27 C 265/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobce se svou žalobou podanou u soudu dne 14. 10. 2022 domáhal na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná coby poplatník televizního poplatku nedostála své zákonné poplatkové povinnosti (dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích) v měsících srpen 2021 až květen 2022. Součet nezaplacených poplatků činí 1 350 Kč (10 x 135 Kč), přičemž žalobce se dále domáhal po žalované také zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové výši 103,26 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili. Protože předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že žalovaná je poplatníkem televizního poplatku od června 2011. Televizní poplatek byl stanoven na částku 135 Kč měsíčně. Žalovaná nezaplatila žalobci televizní poplatky za měsíce srpen 2021 až květen 2022, celkem tak žalobci dluží 1 350 Kč. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky dopisy ze dnů 6. 6. 2022, která byla po úložní době žalované vhozena do schránky. Žalovaná přesto svůj dluh neuhradila. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že se žalobce svou žalobou po žalované oprávněně domáhá podle § 2 odst. 2, § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zaplacení televizního poplatku ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač") ve výši 1 350 Kč, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, který je odůvodněn § 10 zákona č. 348/2005 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 64 Kč představujících poštovné a náklady na tisk. Žalovaná je poplatníkem televizního poplatku a nevyvrátila tvrzení žalobce, že dlužná částka nebyla dosud uhrazena. Proto ji soud zavázal k její úhradě ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla dostatek času dlužnou částku žalobci zaplatit (výrok I.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Soud žalobci přiznal právo na jejich náhradu v celkové výši 1 126 Kč k rukám právního zástupce žalobce. Tyto náklady představují odměnu advokáta ve výši 400 Kč (2x 200 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 2 úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, sepsání žaloby), náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, ve výši 2x 100 Kč, zaplacený soudní poplatek dle položky 2 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výši 400 Kč a dále 21% DPH z odměny advokáta a režijních paušálů ve výši 126 Kč (právní zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH).