11 C 126/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou došlou zdejšímu soudu dne 19. 7. 2022 domáhal na žalované zaplacení částky 4 320 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených televizních poplatků. 2. Žalobce uvedl, že žalovaná jako držitel televizního přijímače se dne 31. 8. 2016 přihlásila do příslušné evidence poplatníků televizního poplatku. Žalovaná pak nezaplatila měsíční televizní poplatek ve výši 135 Kč splatný vždy nejpozději do 15. dne příslušného měsíce za měsíce červenec 2019 až únor 2022 Celkem tak dluží žalobci na těchto poplatcích částku 4 320 Kč. Žalovaná na tuto částku ani přes výzvu žalobce ničeho neuhradila, a proto se žalobce obrátil se svým nárokem na soud, přičemž požadoval uhrazení dlužné jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení, který žalobce vyčíslil za období od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou do dne 19. 7. 2022 na částku 690,77 Kč a dále náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč dle Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 22. 4. 2022, uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba], uložené v registru smluv pod ID smlouvy [číslo]. 3. Žalovaná se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřila. 4. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence od měsíce srpna 2016. Žalovaná však za období měsíců červenec 2019 až únor 2022 neplatila televizní poplatky, a přestože byla k jejich zaplacení vyzývána předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2022, odeslanou dne 1. 4. 2022, své povinnosti nedostála. Rámcovou dohodou ze dne 29. 4. 2022 sjednali žalobce a společnost [právnická osoba] poskytování služeb uvedenou společností žalobci, spočívajících mj. v tisku a rozesílání upomínek, přičemž cena za tisk a rozeslání upomínky doporučenou zásilkou s dodejkou byla sjednána na 62 Kč Dohoda byla účinná ode dne jejího uveřejnění podle zákona o registru smluv, k čemuž došlo dne 3. 5. 2022. 7. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů. 8. Žalované, jako vlastníku televizního přijímače, vznikla zákonná povinnost k platbě televizních poplatků dle § 3 a násl. zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Poplatek ve výši 135 Kč měsíčně je splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná svou zákonnou povinnost neplnila, když televizní poplatky v období shora uvedeném neplatila, a žalobce se tak důvodně domáhal úhrady jistiny poplatků prostřednictvím podané žaloby. 9. Nezaplacením poplatků do stanovených dnů splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a ode dnů následujících po splatnosti tak vzniklo žalobci právo požadovat vedle jistiny poplatku též zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Rovněž tak požadavek na zaplacení úroku z prodlení z dlužných poplatků shledal soud důvodným. 10. Za nedůvodný však soud považoval požadavek na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, když tyto náklady měly vzniknout dle rámcové dohody ze dne 29. 4. 2022, účinné od 3. 5. 2022, avšak předžalobní upomínka byla vyhotovena již dne 28. 3. 2022 a žalované odeslána dne 1. 4. 2022. V tomto rozsahu tak soud podanou žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl neúspěšný pouze v části příslušenství uplatněného nároku, tj. ve zcela nepatrné části předmětu řízení, přiznal mu soud plnou náhradu nákladů řízení dle citovaného ustanovení o. s. ř. Žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 2 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši 400 Kč a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 200 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (sepis výzvy k plnění, sepis žaloby). 12. Náhradu nákladů právního zastoupení soud žalobci nepřiznal, jelikož tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013. V souladu s citovaným nálezem má soud za to, že k uplatnění předmětného nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobce. V citovaném nálezu vyslovil Ústavní soud přesvědčení, že„ pokud totiž (Česká televize) agendu televizních poplatků sama spravuje - což plyne jak z citované výroční zprávy o hospodaření, tak i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově (srov. č.l. 9 - 11) - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama (srovnej k tomu přiměřeně závěry odstavce 24 shora citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09).“