17 C 121/2015-329 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou po všech doplněních na žalované domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), a to ve formě omluvy a dále v peněžité podobě ve výši 100 000 Kč, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem v řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 1272/14 a nezákonným rozhodnutím - usnesením Ústavního soudu ze dne 15.10.2014, vydaným v témže řízení. Žalobkyně nárok u Ministerstva spravedlnosti uplatnila dne 22.4.2015, přičemž Ministerstvo spravedlnosti nárok žalobkyně neuznalo, což jí sdělilo přípisem ze dne 14.5.2015. 2. Žalobkyně předeslala, že byla účastníkem soudního řízení proti zaměstnavateli ([právnická osoba]) před Okresním soudem v Liberci, sp. zn. 16 C 306/2006, který její žalobě vyhověl. Odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec žalobu zamítl. Nejvyšší soud v části, kde bylo dovolání přípustné, tomuto vyhověl, ve zbylém dovolání odmítl. Konečně Ústavní soud ve věci sp.zn. IV. ÚS 1272/14 ústavní stížnost žalobkyně odmítl. Výsledek sporu je extrémně nespravedlivý vlivem nedbalosti soudů, aniž by na tom měla jakýkoliv podíl žalobkyně, přičemž vina leží výlučně na krajském soudu, Nejvyšším soudu a Ústavním soudu, které postupovaly nebo rozhodly nezákonně. Původní spor žalobkyně vznikl z toho, že její zaměstnavatel spolu s nepodepsaným textem návrhu na skončení pracovního poměru, který byla žalobkyně ochotna ukončit, nutil žalobkyni nezákonně k podpisu závazku uhradit náklady školení v částce 5 000 Kč. Toto však představovalo zhruba polovinu jejího čistého měsíčního příjmu. K ukončení dohodou tak nedošlo. Následné protiprávní jednání zaměstnavatele pak vedlo k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně a pak až ke sporu o nároky z ukončení pracovního poměru, který ukončila žalobkyně jeho okamžitým zrušením ze dne 25. 7. 2006 pro prodlení zaměstnavatele s vyplacením mzdy za červen 2006. Žalobkyně tvrdí, že nesprávný úřední postup Ústavního soudu, který vyústil v nezákonné rozhodnutí, představované usnesením ze dne 15.10.2014, sp. zn. IV.ÚS 1272/14 (dále též jen„ předmětné usnesení“), jímž byla Ústavní stížnost žalobkyně odmítnuta, představuje důvod, z něhož počíná nemajetková újma žalobkyně. Dále žalobkyně jako odpovědnostní titul shledává nesprávný úřední postup Ústavního soudu v tom, že neopravil odůvodnění uvedeného usnesení, ač o to žalobkyně žádala a svůj požadavek odůvodnila. 3. Žalovaná uplatněný nárok neuznává, nesporným učinila obsah spisu Okresního soudu v Liberci, sp.zn. 16 C 306/2006, dále učinila nesporným, že žalobkyně u organizační složky žalované (u Ministerstva spravedlnosti) nárok uplatnila dne 22.4.2015, přičemž mu nebylo vyhověno. Žalovaná neshledala žádné nezákonné rozhodnutí, dále namítala, že vznik nemajetkové újmy žalobkyně neprokázala. Žádost žalobkyně byla v rámci předběžného projednání shledána nedůvodnou a byla zamítnuta. Žalovaná poukázala i na to, že do činnosti soudů jí nepřísluší zasahovat. Žalobkyně se fakticky domáhá přezkumu rozhodnutí Ústavního soudu, což není možné, protože proti rozhodnutím Ústavního soudu neexistuje vnitrostátní opravný prostředek. 4. Soud zjistil ve věci z důkazů následující skutečnosti. 5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně u žalované nárok předběžné uplatnila a že žalovaná vznesený nárok neshledala důvodným, což žalobkyni sdělila přípisem ze dne 14.5.2015. Tato shodná tvrzení účastníků soud vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 6. Ze spisu Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 16 C 306/2006, soud zjistil, že dne 30. 8. 2006 podala žalobkyně Okresnímu soudu v Liberci žalobu o zaplacení mzdy ve výši 46 045 Kč proti žalované [právnická osoba] (zaměstnavatel žalobkyně), podáním ze dne 11. 5. 2007 se k podané žalobě vyjádřila žalovaná. Dne 28. 5. 2007 podala žalobkyně repliku na vyjádření žalované, podání ze dne 25.11.2007 se znovu vyjádřila žalovaná. Dne 2. 12. 2009 se konalo před procesním nalézacím soudem I. stupně jednání ve věci, další jednání před procesním nalézacím soudem I. stupně se konalo dne 27. 1. 2010, dále dne 12. 5. 2010, dne 1. 4. 2011, dne 28. 3. 2012, dne 23. 5. 2012, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 3. 5. 2012. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 5. 2012 č. j. 16 C 306/2006-224, podala žalobkyně podáním ze dne 18. 10. 2012 odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 16. 5. 2013, č. j. 36 Co 658/2012-260 tak, že rozsudek okresního soudu změnil ve výrocích I. II. III. tak, že se žaloba zamítá (výrok I.), že ve výroku IV. zůstává rozsudek okresního soudu nedotčen (výrok II.) a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení před okresním soudem částku 31 104 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 9 840,20 Kč (výrok III.). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně podáním ze dne 1. 9. 2013 dovolání k Nejvyššímu soudu, o kterém Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ze dne 21. 1. 2014 č. j. 21 Cdo 3245/2013-310 a to tak, že rozsudek krajského soudu v části, ve kterém byl změněn rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 5. 2012 č. j. 16 C 306/2006-224 tak, že žaloba se co do částky 1 741 Kč s úroky z prodlení zamítá, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení, jinak dovolání žalobkyně odmítl. Usnesením ze dne 31. 10. 2013 sp.zn. I. US 2674/13 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobkyně, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 16. 5. 2013 č. j. 36 Co 658/2012-260 Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci potom rozsudkem ze dne 23. 3. 2015, č. j. 36 Co 658/2012-349, v rozsahu, v jakém mu Nejvyšší soud vrátil věc k novému projednání, rozhodl tak, že rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 5. 2012 č. j. 16 C 306/2006-224 se ve výroku I. potvrzuje co do částky 1 741 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) A dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení před okresním soudem částku 45 503 Kč (Výrok II). 7. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 15.10.2014, sp.zn. IV. ÚS 1272/14 na č.l. 15 soud zjistil, že jím byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v ÚstÍ NAD Labem – pobočky Liberec ze dne 16.5.2013, č.j. 36 Co 658/2012-260, a to v rozsahu výrokové části I, vyjma nepravomocné části týkající se nároku žalobkyně ve výši 1 741 Kč. 8. Z návrhu ze dne 6.11.2014 na opravu a doplnění usnesení Ústavního soudu ze dne 15.10.2014, sp.zn. IV. ÚS 1272/14 na č.l. 271-275 soud zjistil, že se tímto podáním žalobkyně obrátila na Ústavní soud a žádala opravu v odůvodnění předmětného usnesení. Žalobkyně v tomto podání snesla celou řadu důvodů na podporu svého žádání. 9. Z odpovědi Ústavního soudu ze dne 16.12.2014 na č.l. 26 soud zjistil, že Ústavní soud reagoval na žádost žalobkyně o určení lhůty předsedovi senátu IV. a sdělil mu z jakých důvodů nelze žádosti vyhovět. 10. Z e-mailové urgence ze dne 18.2.2015 a 13.8.2015 na č.l. 269 a 270 soud zjistil, že žalobkyně dvakrát urgovala vyřízení své žádosti o opravu odůvodnění předmětného usnesení. 11. Z odpovědi Ústavního soudu ze dne 1.9.2015 na č.l. 276 soud zjistil, že Ústavní soud sdělil žalobkyni, že věc byla skončena a nelze očekávat, že by se Ústavní soud k věci dále vracel, či ji dále řešil. 12. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného před Okresním soudem v Liberci, sp. zn. 16 C 306/2006, s tím, že dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 16. 5. 2013, č. j. 36 Co 658/2012-260, bylo Nejvyšším soudem v převážné části odmítnuto; vyhověno mu bylo pouze v části, ve kterém byl odvolacím změněn rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 5. 2012 č. j. 16 C 306/2006-224 tak, že žaloba se co do částky 1 741 Kč s úroky z prodlení zamítá, a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec k dalšímu řízení. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky Liberec ze dne 16. 5. 2013 č. j. 36 Co 658/2012-260, a to do jeho výrokové části I., vyjma nepravomocné části týkající se nároku žalobkyně ve výši 1 741 Kč, podala žalobkyně ústavní stížnost, kterou Ústavní soud pro zjevnou neopodstatněnost odmítl. Podáním ze dne 6.11.2014 se žalobkyně obrátila na Ústavní soud s návrhem na opravu a doplnění předmětného usnesení pro zjevné nesprávnosti, chyby a proto, že jeho odůvodnění nemá podklad ve zjištění skutkového stavu. Přípisem ze dne 14.12.2014 reagoval Ústavní soud na podnět žalobkyně ze dne 3.122014 předsedovi Ústavního soudu k určení lhůty k rozhodnutí o návrhu na opravu textu předmětného usnesení Ústavního soudu s tím, že tom