18 C 21/2018-468 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se v řízení domáhají odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 1.500.000 Kč (750 000 Kč pro každého z žalobců) a náhrady škody spočívající v nákladech řízení ve výši 871.413 Kč vzniklé žalobcům postupem orgánů činných v trestním řízení při prověřování úmrtí syna žalobců, kterého se orgány činné v trestním řízení měly dopustit tím, že žalobcům nebyla vydána kopie videozáznamu ohledání z místa činu a rovněž kopie digitálních fotografií, č o právo žalobců na účinné vyšetření případu. Žalobci svůj nárok koncipovali jako nárok z nepřiměřené délky řízení o vydání videozáznamu, které trvalo od 18. 11. 2010 do 3. 3. 2017, kdy byl videozáznam fakticky vydán. Žalobci nesouhlasí se závěry orgánů činných v trestním řízení, že v daném případě nebylo zjištěno, že za úmrtí [celé jméno žalobce] nese ve smyslu trestního zákoníku určitá osoba. Vlivem nepřiměřeně dlouhého řízení byl žalobce a) nucen ukončit podnikatelskou činnost, přičemž dlouhodobá snaha dosáhnout řádného vyšetřování smrti syna vedla k nemožnosti využít rekvalifikaci a najít si jiné zaměstnání. Nemajetkovou újmu žalobci vyčíslili částkou 1, 500.000 Kč po 10.000 Kč za každého žalobce za celkem 75 měsíců řízení. Za účelem napadení závěru orgánů činných v trestím řízení si žalobci nechali zpracovat celou řadu posudků, a dále žalobci vynaložili náklady na právní zastoupení k nápravě nesprávného úředního postupu, čímž žalobcům vznikla škoda celkem ve výši 871.413 Kč. Žalobci uplatnili nárok předběžně u žalované dne 31. 7. 2017, ta se k němu v zákonné lhůtě nevyjádřila. 2. Žalovaná ve věci vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku na nemajetkovou újmu a částečného promlčení nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby za období od úmrtí syna žalobců do 30. 7. 2014. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku žalobců dne 31. 7. 2017. Žalovaná poukázala, že dle § 65 trestního řádu není stanovena žádná lhůta, ve které by měl být videozáznam žadatelům zpřístupněn. Žalovaná má za to, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Policejním orgánem byla věc odložena dne 27. 12. 2013, odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za pocit nejistoty spojený s výsledkem řízení, po 27. 12. 2013 již žádné řízení vedeno nebylo a žalobcům nemajetková újma v souvislosti s postupem policie vzniknout nemohla. Od tohoto data rovněž žalovaná odvíjí běh promlčecích lhůt. Žalovaná odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. I. ÚS 2189/17, v němž se stěžovatelka domáhala práva na účinné vyšetřování, Ústavní soud uzavřel, že právem na účinné vyšetřování není a nemůže být právo na obvinění konkrétní osoby, ale provedení řádného vyšetřování v souladu s trestním řádem. Nevydání, resp. pozdější vydání kopie videozáznamu z místa činu nemělo vliv na samotnou délku trestního řízení, které bylo skončeno odložením věci dne 27. 12. 2013, toto rozhodnutí bylo přezkoumáno a vyhodnoceno jako věcně správné a zákonné. K nároku na náhradu škody žalovaná uvedla, že se jedná o zcela neúčelné náklady, žalobkyně b) má sama právnické vzdělání, nadto žalobci v řízení netvrdili, jaké jednotlivé úkony měli jejich zástupci provést. 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci uplatnili svůj nárok předběžně u žalované dne 31. 7. 2017, žalovaná v rámci předběžného projednání nároku neshledala nárok žalobců důvodným. Z nesporných tvrzení účastníků řízení dále plyne, že trestní řízení ohledně vyšetřování smrti syna žalobců skončilo odložením věci ze dne 27. 12. 2013 Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování. 4. Ve věci rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2019, kterým konstatoval, že v řízení vedeném Policií ČR, a to Obvodním ředitelstvím policie Praha, služby kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, 1. oddělení obecné kriminality, pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], a Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, služby kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 Městského státního zastupitelství, ve věci žádosti žalobců o vydání kopie videozáznamu z ohledání místa činu došlo k porušení práva žalobců na pořízení kopie součásti spisu dle § 65 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Soud zamítl nárok na peněžité zadostiučinění a na zaplacení požadované škody a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když žalobcům nebyla vydána kopie videozáznamu a fotodokumentace, obojí bez kontrolního prvku, když tomu nebránily závažné důvody dle § 65 odst. 2 trestního řádu. Nakonec jim byly předmětné kopie poskytnuty. Soud dospěl k závěru, že tento nesprávný úřední postup však nebyl objektivně způsobilý žalobcům přivodit nemajetkovou újmu, kterou by bylo nutné kompenzovat penězi, a proto tedy konstatoval porušení práva. Soud však dospěl k závěru, že daným pochybením nedošlo k porušení práva žalobců na účinné vyšetřování, když jedním z jeho aspektů požadavek kontroly veřejnosti, vč. práva obětí na nahlížení do spisu a z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobcům bylo průběžně umožněno nahlížení do spisu a zhlédnutí videozáznamu. Soud se přitom nezabýval námitkami žalobců ohledně postupu orgánů činných v trestním řízení, jelikož není oprávněn tento postup přezkoumávat. Soud nepřiznal náhradu škody požadovanou za náklady na znalecké posudky, když uvedl, že tento nárok není v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Dále nepřiznal žalobcům náhradu nákladů právního zastoupení, když uvedl, že žalobci ani přes výzvu soudu nedoplnili svá tvrzení, jaká je částka je účtována za konkrétní tvrzené úkony právní služby. 5. Rozsudek soudu prvního stupně byl následně zrušen usnesením Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] Odvolací soud uložil soudu prvního stupně vyzvat žalobce k doplnění skutkových tvrzení, aby bylo vyjasněno, z jakého odpovědnostního titulu odvozují nároky, jichž se v řízení domáhají. Soud prvního stupně na základě uvedeného právního názoru odvolacího soudu vyzval žalobce usnesením ze dne 19. 12. 2019, aby doplnili stručně a srozumitelně, na základě jakého odpovědnostního titulu se domáhají svých nároků. Pokud se jedná o nesprávný úřední postup, žalobci stručně a srozumitelně popíšou, v čem měl tento nesprávný úřední postup spočívat. Pokud se žalobci domáhají svých nároků z více odpovědnostních titulů, tyto přehledně a srozumitelně popíšou, jasně je od sebe oddělí a rovněž jasně oddělí a vyčíslí, jaké škody či újmy se z jednotlivých titulů se každý z žalobců domáhá, a popíší i příčinnou souvislost mezi tvrzenými nesprávnými úředními postupy a škodou. 6. Na výzvu soudu žalobci doplnili skutková tvrzení tak, že požadovanou škodu a nemajetkovou újmu požadují z důvodu nesprávného úředního postupu, který měl spočívat v tom, že jim nebyl poskytnut videozáznam z ohledání místa činu ze dne 25. 9. 2010, nebyla jim zpřístupněna fotodokumentace při ohledání místa činu učiněná pomocí digitálního i klasického fotoaparátu, a to po dobu 75 měsíců. 7. Soud ve věci rozhodl usnesením ze dne 4. 6. 2020, kdy žalobu ze dne 31. 1. 2018 odmítl. Na základě podaného odvolání žalobců následně odvolací soud změnil toto usnesení o odmítnutí žaloby tak, že žaloba ze dne 30. 1. 2018 se neodmítá (viz usnesení Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]), kdy odvolací soud dospěl k závěru, že po posouzení podání žalobců ze dne 17. 1. 2020 ve spojení s podáním ze dne 8. 7. 2020, kterým odůvodnili své odvolání, shledal, že žalobci jasně a srozumitelně vymezili, že v řízení se domáhají odškodnění nemajetkové a majetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s jejich (opakovaně podávanou) žádostí o vydání součásti spisu (videozáznamu z ohledání místa činu a fotodokumentace pořízené při ohledání místa činu). Podle § 65 odst. 1 trestního řádu, jemuž nebylo zabráněno ani činností (dohledem ze strany Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 Městského státního zastupitelství v Praze), přičemž újma se váže k tomu, že jejich žádosti nebylo vyhověno dříve, neboť žalobci se domohli k požadovaných součástí spisu až po 75 měsících, tedy 3. 3. 2017. 8. V souladu s uvedeným názorem odvolacího soudu v rámci usnesení ze dne 19. 10. 2020 se soud zabýval dokazováním k prokázání nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že nebylo včas vyhověno žádosti žalobců o poskytnutí videozáznamu z ohledání místa činu a fotodokumentace pořízené při ohledání místa činu. Soud vycházel analogicky z toho, že v daném případě je tvrzeným odpovědnostním titulem porušení práva žalobců na projednání jejich věci v přiměřené lhůtě ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí. V tomto ohledu tedy vedl dokazování. 9. Soud v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzval žalobce, aby doplnili skutková tvrzení o tom, za jaké konkrétní úkony právní služby vedoucí k nápravě