21 C 2/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 3 104,94 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených televizních poplatků. 2. Žalobkyně uvedla, že žalovaná jako držitelka televizního přijímače nezaplatila měsíční televizní poplatek ve výši 134,94 Kč za měsíc [anonymizováno] [rok] a dále 135 Kč za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] Celkem tak dluží žalobkyni na těchto poplatcích částku 3 104,94 Kč. Protože žalovaná na tuto částku ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradila, obrátila se tedy žalobkyně se svým nárokem na soud a požadovala uhrazení dlužné jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení, který žalobkyně vyčíslila za období od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou do dne [datum] na částku 509,53 Kč. 3. Žalovaná se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřila. 4. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence od měsíce dubna 2008. Žalovaná však za období měsíců únor 2019 až prosinec 2020 neplatila televizní poplatky, a to přestože byla o jejich zaplacení upomínána. 7. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem:. 8. Žalované, jako vlastníku televizního přijímače, vznikla zákonná povinnost k platbě televizních poplatků dle § 3 a násl. zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů s tím, že poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná svou zákonnou povinnost porušila, když televizní poplatky v období shora uvedeném neplatila, a dostala se tak do prodlení. Vzhledem k tomu vznikl žalobkyni vedle povinnosti uhradit dlužné poplatky i nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. S ohledem na výše uvedené tak soud považoval žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky [číslo] bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, ve znění účinném ke dni podání žaloby, a paušální náhradou ve výši 200 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (sepis výzvy k plnění, sepis žaloby). 11. Náhradu nákladů právního zastoupení soud žalobkyni nepřiznal, jelikož tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne [datum]. V souladu s citovaným nálezem má soud za to, že k uplatnění předmětného nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně. V citovaném nálezu vyslovil Ústavní soud přesvědčení, že„ pokud totiž (Česká televize) agendu televizních poplatků sama spravuje - což plyne jak z citované výroční zprávy o hospodaření, tak i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově (srov. č.l. 9 - 11) - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama (srovnej k tomu přiměřeně závěry odstavce 24 shora citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09).“