15 C 118/2022-65 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhali náhrady škody a nemajetkové újmy s odůvodněním, že nemajetková újma i škoda jim vznikla v důsledku vedení exekučního řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 34 EXE 1063/2020. Uvedli, že, spatřují nesprávný úřední postup v nesprávném způsobu exekuce a její nepřiměřenosti podle zákona č. 120/2001 Sb. a 500/2004 Sb. a [číslo] Sb. Uvádí, že exekuční příkazy nikdy nenabyly právní moci, což dokazuje neoprávněnost exekuce. Řízení trvalo tak dlouho díky exekutorovi, který se domáhal neoprávněné odměny za nic. Měli zablokovaný majetek zbytečně. Exekutor sám měl exekuci zastavit a nepožadovat odměnu. Soud exekuci zastavil, odměnu nepřiznal. Exekutor hleděl na svůj zisk, zneužil k tomu zákonem dané pravomoce. Exekutor dokonce neváhal v řízení lhát soudu. Zamítnutí odvolání exekutora svědčí o vzdání se nákladů vůči oprávněné a o podjatosti. Nákladů se exekutor vzdal na základě přátelského a ekonomického vztahu s oprávněnou. Způsob exekuce byl nepřiměřený a nevhodně zvolený a nezákonný. Exekutor na několika účtech blokoval násobně vyšší částky, než měl, a zbytečně. Účty měl uvolnit nejpozději, když bylo známo, že je jistina započtena a pravomocně o tom bylo rozhodnuto, a ne čekat až na skončení exekučního řízení. Exekutor blokoval na několika účtech jistinu a předpokládanou odměnu. Nechal zablokované i ve chvíli, kdy věděl, že jistina je započtena. Věděl, že nemá nárok na odměnu, když nic nepomohlo, účty dál blokoval. Řízení trvalo dlouhou dobu jen vinou exekutora. Celkem řízení trvalo 13 měsíců. Ustálená judikatura přisuzuje za 1 měsíc délky řízení částku ve výši 1 500 Kč, žalobci tak požadují celkem 39 000 Kč odškodnění za délku zbytečného řízení. Po celou dobu řízení je trápilo, že nemohli nakládat s majetkem,. Exekutor žalobce pomluvil u bank. Vedení exekuce žalobcům znemožňovalo refinancovat hypotéky v době nízkých sazeb, každý jeden měsíc by býval pomohl. Žalobci nemohli přejít k nové bance díky probíhající exekuci, museli zůstat u stávající. Na jaře roku 2020 mohli refinancovat úrok za 2 %. Nyní mají 2. 69% z 3,5 milionu a 2,92% z 1,89 miliónů měsíčně, což je rozdíl měsíčně 2 625 Kč a 1 622,25 haléřů. Při desetileté fixaci se jedná o škodu 509 670 Kč. Žalobci při jednání o hypotéce museli podepsat, co nabídly stávající banky, které o exekuci věděly, a proto daly vyšší úrok. V důsledku vedení exekuce žalobci nemohli jít jinam. Kdyby se exekutor neodvolal proti rozhodnutí soudu ze dne [datum], tak by ještě uvedené úroky dostali. Uvedeným odvoláním exekutor se neeticky domáhal neoprávněné odměny, navíc měl dávno sám řízení zastavit, majetek odblokovat. Jednoznačným důkazem viny rozhodnutí soudu, že žalobcům exekutor musel uhradit náklady řízení. To dokazuje zbytečnost a průtah řízení, které blokovalo majetek a znemožnilo refinancovat. Na jednání soudu žalobce upřesnil své žalobní požadavky tak, že to byl právě soudní exekutor, který minimálně ode dne [datum], kdy došlo k započtení pohledávky, věděl o tom, že ze strany žalobce došlo k započtení pohledávky a že další vedení exekuce je již nedůvodné. Na základě tohoto měl sám exekutor odblokovat účty žalobce a tento se mohl eventuálně pokoušet o lepší refinancování své hypotéky, kdy právě horší úrok z prodlení je příčinou vzniku tvrzené škody. 2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároků dne [datum]. K projednání žádosti došlo dne [datum] a navrhla žalobu zamítnout. Popsala průběh vedeného exekučního řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 34 EXE 1063/2020, a u exekučního řízení vedeného u soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] pod sp.zn. 206 EX 2662/20 a dospěla k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a nedošlo ani k vydání nezákonného rozhodnutí. Namítané exekuční řízení trvalo celkem 1 rok. V jeho průběhu byly veškeré úkony soudu i soudního exekutora prováděny plynule v navazujících lhůtách. V řízení nebyly zjištěny žádné prodlevy ve smyslu nečinnosti soudu. Soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval rychle, nelze souhlasit s tvrzením žalobců, že by soudní exekutor řízení prodloužil, protože podal odvolání proti usnesení o zastavení exekuce ze dne [datum]. Proti tomuto usnesení podal odvolání nejenom soudní exekutor, ale také oprávněná a sám žalobce. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, spočívající v nepřiměřené délce řízení, náleží pouze účastníkům řízení, v němž je namítán nesprávný úřední postup. Pouze účastníci řízení po dobu trvání mohou být ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledků. Žalobkyně b/, jako manželka povinného, nebyla účastníkem řízení. Soud s ní nejednal a nemá nárok na náhradu nemajetkové újmy. V exekučním řízení nebylo vydáno žádné nezákonné rozhodnutí, neboť zde neexistuje žádné rozhodnutí, které by bylo pravomocné a které by bylo následně pro nezákonnost změněno nebo zrušeno. Po zahájení exekučního řízení byl soudním exekutorem vydán exekuční příkaz. Ten však nenabyl právní moci, protože žalobce a/ ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti podal návrh na zastavení exekuce. Ze skutečnosti, že exekuční příkaz nenabyl právní moci, nelze dovozovat jeho nezákonnost nebo nepřiměřenost vedené exekuce, jak činí žalobce a/. Skutečnost, že žalobce v odvolání podaném proti usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum] provedl řádně úkon započtení pohledávek, nelze klást k tíži ani soudu ani soudního exekutora. Poté, co bylo řádně provedeno započtení vzájemných pohledávek, mohlo být rozhodnuto o zastavení exekuce. Do té doby byla exekuce vedena důvodně. Také je nutno zmínit, že oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila, tudíž bylo nezbytné, aby soudní exekutor postoupil návrh na zastavení exekuce soudu. 3. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 34 EXE 1063/2020 a ze spisu soudního exekutora [jméno] [příjmení], vedeného pod sp. zn. 206 EX 2662/2020, tak, že dne [datum] byl vypracován exekuční návrh, který byl podán soudnímu exekutorovi Mgr. [jméno] [příjmení] ze strany oprávněné [příjmení] [jméno] [příjmení] proti Ing. [celé jméno žalobce]. Ten byl předložený Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne [datum]. Dne 16. 7. došlo k pověření soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] k provedení uvedené exekuce z titulu vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 2. 2019, čj. 21 C 158/2016-113 ve spojení s vykonatelným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 28 Co 399/2019-186. Dne 11. 8. 2020 podal žalobce návrh na zastavení exekuce, kde uvedl, že exekuce je neoprávněná. Dne [datum] exekutor předložil soudu návrh na zastavení exekuce, se kterým oprávněný nesouhlasil. Ze strany žalobce byl podán i návrh na odložení exekuce. Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl dne [datum] tak, že návrh povinného na odklad a zastavení exekuce zamítl. Proti tomu bylo podáno odvolání. Spis byl předložen dne [datum] odvolacímu soudu právě s odvoláním současného žalobce, původního žalovaného, s tím, že Městský soud v Praze rozhodl dne 4. února 2021 pod čj. 15 Co 2/2021-71 o změně rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že exekuce se odkládá do pravomocného skončení věci o řízení o zastavení exekuce, viz bod 14/ rozhodnutí“ došlo k tomu, že odvolací soud konstatoval, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo věcně zcela správné, protože však povinný, to jest současný žalobce, v rámci odvolacího řízení provedl řádně úkon započtení, který lze považovat za dostatečně určitý, je nezbytné na toto reagovat, byť platná judikatura dovodila, že v systému neúplné apelace není možné učinit úkon započtení až v odvolacím řízení. Řízení o odvolání ve věcech exekuce probíhá v režimu úplné apelace a je tak nutné k tomuto úkonu přihlížet“. Obvodní soud pro Prahu 6 pod č. j. 34 EXE 1063/2020-83 dne 15. února 2021, řízení o návrhu povinného ze dne [datum] na zastavení exekuce zastavil, a to z toho důvodu, že již probíhá řízení o zastavení exekuce na základě podání ze dne [datum], které se zabývá právě vznesenou námitkou započtení. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením čj. 34 EXE 1063/2020-103 ze dne 26. dubna 2021 rozhodl tak, že exekuci zastavil, a pod dalším bodem rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč a soudnímu exekutorovi se právo na náhradu nákladů exekuce nepřiznává. K zastavení řízení došlo, protože došlo k zániku pohledávek započtením k okamžiku, kdy se tyto potkaly. Co se týká nákladů exekuce, exekuční soud je vázán právním názorem odvolacího soudu, vyjádřením s předcházejícím zrušujícím usnesení o tom, že oprávněná si byla vědoma vymáhané pohledávky vůči ní a musela tak počítat s případným započtením této pohledávky v rámci jí zahájené exekuce, a uzavřel, že procesní zavinění na zastavení tíží oprávněnou, která je povinna uhradit náklady řízení procesně nezastoupenému povinnému, a nepřiznal náklady soudnímu exekutorovi, neboť ten se vůči oprávněné jejich náhrady vzdal. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání oprávněná pouze proti výroku II. oh