17 C 114/2020-75 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou po všech doplněních na žalované domáhá odškodnění za majetkovou a nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 17 900 000 Kč, která mu měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Břeclavi (dále jen„ okresní soud“) v řízení vedeném pod sp.zn. 11 C 93/2003 (dále jen„ posuzované řízení“). V tomto řízení soud nepostupoval v souladu s rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 103/2000. Dále v posuzovaném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za které žalobce označil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25.6.2009, č.j. 14 Co 534/2008-173. Dále žalobce popsal svůj názor na předmět posuzovaného řízení. Z posuzovaného řízení poté povstala exekuce vedená u okresního soudu pod sp.zn. [spisová značka] a žalobcem vyčíslená nemajetková újma ve výši 17 900 000 Kč. 2. Žalovaná učinila nesporným, že žádost žalobce o odškodnění obdržela dne 1.7.2020. Žádosti žalobce nebylo z její strany vyhověno, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 24.8.2021. Žalovaná namítla, že v posuzovaném nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ani k nesprávnému úřednímu postupu. Uvedla, že o nesprávný postup může jít jen tehdy, pokud se neprojeví v obsahu rozhodnutí, jinak lze odpovědnost státu zvažovat jen z titulu nezákonného rozhodnutí. Po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení uvedla, že žalobcem namítané nezákonné rozhodnutí odvolacího soudu nebylo zrušeno ani změněno. Žalovaná vznesla i námitku promlčení vzhledem k době od právní moci rozsudku odvolacího soudu v posuzovaném řízení a dnem kdy jí byla doručena žádost o předběžné projednání nároku. 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne 1.7.2020 předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která mu stanoviskem ze dne 24.8.2021 nevyhověla. Tato shodná tvrzení účastníků soud vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) Mezi účastníky bylo sporné, zda v posuzovaném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí nebo došlo k nesprávnému úřednímu postupu a pokud ano, zda není nárok žalobce promlčen. 4. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. 5. Ze spisu Okresního soudu v Břeclavi, sp.zn. 11 C 93/2003, soud učinil následující skutková zjištění. Dne 8. 10. 2002 byl doručen okresnímu soudu návrh žalobce [příjmení] [anonymizováno] [země] na vydání platebního rozkazu proti žalovanému [celé jméno žalobce] [datum narození] (v této části dále jen„ žalovaný“). Předmětem řízení bylo zaplacení částky 35 907,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobcem nájemní smlouvu č. [spisová značka] na dobu neurčitou od 1. 10. 1995, jejímž předmětem byly nemovitosti v [katastrální uzemí], přičemž nájemné bylo stanoveno částkou 10 400 Kč ročně, předmětem žaloby bylo dlužné nájemné za období od 1.4.1998 do 30.9.2002. Jelikož žalovaný žalobci určitou část dlužného nájemného uhradil, činila žalobou požadovaná částka 35 907,50 Kč. Platebním rozkazem ze dne 4. 12. 2002 na č.l. 35, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 35 907,50 Kč s příslušenstvím s tím, že platební rozkaz byl žalovanému doručen dne 14.1.2003. Po podání odporu žalovaným rozhodl okresní soud ve věci znovu, rozsudkem ze dne 11.2.2004, kterým jednak řízení částečně zastavil a dále žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 35 907,50 Kč s vymezeným příslušenství. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 11. 2006 na č.l. 97 uvedený rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud po té znovu ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 30.5.2007 na č.l. 128, kterým žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 35 907,50 Kč zamítl. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25.6.2009 napadený rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 35 097,50 Kč s příslušenstvím. Tento rozsudek ve spojení s opravným usnesením na č.l. 178 nabyl právní moci dne 12.8.2009. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21.7.2011 na č.l. 222 bylo dovolací řízení zastaveno. Nálezem Ústavního soudu ze dne 14.11.2012 sp. zn. IV. US 3042/11 bylo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 07. 2011 č. j. 26 Cdo 4206/2010-222 zrušeno. O dovolání žalovaného rozhodl Nejvyšší soud znovu rozsudkem ze dne 26.3.2013, sp.zn. 26 Cdo 3723/2012 tak, že dovolání zamítl; tento rozsudek nabyl právní moci dne 26.4.2013. 6. Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 4.2.2016, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25.6.2009, č.j. 14 Co 534/2008- 173 soudní exekutor vede exekuci proti žalobci. 7. Z databáze NALUS (https://nalus.usoud.cz) soud ověřil nesporné (i žalovaná se o podané ústavní stížnosti zmínila) tvrzení žalobce, že proti dovolacímu rozsudku podal ústavní stížnost, která byla usnesením ze dne 31.10.2013, sp.zn. III.ÚS 1932/13 odmítnuta. 8. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu posuzovaného řízení s tím, že žalobcem označené nezákonné rozhodnutí odvolacího soudu je pravomocné a vykonatelné a nebylo v žádném k tomu předepsaném řízení zrušeno ani změněno. Dovolání žalobce bylo zamítnuto a ústavní stížnost proti dovolacímu rozsudku byla odmítnuta. Proti žalobci byla zahájena v souvislosti s předmětným pravomocným rozsudkem krajského soudu exekuce. 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 10. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 11. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 14. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. 15. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. 16. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 18. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. 19. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 20. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. 21. Soud dospěl k závěru, že odpovědnostní titul v souzené věci dán není ani z titulu žalobcem tvrzeného nesprávného úředního postupu ani nezákonného rozhodnutí. Žalobce tvrdil, že nesprávným úředním postupem je, že soudy v posuzovaném řízení postupovaly chybně, nerespektovaly judikaturu Nejvyššího soudu a není vinou žalobce, že ke zrušení žalobcem označeného odvolacího rozsud