44 C 22/2022-55 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudu řádu (dále jen „o. s. ř.“) při odůvodnění rozhodnutí omezil pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 740 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku placeného vlastníkem/provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo, které je ve vlastnictví žalovaného, [registrační značka], [VIN kód], nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od 26. 4. 2019 do 4. 6. 2019, tj. 40 dní, přičemž denní sazba v daném případě činí 86 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne 10. 11. 2019. Dále žalobkyně požadovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužného příspěvku od 11. 11. 2019. Žalovaný přes výzvy zaslané mu žalobkyní na dlužnou částku ničeho neuhradil. 3. Usnesením ze dne 15. 6. 2022, č. j. 44 C 22/2022-14, byl žalovanému podle § 29 odst. 2 o. s. ř. ustanoven opatrovník, neboť zde není osoba oprávněná za něj jednat. Opatrovník v písemném vyjádření uvedl, že se žalobou nesouhlasí, když z procesní opatrnosti s odkazem na ust. § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon“) namítl, že povinnost zaplatit příspěvek zanikla, a s odkazem na ust. § 4 odst. 7 zákona pak namítl, že předložená výzva datovaná dnem 26. 9. 2019 neobsahuje všechny obligatorní náležitosti stanovené zákonem, zejména pak příslušná zákonná poučení. Dále uvedl, že žalobkyně sice tvrdí, že vozidlo bylo v předmětném období provozováno bez pojištění odpovědnosti a že je žalovaný osobou povinnou k placení příspěvku, avšak tato svá tvrzení žádným způsoben neprokazuje a nedokládá žádnými listinami, s výjimkou listin, které si sám vyhotovil. S odkazem na ust. § 4 odst. 2 zákona (vyvratitelná právní domněnka) pak navrhl provést důkaz výslechem pana [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] (jednatele žalovaného v období 2017 až 2021) a pana [příjmení] [příjmení] (jednatele žalovaného v období od 29. 3. 2017 do 2. 10. 2019), popř. výslechem pana [jméno] [příjmení] (jednatele a jediného společníka žalovaného) ke zjištění toho, kdo byl v rozhodném období skutečným vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, popř. zda nedošlo k odcizení vozidla. 4. Na základě zjištění učiněných ze žalobkyní předložených listin, příp. listin vyžádaných na její návrh soudem, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný je vlastníkem vozidla [registrační značka], [VIN kód], které je evidováno v centrálním registru vozidel jako provozované, ke kterému neměl v období od 26. 4. 2019 do 4. 6. 2019 sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo písemnou výzvou ze dne 26. 9. 2019, doručenou dne 27. 9. 2019. Splatnost příspěvku nastala dne 10. 11. 2019. Dále žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 30. 1. 2020, doručenou dne 31. 1. 2020. Následně jej vyzvala k zaplacení dlužné částky právní zástupkyně žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 16. 3. 2022, doručenou téhož dne. Až do dne 16. 1. 2021 (tedy i v době doručení výzvy ze dne 26. 9. 2019 či upomínky ze dne 30. 1. 2020) měl žalovaný v obchodním rejstříku zapsaného jednatele, který za společnost jednal samostatně. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 7. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 8. Podle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 3 téhož ustanovení výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dnů, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 téhož ustanovení osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 6 téhož ustanovení povinnost zaplatit příspěvek a náklady kanceláře podle odst. 4 zaniká, pokud kancelář do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odst. 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta jednoho roku nezačne běžet dříve, než se kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle odst. 7 téhož ustanovení výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů kanceláře u soudu. 9. Soud dospěl k závěru, že žalovaný nesplnil svoji povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona v období od 26. 4. 2019 do 4. 6. 2019, tj. po 40 dnů, když tímto mu vznikla povinnost žalobkyni zaplatit příspěvek do garančního fondu [anonymizováno] podle § 4 zákona, který činí 86 Kč podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky [stát. instituce] č. 205/1999, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva podle § 2a této vyhlášky ve výši 300 Kč. Soud pak pro úplnost dodává, že výzva obsahuje veškeré náležitosti uvedené v § 4 odst. 7 zákona, přičemž povinnost zaplatit příspěvek a náklady kanceláře ve smyslu § 4 odst. 6 zákona nezanikla, neboť kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek žalovanému jako osobě povinné odeslala výzvu k zaplacení příspěvku. Zároveň má soud na základě listiny vyžádané u oddělení evidence motorových a přípojných vozidel u Magistrátu hl. m. Prahy za prokázané, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem i provozovatelem předmětného vozidla. Z tohoto důvodu pro nadbytečnost a taktéž z důvodu hospodárnosti k této otázce neprovedl výslech opatrovníkem navržených svědků. 10. Žaloba tak byla podána důvodně a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobě vyhověl. O úrocích z prodlení rozhodl v souladu s ust. § 1970 o. z. a vládním nařízením č. 351/2013 Sb., když žalobkyně žádala úrok z prodlení od 11. 11. 2019. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 662 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení – odměna advokátky žalobkyně podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě před podáním žaloby a návrhu ve věci samé, a dále odměnu advokátky žalobkyně podle § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za účast při jednání soudu dne 11. 11. 2022 ve výši 1 000 Kč. Dále je k odměně advokátky připočítána třikrát paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč ke třem prve uvedeným úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a jedna paušální náhrada po 300 Kč za účast při jednání soudu dne 11. 11. 2022 podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrada za 21% DPH z přiznané odměny advokátky a z náhrad jejích hotových výdajů ve výši 462 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 12. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. Výrok III. se opírá o položku 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků, coby přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích, když soudní poplatek za žalobu podle položky 1 bodu 1 tohoto Sazebníku činí 1 000 Kč, přičemž ze strany žalobkyně bylo na soudním poplatku dosud zaplaceno pouze 400 Kč. Rozd