem – opatřením orgánu veřejné moci. Závěrem uvedl, že ze strany kárného žalobce se jednalo o zjevně bezdůvodný postup, jehož cílem bylo žalobce poškodit, když ministr spravedlnosti neadekvátně navrhoval uložit nejpřísnější kárné opatření, jakým je vyškrtnutí ze seznamu advokátů a celá kauza byla hojně medializována. 2. Žalovaná ve svém podání z 3. 2. 2021 uvedla, že že u ní žalobce dne 24. 4. 2020 uplatnil svůj nárok na náhradu škody a přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 1 157 156 Kč, a to z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým měla být kárná žaloba podaná dne 30. 5. 2018 ministrem spravedlnosti jakožto kárným žalobcem. K předběžnému projednání nároku žalobce došlo dne 26. 11. 2020 s tím, že žalovaná nárok žalobce neuznala, a to pro absenci odpovědnostního titulu státu za škodu. 3. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav: 4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 24. 4. 2020 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z 24. 4. 2020; potvrzení žalované z 26. 11. 2020). 5. Při jednání dne 30. 6. 2021 účastníci učinili nesporným průběh kárného řízení vedeného proti žalobci s tím, že ministr spravedlnosti jakožto kárný žalobce podal na žalobce dne 30. 5. 2018 kárnou žalobu. Kárný senát kárné komise České advokátní komory následně věc projednal a dne 13. 5. 2019 vydal kárné rozhodnutí, kterým žalobce zprostil kárné žaloby, a to z důvodů uvedených v § 23 písm. a), c) kárného řádu (vyhlášky č. 244/1996 Sb.). Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne 24. 10. 2019. 6. Výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci, a proto soud pro nadbytečnost ostatní žalobcem navrhované důkazy pro nadbytečnost zamítl. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/ 1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 9. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 10. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. 12. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 24. 4. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným. K újmě žalobce mělo dojít při výkonu veřejné moci. OdpŠk je speciální úprava k občanskému zákoníku (srovnej nález Ústavního soudu z 2. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3076/20), tudíž soud odpovědnost žalované posuzoval ve světle výše uvedených ustanovení OdpŠK. 13. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle OdpŠk je založena při současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána. 14. Soud se zaměřil na splnění první podmínky (nezákonného rozhodnutí) a shledal, že v napadeném řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk. Žalobce spatřuje nezákonné rozhodnutí v kárné žalobě ministra spravedlnosti podané dne 30. 5. 2018, jíž byl později rozhodnutím kárného senátu v celém rozsahu zproštěn. Nicméně nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk je jen takové rozhodnutí, jež nabyde právní moci a je pro nezákonnost zrušeno. S přihlédnutím k uvedenému proto nelze kárnou žalobu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk považovat za předběžně vykonatelné rozhodnutí, tj. nezákonné rozhodnutí a tudíž z něj nelze nárokovat odpovědnost státu za škodu. Názor žalobce, že je zapotřebí na kárnou žalobu pohlížet obdobným způsobem, jakoby šlo o sdělení obvinění dle trestního řádu účinného do 31. 12. 1998, je absurdní. Kárná žaloba byla proti žalobci podána v roce 2018 a soud se tedy musí řídit v té době platnou a účinnou úpravou. 15. Nad rámec výše uvedenou soud doplňuje, že již v nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 3638/15 je konstatováno, že:„ Českou advokátní komoru (jednající prostřednictvím kárného orgánu) nelze považovat za vykonavatele státní moci, resp. za právnickou nebo fyzickou osobu vykonávající státní správu, která jí byla svěřena zákonem nebo na základě smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Při výkonu kárné pravomoci Česká advokátní komora nevykonává státní správu, neboť jí nebyla zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ani jiným právním předpisem svěřena. Vzhledem k tomu, že kárné řízení vedené Českou advokátní komorou představuje výkon decentralizované veřejné správy (profesní samosprávy), odpovědnost za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. zákona nelze uplatňovat, neboť ji tento zákon neupravuje.“ Tzn. byl-li žalobce zproštěn rozhodnutím ČAK, nejedná se o rozhodnutí orgánu veřejné moci a žalovanou nelze činit odpovědnou ani z důsledků tohoto rozhodnutí. Na uvedeném ničeho nemění i žalobcem odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ĆR sp. zn. 25 Cdo 1487/2001, neboť i v něm se Nejvyšší soud neztotožnil s názorem žalobce, že kárné řízení vedené vůči advokátovi podle zákona o advokacii, je sto založit odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle OdpŠk. <b>16. Soud tedy žalobu pro absenci základního předpokladu pro odpovědnost státu za škodu (existence nezákonného rozhodnutí, tedy pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem) zamítl.</b> 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalov