18 C 196/2020-129 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 1 500 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nezákonného tr. stíhání. Dne 23. 3. 2016 zahájila Policie ČR tr. stíhání žalobce pro zločin pojistného podvodu podle ust. § 210 odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. c) tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zák. Dne 15. 11. 2016 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě obžalobu u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. Dne 21. 12. 2016 podal žalobce návrh na předběžné projednání obžaloby na základě ust. § 186 písm. c) tr. ř., neboť v obžalobě popsaný skutek není tr. činem. Dále žalobce navrhl, aby soud v rámci předběžného projednání obžaloby tr. stíhání zastavil podle ust. § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Tomu soud nevyhověl. Následně ve věci proběhly hlavní líčení dne 30. 3. 2017, 12. 6. 2018 a 13. 6. 2019, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby v plném rozsahu dle ust. § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není tr. činem. Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně odvolání a dne 4. 12. 2019 proběhlo u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice veřejné zasedání, kdy bylo odvolání státního zástupce v předmětné věci zamítnuto. Trestní stíhání žalobce trvalo tři roky a devět měsíců (od 23. 3. 2016 do 4. 12. 2019). Žalobce byl v průběhu tr. stíhání ohrožen trestní sazbou odnětí svobody na 2 – 8 let. Žalobce byl vystaven výrazné psychické zátěži, byla zasažena jeho čest a dobrá pověst. Trestní stíhání trvající déle než 3,5 roku negativně ovlivnilo osobní život žalobce a jeho zdravotní stav. Celou dobu tr. řízení žalobce pečoval o svoji nemohoucí maminku, byl nucen žít v neustálém stresu z důvodu probíhajícího tr. stíhání a potenciálních dopadů tohoto tr. stíhání na jeho osobu i jím zajišťovanou péči mamince. Žalobce byl v důsledku tr. stíhání po jeho skončení nucen vyhledat psychiatrickou pomoc u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], neboť se stále častěji setkával s negativním hodnocením své osoby od ostatních spoluobčanů. Trestní stíhání mělo rovněž vliv na jeho věrohodnost při podnikání a při jednání s obchodními partnery. Žalobce byl zadržen a umístěn do cely předběžného zadržení, několikrát byl ve věci vyslýchán, v jeho bydliště a jeho [anonymizováno] [právnická osoba] byly provedeny domovní prohlídky. Trestní stíhání žalobce bylo již od počátku bezdůvodné, což konstatoval i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ve svém usnesení ze dne 4. 12. 2019: Podstatná část důvodů, které nakonec vedly ke zproštění obžalovaného, byla patrná už z návrhů na předběžné projednání obžaloby, který v úvodu v řízení před soudem byl ve věci podán. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil dne 22. 4. 2020 nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 500 000 Kč. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 90 000 Kč. Toto žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 20. 1. 2021. Žalovaná dále učinila nesporným průběh tr. řízení vedeného u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná dospěla k závěru, že dostatečnou kompenzací vzniklé nemajetkové újmy žalobce je částka 90 000 Kč. Žalovaná rovněž vyslovila žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v tr. řízení. Tuto kompenzaci považuje žalovaná za dostatečnou. 3. Podáním ze dne 5. 10. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 90 000 Kč, soud v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení ve výroku I. zastavil 4. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 22. 4. 2020. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobce uhradila částku 90 000 Kč. Mezi účastníky byl rovněž nesporný průběh tr. stíhání žalobce, které bylo vedeno před Okresním soudem v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. [spisová značka] Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení tr. stíhání žalobce, soud dokazování zaměřil na rozsah dopadů tr. stíhání do osobnostní sféry žalobce. 5. Z výslechu žalobce a bratra žalobce [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že žalobce v důsledku tr. stíhání trpěl značnými psychickými problémy, kdy byl z tr. stíhání vystresovaný, docházel k praktické lékařce, která mu dávala léky na uklidnění a posléze, až po skončení tr. stíhání, vyhledal psychiatrickou pomoc, doporučovanou hospitalizace v psychiatrické nemocnici však odmítl. V důsledku trestního stíhání došlo ke zhoršení vztahu žalobce s bratrem a s jeho sestrou, neboť tyto mu celou záležitost (vyplnění podkladů pro pojišťovnu) vyčítali. Po skončení tr. stíhání se jejich vztahy vrátily k normálu. Jak žalobce, tak i svědek [celé jméno žalobce] vypověděli, že tr. stíhání žalobce se rovněž projevilo na jejich podnikání, kdy žalobce uvedl, že došlo ke značnému snížení obratu firmy (z 15 mil. Kč na cca 3 mil. Kč). Žalobce vypověděl, že jim někteří jejich bývalí spolupracovníci přebrali některé ze zakázek. Bratr žalobce vypověděl, že žalobce v době, kdy byl tr. stíhán, nebyl schopen plnit své pracovní povinnosti, byl vystresovaný, pracovní povinnosti odkládal, to se projevilo na obratech společnosti. Došlo k tomu proto, že žalobce si neplnil své povinnosti, zákazníci mu to pak vyčítali a on reagoval podrážděně, proto si našli někoho jiného, přišli tedy o spoustu zakázek. Co se týká psychického stavu žalobce, zde jeho bratr vypověděl, že žalobce měl vážné psychické problémy, se kterými se léčil. Před zahájením tr. stíhání byl veselý, pohodový člověk, a poté se zcela změnil, spolu se sestrou měl svědek strach o to, aby nespáchal sebevraždu. Před zahájením tr. stíhání vedl běžný společenský život, chodil se bavit do restaurací, na dovolenou, teď je uzavřený doma, prakticky nikam nechodí, vyhýbá se kontaktům. 6. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 3. 2020 soud vzal za prokázané, že lékařka při vyšetření žalobce shledala, že se u něj rozvinula trvalá porucha s bludy s rozvojem typicky po čtyřicátém roku věku. Žalobce trpí paranoidními repcepcemi, kolísavým laděním, má sklon k disforii, systemizované paranoidní persekuční bludy trvalého charakteru, vycházející z reálného života s výrazným emočním doprovodem, má paranoidní poruchy spánku, nechutenství, hubnutí, poruchy chování, anosognozie apod., byla mu předepsána medikace. 7. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 12. 2019, č.j. [číslo jednací], kterým bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně proti zprošťujícímu rozsudku v tr. věci žalobce vzal soud za prokázané, že odvolací soud v rámci svého odůvodnění jasně shrnul, že Okresní soud se dostatečně nezorientoval v dané tr. věci, kdy tr. stíhání bylo vedeno tři roky a bylo skončeno v podstatě až tehdy, kdy Okresní soud zjistil, že bylo ukončeno určitým způsobem paralelní občanskoprávní řízení. Podstatná část důvodů, které vedly ke zproštění obžalovaného, byla patrná už návrhu na předběžné projednání obžaloby, který byl v úvodu řízení před soudem podán. Odvolací soud zde vytkl soudu I. stupně, že zvolil postup, kdy hlavní líčení bylo provedeno až s odstupem více než jednoho roku. 8. Z trestního spisu, rovněž z výpovědi svědka [jméno] [jméno] vzal soud za prokázané, že úkony tr. řízení nebyly v daném případě zahájeny na základě podaného tr. oznámení, ale na základě poznatků poručíka [jméno] [jméno], který se v restauračním zařízení dozvěděl od svého známého, že se snad žalobce měl dopustit jednání, které mohlo být kvalifikováno jako pojistný podvod. 9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 10. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 11. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. 12. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). 13. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 14. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na