15 C 205/2021-58 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že vůči žalobci bylo vedeno trestní stíhání u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. V uvedeném řízení byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] uznán vinným a odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody v délce trvání pěti let. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [spisová značka] odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl. Žalobce nastoupil dne [datum] do výkonu trestu odnětí svobody, tento vykonával do [datum], kdy byl na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z podnětu dovolání podaného žalobcem z výkonu trestu odnětí propuštěn. Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] se podává nezákonnost předcházejících rozhodnutí v důsledku nichž se žalovaný ocitl ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce byl omezen na osobní svobodě od [datum] do [datum], celkem v délce 136 dnů. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které dospělo k závěru, že v České republice adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč - 1 500 Kč za 1 den trvání svobody. Žalobce tak požaduje částku 1 500 Kč za 1 den omezení osobní svobody v rámci nezákonného výkonu trestu, celkem 204 000 Kč. Dále, doplnil svá tvrzení tak, že žalobce odpykával trest s vědomím, že ve výkonu trestu se nemá nacházet, že k nepodmíněnému trestu odnětí svobody byl odsouzen zcela neprávem. Na věci nemění to, že řízení proti žalobci i nadále pokračuje, když nesprávné rozhodnutí, již bylo vydáno, bylo zrušeno a na základě takových rozhodnutí vznikla žalobci povinnost nastoupení nepodmíněného trestu, který do doby zrušujícího rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky vykonával. Po dobu 136 dnů se nacházel ve vězeňském zařízení na základě nesprávných rozhodnutí soudů nižších stupňů. Žalovaná si neuvědomuje, že do věznice uvrhla žalobce neoprávněně, osobní svoboda je garantována článkem 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Úmluvy lidských práv a svobod. Podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy lidských práv a svobod má poškozený právo na odškodnění za neoprávněné věznění. Délka zbavení osobní svobody poškozeného v rozsahu 136 dnů je v rámci demokratického právního státu tak neuvěřitelnou, že ani není možné o ni rozumně diskutovat, vyjma rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, obecné soudy zcela selhaly, když zbavily dnešního žalobce možnosti svobodného pohybu. Pakliže žalovaná nevyřídila žádost žalobce v šesti měsíční lhůtě, kdy namísto jednoznačné omluvy a odškodnění shodně pak pro potrestání všech zúčastněných na nesprávných rozhodnutích i žalobce do věznice uvrhly, se snaží od sebe odvrátit pozornost, dokonce s požadavkem na náhradu nákladů řízení, což je možné považovat za nestoudné, zjevně projevujíc neúctu k postulátům právního státu. 2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum]. Popsala průběh řízení vedeného vůči žalobci u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že toto řízení není skončeno a v současné době se nachází ve stádiu odvolacího řízení u Vrchního soudu v Praze vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení není pravomocně skončeno. Předmětem sporu činí žalovaná důvodnost žalobcem k požadované nemajetkové újmy, která mu byla způsobena rozhodnutím o trestu. Odkázala na ustanovení § 10 odst. 1 zák. 82/1998 Sb. s tím, že právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. Odkázala na ustanovení § 92 odst. 2 tr. zákoníku, jestliže byl pachatel soudem nebo jiným orgánem potrestán a došlo k jeho novému odsouzení, pro týž skutek započítává se mu vykonaný trest do uloženého trestu, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena výkonem trestu odnětí svobody, k němuž byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], a tato rozhodnutí byla zrušena Nejvyšším soudem dne [datum]. V rámci prováděného šetření bylo zjištěno, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] nebylo doposud pravomocně rozhodnuto. Řízení se nachází ve fázi odvolacího řízení vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Vzhledem k tomu, že předmětné trestní stíhání není doposavad skončeno náhrada nemajetkové újmy způsobená žalobci omezením osobní svobody a výkonem trestu odnětí svobody je předčasná. Pokud by došlo v trestním řízení k pravomocnému odsouzení a k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, byl by mu vykonaný trest odnětí svobody do výkonu uloženého trestu odnětí svobody započítán, že by bylo možné pojímat jako náhradu nemajetkové újmy jinak, ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/98 Sb. Nelze předjímat výsledek dosud neskončeného předmětného trestního stíhání a nárok uplatnění ze strany žalobce je předčasný. 3. Mezi účastníky byl nesporný průběh řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [spisová značka] s tím, že soud jej má za prokázaný i ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem [spisová značka] tak, že vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání a dne [datum] byla Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručená ze strany Krajského státního zastupitelství v [obec] obžaloba, ve které byl žalobce shledáván vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 spolu se [právnická osoba] s.r.o. Tohoto trestného činu se měl žalobce dopustit tím, že do základu daně z přidané hodnoty [právnická osoba] s.r.o. zahrnul fiktivní faktury vystavené další společností a měl zkrátit DPH, kterou byla povinnost [právnická osoba] s.r.o. odvést o 5 381 387 Kč Krajský soud v Ústí nad Labem na dny 29. 4. a [datum] nařídil hlavní líčení na základě provedeného dokazování dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], oba obžalované uznal vinnými skutkem podle podané obžaloby kvalifikovaným jako zločin krácení daně poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 a žalobci uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích a družstvech na dobu tří let. Obžalované [právnická osoba] s.r.o. byl uložen trest zrušení právnické osoby. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum], poté co ze strany Vrchního soudu v Praze bylo zamítnuto odvolání obou obžalovaných pod č. j. [číslo jednací] Nejvyšší soud ČR dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] rozsudky Krajského soudu i Vrchního soudu v Praze zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby ve věci dále jednal a rozhodl. Krajský soud v Ústí nad Labem provedl další hlavní líčení a dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] znovu rozhodl: žalobce shledal vinným z trestu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání tří let podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let a dále byl odsouzen k trestu zákazu výkonu činnosti. Momentálně se spis nachází s podaným odvoláním od [datum] u Vrchního soudu v Praze. Ve věci není pravomocně rozhodnuto, a to na základě podaného odvolání ze strany státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum], kdy předmětem tohoto odvolání ze strany státního zastupitelství je skutečnost, že uložení trestu odnětí svobody mírně nad spodní hranici zákonné trestní sazby podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku, v jedné šestině této sazby při absenci možnosti uložit obžalovanému peněžitý trest z důvodu jeho zjištěných majetkových poměrů a stanovení relativně krátké doby výkonu trestu zákazu činnosti, je zjevně nepřiměřeně mírný, v daném případě má za to, že nalézací soud by měl ukládat trest odnětí svobody kolem jedné třetiny zákonné trestní sazby podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku, nejméně ve výměře čtyř let, takto uložený trest odnětí svobody je spojen s jeho přímým výkonem. 4. K osobě žalobce soud zjistil z opisu rejstříku trestů, že tento byl odsouzen již jako mladistvý v roce 1987 pro přečin proti majetku k podmíněnému trestu, ve zkušební době se osvědčil, dále byl odsouzen za trestný čin krácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku v roce 1997 za to mu byl uložený trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců podmíněně, odložený na zkušební dobu do [datum], v