37 C 126/2021-45 — Obvodní soud pro Prahu 2

I. Základ sporu 1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 27 902 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jakož i náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že v exekuci vedené proti povinnému [právnická osoba], [IČO] (dále též„ původní dlužník“), pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní exekuční řízení“) vymohla pověřená soudní exekutorka [titul]. [jméno] [příjmení] (dále též„ bývalá soudní exekutorka“) celou dlužnou částku (tj. 27 902 Kč), pročež dotčená exekuce byla skončena již v roce 2012 O tom se přitom žalobkyně dozvěděla až v roce 2020, přičemž do dnešního dne jí nebylo doručeno vymožené plnění. Tím měla žalobkyni vzniknout škoda. 2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. posouzení splnění tří podmínek vyžadovaných zákonem pro dovození odpovědnosti žalované, a to sice zda: (i) došlo tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nesprávným úředním postupem. II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření 3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že z exekuce vedené bývalou soudní exekutorkou pod sp. zn. [spisová značka] utrpěla škodu, když vymožené plnění 27 902 Kč nebylo žalobkyni v rozporu s § 46 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ exekuční řád“) řádně a včas původní exekutorkou (resp. [titul]. [jméno] [příjmení], dočasným zástupcem [titul] [obec] v období od 27. 3. 2013 do 19. 11. 2013, a [titul]. [jméno] [příjmení], nástupcem [titul] [obec] od 20. 11. 2013) vyplaceno. 4. Žalobkyně dále tvrdila, že dne 18. 5. 2021 uplatnila nárok předběžně u žalované; ta jej projednala stanoviskem z 18. 6. 2021, avšak neshledala jej důvodným. V souvislosti se zamítavým stanoviskem žalované pak žalobkyně zdůraznila, že původní exekuční řízení skončilo úplným vymožením ve smyslu § 51 písm. c) exekučního řádu již v roce 2012. Podle žalobkyně je přitom zcela nesmyslná argumentace žalované, která ve svém stanovisku poukazovala na insolvenční řízení původního dlužníka, když toto řízení bylo zahájeno po osmi letech od skončení exekuce (tj. v roce 2020). Podle žalobkyně žalovaná účelově odkazuje na judikatorní závěry, které nejsou na projednávanou věc vůbec aplikovatelné, neboť se vztahují na situace, kdy insolvenční řízení na dlužníka je zahájeno v době, kdy na majetek dlužníka běží exekuční řízení. 5. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že dne 18. 5. 2021 obdržela žádost žalobkyně o náhradu škody, přičemž o této žádosti rozhodla ve svém stanovisku ze dne 17. 6. 2021, když žádost žalobkyně zamítla. 6. Dále pak s poukazem na ustálenou judikaturu civilních soudů, na § 46 odst. 4 a 7 exekučního řádu, jakož i s poukazem na insolvenční řízení původního dlužníka vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] uvedla, že poté, co bylo na majetek povinného zahájeno insolvenční řízení, soudní exekutor již není oprávněn (nesmí) oprávněnému finanční prostředky vyplatit. To dle žalované platí i v případech, kdy bylo vymáhané plněné vymoženo plně. Podle žalované tak v projednávané věci není naplněn požadavek na existenci nesprávného úředního postupu. 7. Konečně žalovaná rovněž odkázala na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 12 VSOL 227/2020. Z něj dovodila, že v projednávané věci není dána ani existence škody v majetkové sféře žalobkyně, neboť vymožením plnění nedošlo k zániku pohledávky. Žalobkyně tak mohla a měla svoji pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení původního dlužníka. 8. Závěrem pak žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení. 9. V replice ze dne 12. 2. 2022 žalobkyně zopakovala své argumenty, které již dříve uvedla v samotné žalobě. Navíc zdůraznila, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 12 VSOL 227/2020, není na projednávanou věc aplikovatelný, a to pro zcela odlišný skutkový stav věci. Navíc žalobkyně zdůraznila, že § 46 odst. 7 exekučního řádu dopadá pouze na ty situace, kdy v průběhu již běžící a dosud neskončené exekuce je zahájeno insolvenční řízení. Což však není případ projednávané věci. 10. Dne 14. 2. 2022 se ve věci konalo jednání. Tohoto jednání se žalobkyně nezúčastnila, když se řádně a včas omluvila a zároveň souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti; žalovaná pak setrvala na svých vyjádření a dále soud provedl důkazy. Rozsudek pak byl vyhlášen dne 21. 2.. 2022. III. Skutková zjištění 11. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 18. 5. 2021 obrátila na žalovanou se svojí žádostí o odškodnění. Žalovaná pak o této žádosti rozhodla dne 17. 6. 2021, když žádosti žalobkyně nevyhověla. 12. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 13. Dále z usnesení Okresního soud v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a z exekučního spisu vedeného původní exekutorkou pod sp. zn. [spisová značka] (zejm. z vyrozumění [titul]. [jméno] [příjmení], soudní exekutorky ze dne 4. 6. 2012 o zániku pověření k provedení exekuce, č. j. [číslo jednací], a z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) a ze Sdělení [titul]. [jméno] [příjmení], soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí] ke sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že původní exekuční řízení vedené soudní exekutorkou [titul]. [jméno] [příjmení] proti povinnému [právnická osoba], [IČO], bylo skončeno dne 4. 6. 2012, když dne 4. 5. 2012 byla vymožená celá dlužná částka (15 794 Kč jistina a 12 108 Kč náklady oprávněného na exekuci a 6720 Kč náklady exekutorky; celkem tedy 34 622 Kč). Oprávněnou z této exekuce byla žalobkyně. 14. Ze spisu vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 28 INS [číslo] soud zjistil, že dne 9. 12. 2019 bylo zahájeno insolvenční řízení se společností [právnická osoba], [IČO], kdy usnesením ze dne 5. 6. 2020 byl prohlášen, č. j. [insolvenční spisová značka], úpadek společnost [právnická osoba] a na její majetek byl prohlášen konkurz. 15. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající 16. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení. 17. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 18. Podle § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk, stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. 19. Podle § 4 odst. 1 OdpŠk, za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení, činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup. 20. Podle § 5 zákona OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 21. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 22. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 23. Podle § 32 odst. 1 exekučního řádu, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Dle odst. 3 tamtéž povinnost státu nahradit új